On ten boxset situovaný do samotného prvopočátku kariéry Neila Younga by si zasloužil mnohem lepší a obšírnější zařazení do kontextu, pořádně to zadefinovat a poslepovat dohromady, zabarvit jeho pozdnější etapy a dát to mezi sebou pořádně do kontrastu. Z nedostatku energie (a znalostí) si to nechme na později, na tu dobu povánoční, kdy všichni přežraní cukrovím a Popelkou budou vzívat askezi založenou na mentolových bonbonech. Pro začátek je záhodno prostudovat si jeho archives vol. 1: boxset, který důsledně - a asi vcelku definitivně - mapuje Youngova léta 1963-72. A ono je fakt zajímavý sledovat, v kom že se ten Cox tak vidí. Těch 40 let na tom pak samozřejmě vůbec není znát. Koukám do zdi a říkám si, jestli je vůbec možný, že se někdo někdy cítil úplně stejně jako já v posledním roce - že se tak cítil nejen před 10, ale i před tolika lety?
A jo, pěkný Vánoce.
A jo, pěkný Vánoce.