I. z retro recenzí aneb och ta originalita
Prvních Hadouken! netřeba se bát, spíš si dát majzla na to, abyste se po této zvukové masáži necítili jak na jiné planetě. Má to přesně takový zvuk, jaké by mělo mít zvukové monstrum v jednadvacátém století. 21st century life.
Žádné kompromisy, zásáh rovnou na komoru. Či na solar. Get smashed, gate crashed. Jestli je tu něco, co by se mělo servírovat povinně před Nova filmem/seriálem/investigativní reportáží, pak to jsou hadoukení! automatové zvuky a pazvuky. Je to hysterický zpěv Jamese Smithe. Stejně tak půvabné blonďaté klávesy a tři patkovití chlapci. Aspoň by nováckým intelektuálům doma s Prazdrojem sklaplo. Nebo taky třeba ne.
Konkrétně tato deska mi dává pocit, že jsem svědkem vzpoury hracích automatů či pochybných robotů, které někdo trochu přeprogramoval. Nejvíc mi to takto zní v Crank It Up. Je to kurva dobrý. O tom žádná. Please can you show some love.
Takže po řádcích plných keců - toto je kotouč, který je naprostá povinnost. Zní to parádně originálně (tj. jako nic jiného) a je to svý. Na sto procent. Je to ideální soundtrack k procházení se maloměstem, kdy konečně zjistíte, co je to za zapadákov. Otevře vám to oči.
Každá zvuková stopa je značkou sama o sobě - a i 10krát rozmělněná má v sobě originality, která by stačila hives na dvě alba. A to říkám i přesto, že mám Švédy rád.
top tracky
That Boy That Girl, Crank It Up, Driving Nowhere
similar to
útoku hracích automatů
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat