heart skipped a beat.

Nejde snad ani tak o to, kolik možných vzorů, vlivů a myšlenkových proudů a pnutí tomu napočítáš. Jasně, Cure, Ianovy conversky, klávesy používá kde kdo, ne nutně z té dominantní anglosaské scény .. a celý se to tváří bezpředmětně. Už s tím úvodním Intrem: vyplatí se vyjmout prvních 40 sekund, udělat si takové intro z Intra, menší intříčko, a poslouchat. Stuck on repeat. Atmosféra cesty do školy, v 7:11 am, cestou přes Arlingtonský hřbitov, za pološera a bublající mlhy. Plus zalití temnějším odstínem černé, jako módní doplněk, odpověď na první dvě věty above. Závan melancholie deroucí se skrz šedou ordinérnost - nebo, pro ty doslovnější a více emo na výši, bez iluzí o tom, že by se to s váma někdy protlo, skrz černo-černě-temný prostor mizící v dáli.
Vzhledem nevyhrávají. Němečtí fotbalisti nejsou zrovna těmi nejaktuálnějšími idoly, holky rádi vypadaj jako holky, ne jako kluci/něco. Na visage se tedy nehraje. Nahodím tu otázku ještě jednou a spojím to s The Whitest Boy Alive: není to ideově tak daleko od sebe. Nejvíc v zprofanovaném největším hitu/skladbě rozbíhající se hned po něm.
Nejsou nesmrtelní a nebojím se o to, že by se někdy utrápili, nebojím se o to, že by si do budoucna promítli linku a tý se, speakin strictly about quality, drželi, potažmo násobili 8.7 přirozenými čísly až někam na druhou ruku, stejně tak nepředpokládám, že by je zaregistrovaly high-school kruhy, širokospektré pruhy obyvatelstva a jim podobní.
Četl jsem, že zpěvák a zpěvačka nebo, je-li libo, fotbalista a zpěvák, whatever, se znají hodně hodně dlouho. Jejich hlasy se vlní v jiné oktávě, přitom jsou vlastně identické. Nu a - můžeš slyšet fakt jen na dějepisným semináři - proč ne. Sám bych víc věřil na sílu okamžiku, instinktu, popřípadě hypeu v jakékoli protoformě.


This stuff is growin on me/it's gonna destroy everything I always belong to.

Nedělal bych z toho událost roku, nedával bych tomu metály, neládoval bych to emo kids do mobilu .. šel/jel bych na jejich listopadový koncert a užil si sílu okamžiku/emo vlny plující Evropou. A jak říká klasik (v tomhle případě vlastně klasička): hlavně to triko z New Yorkeru, na splynutí s davem, což je přesně to, k čemu my už z podstaty věci odmala inklinujem, se tváří ideálně.

Yeah, sometimes I still need you.

Můj velkej obdiv za to, že svou nejlepší skladbu nazvali Intro. Skýtá to velkej prostor k nějakýmu posunu směrem vzhůru.