hors de prix.

k mému takřka nezřízenému obdivu vůči audrey tautou přispívá i fakt, že mi její amélie poulain vyšla mezi charakterově podobnými osobami/postavami přesně zde. ne že bych zrovna přetékal ochotou pomáhat všem, ale potěší to.
hors de prix je klasická rom-com, ovšem s náležitě chutným backgroundem, tj. užiješ si 'eppyend, ale nedočkáš se jakýchkoli - ať už citových či jiných - zvěrstev. užiješ si taky luxusu - já bych sice za svý all-in-brown conversky neměnil nic, ale tady je to jen k dobru věci. vychutnáš si riviéru, prosluněné kavárny, ultra-košer hodinky.
jean (gad elmaleh) je mírně joudovitého charakteru, co chodí venčit psíky za/vysloužilým paničkám & po večerech usíná na baru. to druhé se mu ovšem nevymstí - ačkoli to místy vypadá všelijak, byla to tzv. výhra v loterii se vší parádou; raketový start je tu mírně limitován ekonomickým zázemím zúčastněných, přeci jen 'přeskočit třídu' není jen tak, co si budem povídat. jeanovou protihráčkou/top-kámoškou je irene (audrey tautou) - chceš-li si orámovat pojem absolutno, zapni si to (v originále) & jeď. čum na to & generuj superlativa.
její irene vidí jeana čistě z hlediska eur - postupem času však nastává očekávatelný progres příhodným & příjemným směrem. lidově řečeno došlo k přesunu priorit - kapitál vs. l'amour, kaviár vs. sendviče na pláži; mírný větřík ti modeluje haircut. lehká & stylová, v tom nejlepším slova smyslu. snobské prostředí 5-tihvězdičkových hotelů ti nahodí do správné poloroviny.

dedicated to jack kerouac.

l'auberge espagnole & les poupées russes.

erasmus je multi-kulti produkt - cizí kraje, ale hlavně mikroklima utvářené tu portugalcem, tu polákem, tu švédem. vydáš se do barcelony a u telefonu vidíš sepsaný berličky, kde v x jazycích máš sepsaných x modifikací jednoho konkrétního sousloví, a to 'xavier/wendy/doplň co chceš n'est pas ici', pokuď tedy máme toho villona obzvlášť v lásce.
xavier (romain duris) je tak trochu jouda, ale když potřebuje, dovede se rozhodnout. řídí se heslem 'potřebuješ španělštinu, odjeď do barcelony'; doma nechá krásnou martine (audrey tautou) & vzhůru vstříc městu gaudího, modro-červených propocených dresů a prosluněných barů s oknama směr moře. chytne fleka v bytě s mírně labilní wendy (kelly reilly), suverénní isabellou (cécile de france) & španělkou, němcem, dánem a italem. hromada komických/nekomických situací z toho vyplývajících je asi jasná. pak přijede frajer william (kevin bishop) a rozčísne to svou scénkou a la adolf. dojem, že l'auberge espagnole je sice lehce demo skicou, ovšem skicou velmi sympatickou, kdy se bavit budeš bez lechtavého pocitu v podpaždí i kdekoli jinde, se potvrdí. rom-com s přesahem, chcete-li. končí xavierovým rozhodným stanoviskem, který mě osobně tvaruje prsty do obdivnýho véčka.
mezi l'auberge espagnole a les poupées russes - u nás vkusně & invenčně uváděno pod názvy erasmus a erasmus 2 - je časový (dějový) rozdíl nějakých 10 let. během té doby nikdo kariéru neudělal, nikdo nepřeskočil třídu jak gad elmaleh v hors de prix. xavier píše pro televizi, martine (se kterou se xavier úspěšně rozešel) se angažuje v takových těch globalizačních záležitostech, který ti jsou už samotným profilem jejich účastníku nepříjemný, william dělá osvětlovače. je v tom smůla, neschopnost i neochota - když se ale xavier dá do kupy s wendy, zatleskali by mu i zapřísáhlí odpůrci temelína & hlavně happyendů. přes další 4 kotrmelce je tu finále, kde se to skoulí ve smylu 'všechno alright', takže nevyčerpán & nabuzen to můžeš spláchnout stylovým latté, kde se ti tři vrstvy slít v jednu amorfní směs nesmí.

dedicated to mathieu kassovitz.