FlyLo, Starkey & US Sound.

Být Alicí Coltrane nemuselo být vždy nutně záviděníhodné, Steven Ellison aka Flying Lotus by na tom mohl být podstatně lépe. His great aunt, slavná jazzová zpěvačka, znamenala silné domácí kulturní zázemí, dost možná proto je jeho produkce tak rozostřená, míchající vlivy jazzu a třeba i brazilské hudby s hip-hopem a 'podivně perverzním' wonky soundem. Flying Lotus (pro fanoušky FlyLo), má na kontě dvě desky - přičemž ta druhá položila na lopatky nejen Pitchfork s 8.5 hodnocením. Los Angeles se táhne jako jedna zastřená symfonie, plná chvilkových sonických ruchů, 17 tracků je v sobě pevně zakleslých, každý přitom plně fungujícím solitérem. To, že je chytlavá neobvyklou harmoničností, přitom žánrově se klonící k odnožím, které jsou na disharmoničnosti založené, lze brát jako plus, ale i příjemný paradox. Stevenův obdiv k velkému J Dillovi to pak jen dokresluje.
Starkey se na rozdíl od jeho sonického kolegy nemůže pochlubit rodinnými vazbami ani řádově většími objemy poslechů. Co se ale počítá je jeho loňské (debutové) album Ephemeral Exhibits, kolekce stop nepřekračujících dvou minutovou hranici, přitom strhujících jako máloco. Ať už to je neodbytně zrychlující beat v Bang Bang nebo temnota Dark Alley, Starkey neustává doléhat na posluchačovo vnímání; je agresivní a výbušný, prvoplánovitý a díky tomu tak emoční. Ultraexploze.