v aktuálním respektu (15. - 21. 12.) se zešmoulenou obálkou se po delší (ve smyslu krátké, ale existující) pauze objevilo dost zajímavých a inspirujících článků. no. 1 tohohle výtisku je rozhovor s, v některých vrstvách kultovním, režisérem peterem greenawayem. aktuálně rembrandt a jeho noční hlídka. po plejádě sociologů (juergensmeyer), zakladatelů nových politických seskupení (havlík) & historiků (hroch) vítaná změna.
greenaway je zajímavý jak ve smyslu geo-sociálním ("co se děje v amsterdamu v pondělí, přijde do evropy ve středu a na celém světě se projeví v pátek") a kulturně-historickém ("smrt kinematografie začala v září 1983, kdy byl veřejnosti představen dálkový ovladač. je to konec filmu, jak ho známe, protože to publikum zapojuje do hry"), tak ve smyslu futuristickém ("včera jsem se díval 4 minuty na cnn a znovu mě fascinoval ten rozsáhlý formální rejstřík: rozdělená obrazovka, loga, mapy, diagramy, změny barev, to všechno na ploše pár minut. ponechme stranou obsah. ale ta filmová řeč je neuvěřitelně živá. na nic takového v současném filmu nenarazíte. a já věřím, že musíme používat právě tenhle jazyk").
interview v jistém slova smyslu nabouralo a zbouralo můj zkostnatělý náhled na film ve smyslu plátno, 105 minut & žádný popcorn. ani náhodou. z hlediska evolučního hudba tenhle krok absolvovala v ideální době. přesun vlivu z emi na blogosféru změnil představu distribuce a nabídl možnosti. a spoustu příležitostí. u movies tuhle transformaci nevidím, monopol la je zacementován.
po invenčním greenawayovi tu však máme i mírně sračkoidnější věci. je-li to pozůstatek koktejlu z beth, adriana (ne prostitutes) & thoma netušim, ale dosud mi nedocvaklo, proč organizovat lyžařské ms v místě s 450 metry, kde sněží akorát z děl. námitka stran úzkých tratí mi nesedí, poněvadž kombinace (skok & běh) za účasti 120 zmrzlých diváků vesele konali. a pokud tedy máme úzké lyžařské autostrády, tak i přes výkonné lobbistické akce pořád poznám, kde sněží. respektive ne.
další věc - propagace. debilní slevovou akci z kauflandu znám z billboardů líp, než pár plakátů na ms. pokud grafický motiv navrhovali mí spolužáci, tak chápu. 'cause they didn't, tak je to průser. nemá cenu to řešit, ale poznání, že nejsme schopni zvládnout ani propagaci (nemluvě o samotném pořádání), mě už delší dobu (teď ve smyslu dovršení 13) nepřekvapuje. příběh o kačce neumannové v roli namakaného panáka potom nemá smysl rozebírat vůbec. niki sarkozy je hňup, ale za oblast kritizování čr & klause bych mu koupil cabernet.
co by mě zajímalo - dostane michal komárek postupně větší prostor než regionální odřezky a jestli je tu u něj potenciál k nabourání triumvirátu spurný-tabery-švehla. jakkoli je považuju za elitu čs žurnalistiky. že je respekt jako jedinej schopen kritického rozboru (nejen) tuzemských událostí, je věc jasná a veřejná. netušim ale, jestli je to jen má iluze, avšak začíná převládat názor, že poslední dobou hlavní pohonnou hmotou 70-ti stránkového tělesa začínají být eseje externích autorů. ať už v rámci project syndicate (buruma, singer), tak nezávisle zahraničně (ash, franzobel) a nezávisle tuzemsky (macháček, placák). čímž nechci nabourávat nebo kritizovat stálou redakci, jen to pak hází do jinných sfér než cokoli čs jinýho. reflex, který je naopak stabilně na sestupu, nevyjímaje. že otiskli i murakamiho, je malým tajemstvým mého archivu. a v rámci sporu kundera vs žáček fandim hradílkovi. kdybych pak měl hodnotit autory, tak žebříček vypadá takhle.
tabery-švehla-kundra-spurný-lauder
čteno zleva doprava
hodnocení autorů je vůbec věc, která se mi líbí. vzhledem k tomu, že recenze je oblastí, kde objektivita je synonymem pro public enemy, tak se ono hodnocení tváří docela zajímavě. a že to mnoha tvůrcům slouží k nizoučkým cílům (cítím ironii) jako osobní prosazení se mi taky páčí. pravověrný dandy oscar se směje. když už degeneraci, tak pořádnou. nesnažíme-li se o objektivitu, nahazuje to pak umělečtější přístup. a jakkoli je woody proti culture-awards, tak nevím o lepší dosud unknown pleasure než dát tomuhle under 1.0/5. jo, mám taky rád cédka.
a to, že poslední kecovitý odstavec zní jako derivát přímo z bonovy pravé srdeční komory, se mi páčí 2násob.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat