hors de prix.

k mému takřka nezřízenému obdivu vůči audrey tautou přispívá i fakt, že mi její amélie poulain vyšla mezi charakterově podobnými osobami/postavami přesně zde. ne že bych zrovna přetékal ochotou pomáhat všem, ale potěší to.
hors de prix je klasická rom-com, ovšem s náležitě chutným backgroundem, tj. užiješ si 'eppyend, ale nedočkáš se jakýchkoli - ať už citových či jiných - zvěrstev. užiješ si taky luxusu - já bych sice za svý all-in-brown conversky neměnil nic, ale tady je to jen k dobru věci. vychutnáš si riviéru, prosluněné kavárny, ultra-košer hodinky.
jean (gad elmaleh) je mírně joudovitého charakteru, co chodí venčit psíky za/vysloužilým paničkám & po večerech usíná na baru. to druhé se mu ovšem nevymstí - ačkoli to místy vypadá všelijak, byla to tzv. výhra v loterii se vší parádou; raketový start je tu mírně limitován ekonomickým zázemím zúčastněných, přeci jen 'přeskočit třídu' není jen tak, co si budem povídat. jeanovou protihráčkou/top-kámoškou je irene (audrey tautou) - chceš-li si orámovat pojem absolutno, zapni si to (v originále) & jeď. čum na to & generuj superlativa.
její irene vidí jeana čistě z hlediska eur - postupem času však nastává očekávatelný progres příhodným & příjemným směrem. lidově řečeno došlo k přesunu priorit - kapitál vs. l'amour, kaviár vs. sendviče na pláži; mírný větřík ti modeluje haircut. lehká & stylová, v tom nejlepším slova smyslu. snobské prostředí 5-tihvězdičkových hotelů ti nahodí do správné poloroviny.

dedicated to jack kerouac.

l'auberge espagnole & les poupées russes.

erasmus je multi-kulti produkt - cizí kraje, ale hlavně mikroklima utvářené tu portugalcem, tu polákem, tu švédem. vydáš se do barcelony a u telefonu vidíš sepsaný berličky, kde v x jazycích máš sepsaných x modifikací jednoho konkrétního sousloví, a to 'xavier/wendy/doplň co chceš n'est pas ici', pokuď tedy máme toho villona obzvlášť v lásce.
xavier (romain duris) je tak trochu jouda, ale když potřebuje, dovede se rozhodnout. řídí se heslem 'potřebuješ španělštinu, odjeď do barcelony'; doma nechá krásnou martine (audrey tautou) & vzhůru vstříc městu gaudího, modro-červených propocených dresů a prosluněných barů s oknama směr moře. chytne fleka v bytě s mírně labilní wendy (kelly reilly), suverénní isabellou (cécile de france) & španělkou, němcem, dánem a italem. hromada komických/nekomických situací z toho vyplývajících je asi jasná. pak přijede frajer william (kevin bishop) a rozčísne to svou scénkou a la adolf. dojem, že l'auberge espagnole je sice lehce demo skicou, ovšem skicou velmi sympatickou, kdy se bavit budeš bez lechtavého pocitu v podpaždí i kdekoli jinde, se potvrdí. rom-com s přesahem, chcete-li. končí xavierovým rozhodným stanoviskem, který mě osobně tvaruje prsty do obdivnýho véčka.
mezi l'auberge espagnole a les poupées russes - u nás vkusně & invenčně uváděno pod názvy erasmus a erasmus 2 - je časový (dějový) rozdíl nějakých 10 let. během té doby nikdo kariéru neudělal, nikdo nepřeskočil třídu jak gad elmaleh v hors de prix. xavier píše pro televizi, martine (se kterou se xavier úspěšně rozešel) se angažuje v takových těch globalizačních záležitostech, který ti jsou už samotným profilem jejich účastníku nepříjemný, william dělá osvětlovače. je v tom smůla, neschopnost i neochota - když se ale xavier dá do kupy s wendy, zatleskali by mu i zapřísáhlí odpůrci temelína & hlavně happyendů. přes další 4 kotrmelce je tu finále, kde se to skoulí ve smylu 'všechno alright', takže nevyčerpán & nabuzen to můžeš spláchnout stylovým latté, kde se ti tři vrstvy slít v jednu amorfní směs nesmí.

dedicated to mathieu kassovitz.

veřejný nepřítel č. 1 : epilog.

over 4.5/5

mám rád absolutní hodnocení - taková, která maj' dát jasně najevo, o co jakože lidově jde. projevují nějakou delší trvanlivost, která netvrvá jen čtyři reprízy v maloměšťáckym kině. a jako bod nummero tre - má z toho být vidět váš obdiv k těm, co to vycreatovali. od cassela po osvětlovače. zkratka - první díl to příjemně rozjel, byl ustřihnut tam, kde to ustřiženo být mělo. napětí se akumulovalo hlavně v pěněžence. 2nd část - ta katarze po bankovním exposé zvedala ze sedačky. s malým ironickým úšklebkem - cassel prostě vzbudí emoce i u milovníka taušova díla. což není myšleno nijak personálně.
nemá cenu adorovat děj - to, že jacques skončí ve svým světáckým bmw, bylo celkem jasný od začátku. stačí tak jenom zmínit, že takovouhle ságu z dílny eu, která za celý čtyři hodiny nestihne nudit, jsem ještě neviděl. možno přičítat mé ne příliš dokonalé movie poskvrněnosti, ale je to tak. myšleno vážně. obdivuju kmotra, a tvrdím, že to dosahuje stejný kategorie.
mathieu amalric - alias nejlepší z parťáků. ten kontrast mezi rozevlátým jacquesem a asketickým francoisem je úděsně dobrý. a pokuď měl někdo neotřesitelnou jistotu stran svých nesympatií s gangstery všecho druhu, pak to musí odvolat. poněvadž ten šibalský úsměv ladí face-creations do podobně šibalského útvaru.
řadit l'ennemi public n° 1 jako celek do clubu po boky snímků a la requiem a spol. je fajn.

1st part.

jens, gwenno & matt.

lekman není lehmann, zato má ale jiné přednosti. můžete ho honorovat už za tu kytaru - struny ovládá líp než kdokoli z vás, ale nestal se z něj žádný "viva la vida" satriani. což je samozřejmě plus. zároveň není takový zarostlý medvídek jako justin - hraje všemi barvami. barvami se rozumí smyčce, ale jinak než je to obvyklé. dodávají tomu ten tzv. šmak, ne patos. je takovým erlendem bez intelektuálních okulárů, co není tak fascinován berlínem & čudlíky.
2nd bod - texty. "the lyrics are often witty, romantic & melancholic." je to tak - nikoli přímo asociace horských chatrčí. žiletkám se daří - jak sám jens vtipně podotýká - pokus byl, ale výsledek nepřesvědčil. klidně vám vpálí "things get more complicated when you're older/before you know it you are somebody's soldier/you get a gun and you name it/after a girlfriend." a právě ta girlfriend se řeší. výsledek je ale podstatně bohatší. nejen "you gotta start sipping on the sweet nectars of your memories," klidně i třeba téměř-aktuální "i turned seventeen/and i swore to never speak a word again/but then someone came along/and ruined everything."
kdybych to chtěl nějakym způsobem generalizovat, tak bon iver se s tím smířil & je pure bezvýchodnej. švéd bojuje, ale je mu jasný, že je outsider. kings of convenience, suburban kids with biblical names, lykke li, josé gonzález, el perro del mar & jens lekman. severští zástupci scény, která je pro mě víc než jonny & jeho banda.
trochu z jiné škatulky jsou the pipettes. o tom, že brighton je fajn město & gwenno ideální platonický vzor v rovině stylu, nepochybujte. její dress-linie mi akutně vsugerovává myšlenku na retro top úrovně v duchu penateho. ten druh, co nikdy neuvidíte, pokuď žijete v megalopoli pod 1,2 milionu. gwennina nezaměnitelnost prý způsobila odchod 2 původních členek sestavy - rozhodně ale lepší, než kdyby to bylo v opačném gardu. a její ségra & momentální druhá členka kapely je taky fajn. slečny vydaly debutové kolečko v roce 06'. nachází se tam skladby na oné posvátné hranici mezi komercí & independencí. úsměvné & závažné. zásadní ve čtvrtém plánu. only for a little bit.
o hodně-lonely saturday nights se vždy hodí nějaká kinematografická perlička. aktuálně to byla ta s názvem good will hunting. děkuju reflexu za movie edici. nemusíte mít rádi matta damona & bena afflecka, ale robina williamse byste mohli. story - matt je nevzdělaný & geniální matematik, co se rád pere. jeho největší kámoš, který má úplně stejný zájmy kromě tý geniality, je ben. ten z pearl harboru, aby bylo jasno. protože se matt nemíní stát humánním computerem, nastupuje robin alias vousatý dobrácký psycholog-ňouma. a aby nechyběl woman-prvek, je tu krásná minnie driver v úloze prototypu supr studentky, která je vaše pouze v platonické podobě. matt má štěstí - a film vlastně taky disponuje 'eppyendem. la tak ze 2/3.
hlavním významem filmu pro mě ale není příběh sám ani robinovy vousy - ten top-bod se nachází ve scénáři. ani ne tak v jeho kvalitě, spíš v tý tvorbě. v tom faktu, že jej matt & ben napsali v před-25-tiletém stavu. a přestože v tom vidím pár šrámů, chtěl bych někdy vycreatovat podobně dobrou věc. bez patosu. inspirace do budoucna.

gratuluju johnu kucerovi k 1st místu ve sjezdu. těšim se na to, jak si ho pěkně přivlastníme. má tetičku z brna, jak je známo.
vyhlašuju válku destroyerovi, který mě nezmínil mezi top 10 blogy. mé ego to smutně zalévá zeleným rajecem.
gratuluju martkowské k překonání 10000-ové hranice.

veřejný nepřítel č. 1.

siciliáni & neapolitánci dostávají poslední dobou slušný mediálně-carabinierský klepec, takže bylo načase přesunout deriváty kmotra do jiné lokace. že podobných národních vykuků & hrdinů měla země zinedina zidana mraky, je fakt. proč se taky pyšnit akorát 3/2 metrovým korsičanem.
že vám richetův snímek neobarví zraková čidla do kaštanově-hněda, je věc jasná & definitivní. veřejný nepřítel obsahuje však přece jen trochu té maroonovosti - stejně tak jako slavný mario ani jean-francois nejede jen po lajně dlážděné lugerem & spol. mesrin (vincent cassel) je iracionální s decentní zásobou šedé hmoty v podpaždí. není to chlápek, co vás odstřelí jako chudák bardem od coenů - je plastický & barevný. tezi z minulé věty klidně popře dostaveníčkem s rangery z konce 1st části. je vám však sympatisch - francouzský robin hood je ale hodně klišovité přirovnání. jako kryt si radši berte děti pod 5. lepší než kevlar.
jacques mesrine - o tom, že alžírské eskapády nebyly tak docela košer, svědčí hodně věcí - od oas přes infikaci francouzského nároďáku (ne negativum) po obsah snímku s kódem mezi zdmi. jacques se tam zformuje v chlapíka s různými modifikacemi. tanečník par excellence s krásnou seňoritou v posteli, žvatlající papínek s malou holčičkou v šedivé továrně s náplní práce převýchova zlodějů na vrahy, okouzlující chlapík s arabem a nožem & střelec kanadských rangerů.
cassel a jeho hláška "ať žije svobodný quebec" těsně před deportací do guantanama po kanadsku je famózní. stejně tak "nejsem číslo xxxx, ale jacques mesrine" a následná výměna názorů mezi obušky a lidskou kaší stojí zato. guantanamo bez chicaga.
film je to rozmáchlý, patosovitý & pomalý. sága páně mesrina. nesnaží se o zavirování mozku - jde mu o epilog alias druhou část. pokouší se navnadit - návnada s háčkem o velikosti 80 czk. vyplatí se. že se to na mě tváří ve smyslu "3.5/5 je fajn", se mi zdá jako pozitivní promotion. rozřešení případu frantíka s neo-škromachovským knírkem. nebo post, ironie je fajn.
pokuď fandíte croissantu víc než riccole, běžte na to. žádné dvě hodiny nudy - 120 minut sedmičkového blaha. knírci jsou fajn & francouzština sexy. tip ťop.
odteď ať si kluci hrajou na mesrina - itálie se ocitla na chvostu nejen ekonomického žebříčku.
2nd část přichází v únoru. aspoň teda do drymlova útulku. vláďa to odnes' a je pouze řadový zastupitelský kuliferda. snad přítel davídek pomůže. doktor z hor je vážně vtipnej & všechno, ale nemocnici mu nedáme. vláďo nevermore. fakt. počkej za rok a půl - pak se to překulí a jirka prohlídne, že jseš vlastně fajn kluk. pozor na pistole & kočky.

erlend, darren & avey.

netušim, jak pro vás, ale pro mě je erlend oye zásadní postava. postava ovlivňující & nezaměnitelná. a neplatí to jen o jeho tezi hugs not drugs. 2 alba pod hlavičkou kings of convenience, 2 pod nálepkou the whitest boy alive a jedna sólovka. je měkoušský, schovaný za intelektuálními okuláry. produkty jeho uměleckého absolutna jsou melancholické as hell, bez žádné ironie. taneční kreace v i'd rather dance with you by se měly v tanečních promítat místo všech těch keců & kecovitých pouček. erlendovi jsou cizí jakékoli formy machismu - zase same with me. společné heslo a la pryč s hard-rockovými fudlaři mám vytesané u postele. recenze na rules někdy jindy & samostatně.
darren aronofsky. v centrálu s requiem for a dream. děj je snad jasnej - pokud má nějaký film v popisu činnosti vás zbourat, protřepat, vygenerovat do jiné polo-roviny & vytáhnout z vás jinej pohled na svě, je to requiem. jared, marlon, ellen & jennifer. v libovolném pořadí. drogy jsou hnus, takže hlavním tématem je darren. jeho režie & nápady. je posedlý dotažeností, jde na dřeň. rychlost, energie & invence. taky s razancí. za absence patosu přiznávám, že mě ohromuje - jeho schopnost zkratky, vymáčknutí maxima ze sebe i ostatních. je inspirací s vysokou výpovědní hodnotou. vytvořit něco tak nadčasového, expresivního & energického - a odjet na floridu.
animal collective. intelektuální smršť v bušovém provedení, proniknout pod povrch všech stop je věcí odvahy & nálady. klouzání po povrchu je fajn, ale chce to jít hloub. to jádro je z jiného materiálu než u dark science. adebimpe inspiruje na poli vyšší vrstvy. chytá všechny problémy obamova věku a vyrábí z nich kodexové desatero. reflektuje tu potřebu po přidané hodnotě - po tom bonusu v podobě prozření & zorientování se.
avey tare je dál. ten posun znamená změnu v prioritách. animal collective neatakují hlavu, i když tady v rámci nezamýšlených důsledků jednání bodují taky. jde jim o srdce - jsou tak absolutní, jak to jde. je jim daná možnost převrátit celkový pohled na dění - neformují jen hudebně. tvrdit o summertime clothes, že je zásadní - možná věc pochybná, ale je to v tom. přesahují všude kolem. nepotřebují esence politické angažovanosti (v dobrém), aby vás zbourali. jsou jako piknik na zelené louce, kde se neřeší soap opery. nepotřebují deklarovat svou zásadnost, jen si hrají a čekají, kdy to pochopíte & chytíte se na jejich vlnu. jestli má někdo dostat nálepku over 4.5/5, pak jsou to animal collective v 09 oblečku. inaugurace do clubu se konala 20. ledna.
toť essay na téma my heroes - produkt zeměpisného zemětřesení. a uvědomuju si, že recyklovat pitchfork není ideální. erlend, darren & avey. kdo v tom vidí tu zásadnost, vyhrál.

le fabuleux destin d'amélie poulain.

pokud pro nějaký film má platit, že vám "provoní pokoj pozitivně-kýčovitým odérem, ale zároveň kvůli tomu větrák otravovat nebudete," pak je to amélie. z montmartru. audrey tautou - střídavě roztomilá & pozitivní, že byste jí s klidným srdcem darovali nové číslo respektu i s věnováním, jindy je vám z ní ale smutno takovým způsobem, že i vaše ordinérní trable & paranoie vám budou připadat jako zcela bezvýznamné denní povinnosti. mathieu kassovitz - zprvu vypadá jako potrhlý metrosexuál s patologickou úchylkou na mopedy, avšak vaše racionálno obarví do žluto-červena už po druhé nádražní session. sympatisch as hell, no irony on the horizon.
roli amélie prý nejprv' měla dostat emily watson. nic proti ní, ale změna to byla pozitivní. nesrovnávám, ale vyzdvihuji audrey tautou k výšinám. do clubu. i když má amélie & s ní spojený thiersenovský soundtrack svou pětiletku už za sebou, pro mě se moc srovnatelných 5.0 filmů neurodilo. a to i přes onu blogovou nálepku s označením kultu, která snímek provází na čs amatér-sitech a která by mě měla vlastně odrazovat.
pokud jste fans do zu viel logisch scénářů, jste vedle & špatně. zpět, a doprava na zvětšeninu. amélie je vysoce komorním emo dramatem s růžovou podestýlkou. komediální pouze v prvním "masově-komerčním" plánu. uvědomte si kvalitu & význam vlastní loneliness. uvědomte si fakt, že je to štěstí mít trpaslíka na zahradě a ne v kambodži. užijte si krásu & atmosféru montmartru. provoňte si svůj kreativní home-prostor esencí francouzských press & salátů s riccolou. pokochejte se améliinou vizáží, zažijte ten hřejivý pocit při každém jejím kladném kamerovém úsměvu & sněte o prostoru, kde i fotky z nádražní kabinky mají v popisu práce měnit váš život.

vicky cristina barcelona & woody allen

a pak že senilita je nutný důsledek stárnutí. starý lišák woody to s úspěchem - a to úspěchem z kategorie parádních - vyvrací. javier bardem je odteď má vysněná podoba a penelope cruz sexbomba par excellence.
nečekal jsem re-annie-hall, a popravdě ani jsem se ho nedočkal. zato se ovšem nedostavily obavy typu, že po třiceti letech od svého top fláku prostě už nemáte s čím překvapit. chyba lávky. už herecké obsazení je famózní - bardem, scarlett johansson, rebecca hall & penelope cruz. on je bohémský malíř, penelope je jeho top-žárlivou ex. sexbomba no.2 a její kamádka, která je těsně před svatbou, uspořádají výlet do španělska. a kam jet jinam než do katalánska. a když katalánsko, tak město s gaudího katedrálou. krásami metropole se woody moc nezatěžuje, reflektory jedou přímo na komoru - tj. milostný 4-úhelník, který se zcela očekávaně vynoří. překvapení je ale asi to poslední, co bych vyčítal.
můžete se totiž jenom kochat - a to v kterékoli rovině. ať už v rovině dejme tomu s - tj. minimálně dvě sexbomby, jejichž lesbická scéna v komoře (jak příhodné) splnila 2/3 obecenstva sen. rovina v - tj. v jako vztahy, slibuje a plní všechna očekávání. bardem alias juan antonio (žádná nova-tele-novela) nejdřív jede se scarlett, načež ta po prvním milostném entreé úspěšně udělá throw-up. zastoupí ji vicky alias rebecca hall, která si pro změnu s úspěchem ruinuje vztah se svým fiancé. v kurzu je nyní božská scarlett (jestli má film nějakou vadu, pak tu, že nevíte, koho si vybrat - penelope vs scarlett), následuje plynulý přechod v rovnostranný trojúhelník. po dalších dvou či více přeměnách je konec. šmitec.
jestli mě tobruk rozsekal v rovině zcela racionální - kdy jsem si uvědomil, že žádnému z originálních aktérů nesahám ani víte kam, pak allen mi nastínil směr budoucího vývoje. nehodlám to nijak rozvíjet, jakou rovinu myslím, nechám na potenciálních čtenářích.
rozhodl bych se podle příkladu bardemova filmového otce, který odmítá publikovat, protože svět je zlý.