They said they definitely moved with this album .. všichni jim to baští - taky neni proč by ne - a trošku podhodnocují, trošku se na tom vozí, protože to v těch jejich očích není tak dobrý jako ten kultovní předchůdce .. a ono vůbec moc není co smutnit - smutnit kvůli kvalitě, ne náplni - z toho důvodu, že Forget the Night Ahead je velmi, velmi brilantní. Bylo by špatný to shazovat na jednu jedinou (a pravda, vysněnou) plochu a hodnotit celek jen z pohledu na ní, ale jako I Became A Prostitute nechybí kurva nic, a pouštět si jí dokola jako nacucanou esenci je nanejvýš respektu hodné. Velmi trochu něco jako když jedinec zaštiťuje dav, jen v sonických harmoniích a jejich protějšcích. 'You are the bearer of a womb without love/You could of had it all/Is that what you said/Is that what you said on a low ride/You said in your hands you'll stay, all with me today.' Neni důvod, proč se tim nepředávkovat. Grahamův zachmuřený kroužek je po právu pasován do čela těch několika rozervaných skotských skupin a skupinek, ať už Frightened Rabbit nebo We Were Promised Jetpacks, a sluší jim to. Jako ideální na dlouhý smuteční pršící rozervaný pobolávajející a někdy přesto všechno krásný procházky po šedivých chodnících našich/vašich maloměst, kde to ani čety všech údržbářů, co jsou aktuálně ve služebním poměru, a dost možná i těch, co už to mají služebně za sebou .. nezachrání. "If you're looking for a record with a lot of hope and happy songs then fuck off, ‘cause you wont find it here with us! Maybe on the third album when we all have coke and heroin addictions things will start to look a bit brighter!", svěřuje se James Graham, a - a teď tady máš prostor pro ten širokospektrej údiv - řečeno pro jednou (a taky by se mělo říct že konečně - byl tady pocit, že té konzervativnosti projevující se tím, že není poslouchána moderní hudba, jako to dělají ostatní, je už tak nějak přes čáru) s dobou, je mu to šumák. Porovnávaje neslučitelné - tedy progres za ty dva roky - tak zatímco poprvé byla nějakým způsobem vytyčena hranice mezi tímhle a tamtim (asi jako na dvou letošních skladbách od The xx), tak na Forget the Night Ahead se ta hranice či blána či cokoli protrhla a vychýlila na jednu stranu, tuhle nebo tamtu, a způsobila distortion a destruction, masivní attack. Hele, člověk si fakt pobroukává už nad obalem. 'She told you to be fair/I only want some honest fun/She said, 'Lover, be fair'/Throw your eyes to the floor/You're looking at the guilty one'. Připadá mi to celý jako příklad bezchybný esence, na kterou lze vylákat pěknejch pár procent démonů, a pak je rázně vypakovat, obrat o zpáteční billet a tak. Samko Tále by řekl, že 'jako co a jako a co, no ne? No ano.' Stačí se ponořit a na konci vyplaveš s pocitem zvýrazněným nahoře jako třetí, respektive druhý, vždy však bez konkrétního podtextu, zato s mlhavou ideou a touhou. Bylo-li tady málo superlativ, tak 71 je (kurevsky) málo a 85 (jenom) málo. Zajímalo by mě, jestli si až teda budou tak žíznit po heroinu koupí i slunečník. Skotsko by mělo dostat co nejdřív cenu, jakékoli hmotnosti, jediné (vysoké) hodnoty.
Žádné komentáře:
Okomentovat