I've sorta loved them before, but .. that was great.

Už když se objevila Russellova po-badgeovaná kytara, bylo jasné, že nechat se umlátit v prvních řadách je něco jako povinnost. Odstřelující, šířící se do všech směrů, syrové jako propagační profil zúčastněných - gig s pocitem 'let's just die now' po skončení i v jeho průběhu; závěrečná Helicopter s riffem atakujícím sonické přijímače i kmitající končetiny všeho druhu. Kele na 200 centimetrů, Gordy na 7 metrů; endorfinová lázeň v hodinovém časovém intervalu. Familiérně se prolínající Two More Years; explozivní 'so fuckin' useless' v Positive Tension. Akutní potřeba všem sdělit, že Bloc Party byli better than heaven rezonující v srdeční krajině.

the prostitutes - rozostřený pocit, že (ne)jen pro destroyerovu (ne)zapojenou kytaru platí she's dead
xindl x - this guy really knows how to look & sound like a dummy! .. oh, like an angel
hadouken! - za sebe bych skoro i řekl crap! nebo ne?
arctic monkeys - možná dílem mých očekávání, možná dílem čehokoli jiného, povětrnostních podmínek včetně: zatěžkané, unavené, lihem rozplizlé, fluorescent adolescent vrcholící & následně mizící nenávratně v ambivalentním fade outu

prague ska conspiracy - vypusť tam to 'ska', hned to vypadá líp
sunflower caravan - andy's such a slim guy; hrát i balancovat umí pěkně; pěkně, ne světově
southpaw - i just like 'em, srry
the kooks - přebujelá & epilepticky přitažlivá scéna, mo' akné & nasazení vznášející se v prostoru
tata bojs - robotický nástup protínající se s naprosto suverénním a uvolněným projevem, vrchol atakující už prvním býkem-či-nebýkem; odstřel mimo všechny dimenze v růžové armádě = 10.00/10

sunshine - měl jsem pocit, že jakkoli debilní songy okupují mgkk telepathy, naživo se to smaže: nesmazalo, more - jako když 20 minut loupete brambory a zjistíte, že chcete pure juice; finále bylo smutné, a to hlavně svým dull nádechem - 2nd stupeň rozpačitosti = blogspotové fuckování
bloc party - d'ya need sth?
placebo - srry brian, but .. you're such a posh twat
underworld - i kdyby karl hyde zařval svůj lager v dvojnásobném možném množství a klikoval u toho - jo, sranda - nesestřelil by mě tím. ambivalence, i know it's sad



special thx to the man with g! in his head.

Hadouken! - Music For An Accelerated Culture

I. z retro recenzí aneb och ta originalita

Prvních Hadouken! netřeba se bát, spíš si dát majzla na to, abyste se po této zvukové masáži necítili jak na jiné planetě. Má to přesně takový zvuk, jaké by mělo mít zvukové monstrum v jednadvacátém století. 21st century life.
Žádné kompromisy, zásáh rovnou na komoru. Či na solar. Get smashed, gate crashed. Jestli je tu něco, co by se mělo servírovat povinně před Nova filmem/seriálem/investigativní reportáží, pak to jsou hadoukení! automatové zvuky a pazvuky. Je to hysterický zpěv Jamese Smithe. Stejně tak půvabné blonďaté klávesy a tři patkovití chlapci. Aspoň by nováckým intelektuálům doma s Prazdrojem sklaplo. Nebo taky třeba ne.
Konkrétně tato deska mi dává pocit, že jsem svědkem vzpoury hracích automatů či pochybných robotů, které někdo trochu přeprogramoval. Nejvíc mi to takto zní v Crank It Up. Je to kurva dobrý. O tom žádná. Please can you show some love.
Takže po řádcích plných keců - toto je kotouč, který je naprostá povinnost. Zní to parádně originálně (tj. jako nic jiného) a je to svý. Na sto procent. Je to ideální soundtrack k procházení se maloměstem, kdy konečně zjistíte, co je to za zapadákov. Otevře vám to oči.
Každá zvuková stopa je značkou sama o sobě - a i 10krát rozmělněná má v sobě originality, která by stačila hives na dvě alba. A to říkám i přesto, že mám Švédy rád.

top tracky
That Boy That Girl, Crank It Up, Driving Nowhere

similar to
útoku hracích automatů