července 06, 2009

The sound of Atlas.

190 centimetrů vždy neznamená převahu, v šestnácti i kdy jindy fungují bílé pláště & funny pantofle na vkusných dlaždičkách jedině repelentově. Přidej křehkost vánočních ozdob, zabal to do papíru s vysmátou koalou a vyhledej stříbrnou stužku. Nenásilnou, jen slušivou. V protikladu s hrubou silou působí Bradford Cox neodolatelně, připraven čelit neodvratnému.
Motorem Deerhunter je buď Lockett nebo Bradford - souboj křehkých vah Lotus vs Atlas se odehrál/odehrává na rozmazaném podkladě, stísněně a fóbiemi značně zatížen, přesto promisingly svěží, na kovu s kapkou koroze podáván. Oboje shoegaze rozostřené, do nečekaných hlubin a výšek se nořící; až na výjimky (River Card) hity (s koňskou dávkou temnoty proudící skrz čtyřprocentní filtr) nedisponující. Quarantined/and kept so far away /from my friends/I'm waiting to be changed. Návaly červené přímo na komoru; první signální v opozici tvůrčímu géniu.
Atlas Sound funguje 15 let, hodnotících cool puntíků si zaslouží právě tolik. Servíruj si génia, dokuď/co to jde.

Žádné komentáře: