(here you see: this poor guy wanted to be your dog, he kinda adored you .. and he ends up living in some cheap melbourne apartment or what)

'Sweden: More Than a Bunch of Preternaturally Beautiful People

Before this decade, you'd be forgiven for thinking Sweden's pop music legacy began and ended with ABBA, the Cardigans, and Ace of Base. No more. The Nordic wonderland has been a fount of non-stop excellence in all sorts of forms over the last 10 years, from the post-Morrissey singer-songwriter-isms of Jens Lekman, Peter Bjorn and John, José González, and the Labrador Records crew to the soft-focus pop of the Concretes and El Perro Del Mar to hip-hop tinged vixens Robyn and Lykke Li to the coastal beats of the Tough Alliance, Air France, and Studio. Meanwhile, brother-sister duo the Knife pushed the Swedish sound into heretofore uncharted and beguiling territory with their hit "Heartbeats" and their haunted LP Silent Shout, which hit number one on Sweden's charts and our very own Top Albums of 2006 list.'

Z konvenčního hlediska nepatřičnosti, s trochou citu chlapci, u kterých se brečí moc dobře: míra útrpnosti závisí na konkrétním jméně. Je pravda, že Labrador Records crew jich za poslední dekádu vypustila spousty (spektrum od globálních jmen po ta lokální), společným jmenovatelem je vždy: melancholie & ironie, folk & indie, texty skutečně (tematicky) morrisseyovské, upouštějící nulovou atmosféru sympatickými vložkami. Někteří reprezentují ten dřevní postoj ve stylu já + kytara + balíček tesco kapesníků, druzí se snaží rafinovaněji, schovávají se za hromadou krámů, jmenovitě sbory, elektronické plochy, samply, sirény a řehtačky. Idea jedna, realizace dle osobních preferencí. Příběhy performované s nečekanou rozjetou rozhoupaností s knoflíčky pozapínanými až ke krku, polštářové bitvy prožitého dětství & rozklížené dospělosti, introvertní lahůdky pro introverty podávané s takřka estrádním gustem, pravda a láska promítané na zadní plátno. Skladby z různých časových i náladových období namačkané do krabičky, na které je neuměle naškrábáno my life story, read carefully & enjoy yourself responsibly.

Jens 'can you pass the eggs' Lekman tu v jinak plošném kolektivu patří mezi ty globální postavy. Vtělit se do postavy tvého cokoli se snažil už v roce 2004 (respektive dříve), psem se nestal, ikonou ano. Kombinace intro-textů, wittiness, samplů a stylizace do postoje baviče s rozléhajícím se vkusem fungovala ne až tak na anglo-saskou kritiku jako na fans - tihle se baví taky pěkně dlouho. When I Said I Wanted To Be Your Dog je první regulérní deskou, paradoxně ji lze brát i jako sbírku béček k dvojce, která je v originále sama .. sbírkou skladeb z předchozích ep. Jens na Oh You're So Silent Jens ještě přitvrdil ve své snaze rozložit zmatený kluky/holky svými sweet (disco) rytmy/bitter (disco) texty. Nešlo se schovat, nešlo ignorovat, slušelo se spořádaně kývat do rytmu. You set my heart on fire si nebroukal jako první, zato s tim medvídkovským přesvědčením, na který se (snad) tak letí. V třech skladbách o Rocky Dennisovi ostatním deklaroval svou identitu, vzdal se pohádky a vytvořil si vlastní figuru. Jestli do té doby byl jednou ze švédských korunek, nyní se stal skutečnou tváří, ikonou, someone to look up to. Trochu (a neprávem) se zapomíná na věk: trochu oklikou lze tvrdit, že v 23 se člověk dost často i s Morriseyem seznamuje, ne se v jeho stylu projevuje na masivních pódiích.

"I've been having this anger inside of me the last three months. I don't know where it comes from exactly, but it has to do with patterns in my life that keep repeating themselves, plans that don't work out, the reality of things, money, stupidity (my own and others), boredom, frustration, jealousy, mistakes, misunderstandings. I've been trying to write about it here but I havent been able to finish the sentences. I can't turn it into art."

Třetí deska krásně zapadá do skládačky, do příběhu, který se (spontánně) začal odvíjet v hluboké post-pubertě a který se tedy dostal do bodu prozatímního konce: výrazná většina smrskává své výpovědi a příběhy na plochu tří čtyř minut. Někdo tvoří koncepční alba nebo alba, co se tvrdě snaží popsat přítomné období, popřípadě tématická ep, čtyři skladby o výletu do Krkonoš, kam (1) jsme jeli autobusem, (2) bydleli na chatě s prasklým topením a otrhaným povlečením, (3) měli jsme tam pokojový semináře na téma life & its pleasure, (4) seděli jsme na hřebínku a koukali do dáli na ten šedivej společenskej smog, rozléhalo se maybe I just wanna fly (Lekman). A pak, povede-li se, to vše zapadne do sebe jako ta skládačka, stane se z toho soundtrack, dokumentace něčeho, co jsi možná ani takhle zprostředkovat nechtěl.

'I don't know if/she's worth 900 kr/cause that's a ticket/from Gothenburg to Barcelona/oh loves me, loves me not/I wanna fill her heart/with forget-me-nots/so she'll think of me/in Barcelona' .. 'A man walks into a bar /Orders a beer and a bowl of peanuts /But the bar turns into a spaceship /And the bartender gives him a haircut /I can’t remember the end of that joke /You once told it to me when we smoked /On your father’s expensive cigars /All I remember is the part of a man walking into a bar' .. 'Plant a tree for all the dead people/Who's been hurt in love and war/When that tree comes in to leave/It’s all forgive/and forgiven, forgiven/The forest is getting/smaller and smaller/Be good/Do all the things you should/Be good/Do as you wish you would' .. how that song goes?

"I'm very happy about the amazing reviews the album ("Night Falls Over Kortedala") got. I've been working 12-14 hours a day, seven days a week the last year and a half. I am the hardest working man in show-biz. And I do it because you're worth something special."

fansite.//

smalltalk.//

last.fm