veřejný nepřítel č. 1 : epilog.

over 4.5/5

mám rád absolutní hodnocení - taková, která maj' dát jasně najevo, o co jakože lidově jde. projevují nějakou delší trvanlivost, která netvrvá jen čtyři reprízy v maloměšťáckym kině. a jako bod nummero tre - má z toho být vidět váš obdiv k těm, co to vycreatovali. od cassela po osvětlovače. zkratka - první díl to příjemně rozjel, byl ustřihnut tam, kde to ustřiženo být mělo. napětí se akumulovalo hlavně v pěněžence. 2nd část - ta katarze po bankovním exposé zvedala ze sedačky. s malým ironickým úšklebkem - cassel prostě vzbudí emoce i u milovníka taušova díla. což není myšleno nijak personálně.
nemá cenu adorovat děj - to, že jacques skončí ve svým světáckým bmw, bylo celkem jasný od začátku. stačí tak jenom zmínit, že takovouhle ságu z dílny eu, která za celý čtyři hodiny nestihne nudit, jsem ještě neviděl. možno přičítat mé ne příliš dokonalé movie poskvrněnosti, ale je to tak. myšleno vážně. obdivuju kmotra, a tvrdím, že to dosahuje stejný kategorie.
mathieu amalric - alias nejlepší z parťáků. ten kontrast mezi rozevlátým jacquesem a asketickým francoisem je úděsně dobrý. a pokuď měl někdo neotřesitelnou jistotu stran svých nesympatií s gangstery všecho druhu, pak to musí odvolat. poněvadž ten šibalský úsměv ladí face-creations do podobně šibalského útvaru.
řadit l'ennemi public n° 1 jako celek do clubu po boky snímků a la requiem a spol. je fajn.

1st part.