number 36.

Když už jsme u toho Stasiuka a jeho Jak zostalem pisarzem, baví mě ta jeho zkratkovitost, zvlášť v poslední části. Popis satisfakce, když sis koupil vinyl s Laurie Anderson a na chodníku si to k tobě někdo přihrnul a pustil se do diskuse. Pak přechod na walkmany a postupný zánik výše popsaného, kdy kompakty jsou moc malý a ptát se 'hele, co máš v tašce?' končí a) spěšným odchodem b) protiakcí. Pokračuje ve vykreslování doby ohne Komputer - známý věci, viď, ale nutí to člověka procvičit představivost. Coby/kdyby. Andrzej popsal prostředí totalitní Varšavy, období pospolitosti, indifference, návalů lihu přímo na komoru, bytových seminářů (v jiném než obecném propagovaném smyslu), cen cigaret/piva/vepřovýho, období, kdy se předávaly u východu z busu lístky, období v perverzním slova smyslu svobodnější než dnes, kdy se objevovala určitá bezvýslednost/bezvýchodnost, kdy buzerovala jedna frakce a bylo to všichni/kontra ta strana, kdežto teď je to frakce vs frakce vs frakce, a čímž to nijak nehodlám srovnávat, jen jak to v tom chaotickym světě Stasiuk líčí. Jasně .. who am I to argue. Svůj dosavadní obrázek o Polákovi jsem si nemohl víc pootočit: formován Formánkovým profilem so long ago a esejí v nedávnym čísle .. nevim, plus Topolův 60stránkový doslov k tomu pěkně pasoval.