Bristol sound.

Být připosraný z jinakosti je přirozené a nezdravé. Platí to jak pro solitéry, tak pro větší (městské) jednotky. Bristol není velký (asi 400 tis.), tyto komplexy však přetváří do explozivních rovnic ze kterých vychází jediné slovo (materiál): Bristol sound. Když v prosinci minulého roku lidé z BBC Radio 1, a hlavně ti kolem Marry A. Hobbs, vymýšleli vánoční presenty, nadělili toto: 12 hudebních freaků v prostoru dvou hodin, 12 explozivních setů majících společné zázemí, společný background. Mohli si dát za znělku nesmrtelnou Jokerovu linku z tracku Digidesign a vystihovalo by to tu energii; energii proudící snad z široké studentské komunity, indických přistěhovalců a jejich kosmopolitnosti, umělecké scény, stejně tak jako z hluboce zabudovaného DIY přístupu na věc a konečně odkazů marihuanových hrdinů minulé dekády. Půjčili si trip hop cedulku a zalili to purpurovou.
Existuje teorie vlny hlásící, že (překvapivě) po zlatém období (peaku) dochází k pádu. Je-li tomu tak, pak bristolská scéna seskupená okolo Pinche a Appleblima sleduje & následuje ten vrchol pozorně; zájem směrem k nim upřený je jim dosud příjemný neboť motivuje.
Shazovat hrdiny twitterového věku do škatulky dance music znamená zjednodušovat si situaci; Majklova měsíční chůze byla pilotní epizodou mocného a velkého hnutí (směru), obdobně dubstepové pohupování na hranici animálnosti směřuje ve vlnách vstříc nové dekádě. Vyplatí se poslouchat, být sonicky ready. Mířit futurově vpřed napojen (nejen) na Mary Anne Hobbs.

Mary Anne Hobbs - Bristol: Rise Up Special.

Geography & Wonky sound pt. I

Dubstep je nejsvobodnější odnož současnosti a o jeho sub-kolegovovi s názvem wonky to platí snad ještě více. Proto by se dalo očekávat, že se žádná geografická dělení objevovat nebudou. V dnešní, globalizací obdařené/postižené, době se ohlížení na původ, potažmo country-based položku, jeví jako zpátečnické, ne-li přímo retardované. Klopýtavý beat a agresivní basovou linku si nalajnujete v Budapešti stejně jako v Perthu, není za co se schovávat, na co se ohlížet. Přesto sám 'tvůrce' wonky soundu Martin Clark na Pitchforku své sonické dítě rozdělil do čtyř divizí. Jsou-li centra současné alternativní hudby soustředěná v těchto 4 lokacích, pak to mnohem více než na statistice a aritmetrice závisí na společenském podhoubí, imigrační politice, malých nezávislých labelech (potažmo malých nezávislých blozích & serverech) a inspirativních lidech.

Glasgow sound.

Na wonky scéně platí Rustie za jednu z těch největších hvězd. Jeho agresivní styl, pro který sám razí označení 'aquacrunk', má blízko k hip-hopovým producentům jako zesnulý J Dilla, jeho kolaborace s Zombym a Jokerem zaujímají jak svou špinavostí (označení 'skotský bijec' je v tomto případě na místě), tak svou přímočarostí. Rustieho debut Jagz The Smack EP definuje autorův rukopis více než jasně.
Jeho ami a kolega v jedné osobě Hudson Mohawke přináší větší hravost, není tak syrový jako Rustie, nebrání se mnohdy až r'n'b šmrncnutým vokálům. Tracky jako Overnight a Velvet Peel patří k tomu nejlepšímu, co (nejen) skotská scéna vyplivla.

London sound.

Co znamená pro indie hudbu label Domino, to je pro současný londýnský underground symbolizované jedním zásadním označením - Hyperdub. Zakladatel Steve Goodman aka Kode9 platí za vrcholné eso současného dubstepu, mimo to však dává prostor mladým explozivním producentům (a na z velké části maskulinní scéně nesamozřejmě) i producentkám. Hyperdub stojí za nejinspirativnějšími solitéry současnosti.
Zomby se dočkal zasloužené pozornosti i na české mediální scéně (konkrétně v Respektu v článku Aleše Stuchlého). V anonymitě se skrývající producent v prosinci vydal svou debutovou (a skvostnou) desku Where Were U In '92? a sklidil s ní nadšení všude kolem. Disk je to v dobrém slova smyslu brutální a dotažený, zachycuje však nespoutanost a nezměrnou vnitřní energii, současným podzemním solitérům vlastní. Na nedávno vydaném Zomby EP zapojuje do hry i kultovní Atari ST. S Atari experimentují Crystal Castles či HeartsRevolution, Zomby posouvá tento zvukový atak do další roviny.
Dalším, invencí obdařeným, jménem je Ikonika. V biografii lze nalézt větu 'after listening to Skream's Midnight Request Line, Ikonika knew she wanted to produce dubstep, an instrumental journey where there were no rules for structure and creativity', která slouží k definici tvorby Ikoniky i celého hnutí více než jasně. Stejně jako Rustie notně čerpá v hip-hopu, výsledek je však o poznání chytlavější a našlapanější. Stačí si poslechnou track s názvem Please.
Mezi nejzajímavější jména pak patří trojlístek vystupující pod názvem Darkstar, jejichž skladba Need You byla Pitchforkem vyhlášena dubstepovou skladbou roku 2008.


US sound & Bristol sound in the part II.

Zomby - Tears in the Rain.