l'auberge espagnole & les poupées russes.

erasmus je multi-kulti produkt - cizí kraje, ale hlavně mikroklima utvářené tu portugalcem, tu polákem, tu švédem. vydáš se do barcelony a u telefonu vidíš sepsaný berličky, kde v x jazycích máš sepsaných x modifikací jednoho konkrétního sousloví, a to 'xavier/wendy/doplň co chceš n'est pas ici', pokuď tedy máme toho villona obzvlášť v lásce.
xavier (romain duris) je tak trochu jouda, ale když potřebuje, dovede se rozhodnout. řídí se heslem 'potřebuješ španělštinu, odjeď do barcelony'; doma nechá krásnou martine (audrey tautou) & vzhůru vstříc městu gaudího, modro-červených propocených dresů a prosluněných barů s oknama směr moře. chytne fleka v bytě s mírně labilní wendy (kelly reilly), suverénní isabellou (cécile de france) & španělkou, němcem, dánem a italem. hromada komických/nekomických situací z toho vyplývajících je asi jasná. pak přijede frajer william (kevin bishop) a rozčísne to svou scénkou a la adolf. dojem, že l'auberge espagnole je sice lehce demo skicou, ovšem skicou velmi sympatickou, kdy se bavit budeš bez lechtavého pocitu v podpaždí i kdekoli jinde, se potvrdí. rom-com s přesahem, chcete-li. končí xavierovým rozhodným stanoviskem, který mě osobně tvaruje prsty do obdivnýho véčka.
mezi l'auberge espagnole a les poupées russes - u nás vkusně & invenčně uváděno pod názvy erasmus a erasmus 2 - je časový (dějový) rozdíl nějakých 10 let. během té doby nikdo kariéru neudělal, nikdo nepřeskočil třídu jak gad elmaleh v hors de prix. xavier píše pro televizi, martine (se kterou se xavier úspěšně rozešel) se angažuje v takových těch globalizačních záležitostech, který ti jsou už samotným profilem jejich účastníku nepříjemný, william dělá osvětlovače. je v tom smůla, neschopnost i neochota - když se ale xavier dá do kupy s wendy, zatleskali by mu i zapřísáhlí odpůrci temelína & hlavně happyendů. přes další 4 kotrmelce je tu finále, kde se to skoulí ve smylu 'všechno alright', takže nevyčerpán & nabuzen to můžeš spláchnout stylovým latté, kde se ti tři vrstvy slít v jednu amorfní směs nesmí.

dedicated to mathieu kassovitz.