veřejný nepřítel č. 1 : epilog.

over 4.5/5

mám rád absolutní hodnocení - taková, která maj' dát jasně najevo, o co jakože lidově jde. projevují nějakou delší trvanlivost, která netvrvá jen čtyři reprízy v maloměšťáckym kině. a jako bod nummero tre - má z toho být vidět váš obdiv k těm, co to vycreatovali. od cassela po osvětlovače. zkratka - první díl to příjemně rozjel, byl ustřihnut tam, kde to ustřiženo být mělo. napětí se akumulovalo hlavně v pěněžence. 2nd část - ta katarze po bankovním exposé zvedala ze sedačky. s malým ironickým úšklebkem - cassel prostě vzbudí emoce i u milovníka taušova díla. což není myšleno nijak personálně.
nemá cenu adorovat děj - to, že jacques skončí ve svým světáckým bmw, bylo celkem jasný od začátku. stačí tak jenom zmínit, že takovouhle ságu z dílny eu, která za celý čtyři hodiny nestihne nudit, jsem ještě neviděl. možno přičítat mé ne příliš dokonalé movie poskvrněnosti, ale je to tak. myšleno vážně. obdivuju kmotra, a tvrdím, že to dosahuje stejný kategorie.
mathieu amalric - alias nejlepší z parťáků. ten kontrast mezi rozevlátým jacquesem a asketickým francoisem je úděsně dobrý. a pokuď měl někdo neotřesitelnou jistotu stran svých nesympatií s gangstery všecho druhu, pak to musí odvolat. poněvadž ten šibalský úsměv ladí face-creations do podobně šibalského útvaru.
řadit l'ennemi public n° 1 jako celek do clubu po boky snímků a la requiem a spol. je fajn.

1st part.

veřejný nepřítel č. 1.

siciliáni & neapolitánci dostávají poslední dobou slušný mediálně-carabinierský klepec, takže bylo načase přesunout deriváty kmotra do jiné lokace. že podobných národních vykuků & hrdinů měla země zinedina zidana mraky, je fakt. proč se taky pyšnit akorát 3/2 metrovým korsičanem.
že vám richetův snímek neobarví zraková čidla do kaštanově-hněda, je věc jasná & definitivní. veřejný nepřítel obsahuje však přece jen trochu té maroonovosti - stejně tak jako slavný mario ani jean-francois nejede jen po lajně dlážděné lugerem & spol. mesrin (vincent cassel) je iracionální s decentní zásobou šedé hmoty v podpaždí. není to chlápek, co vás odstřelí jako chudák bardem od coenů - je plastický & barevný. tezi z minulé věty klidně popře dostaveníčkem s rangery z konce 1st části. je vám však sympatisch - francouzský robin hood je ale hodně klišovité přirovnání. jako kryt si radši berte děti pod 5. lepší než kevlar.
jacques mesrine - o tom, že alžírské eskapády nebyly tak docela košer, svědčí hodně věcí - od oas přes infikaci francouzského nároďáku (ne negativum) po obsah snímku s kódem mezi zdmi. jacques se tam zformuje v chlapíka s různými modifikacemi. tanečník par excellence s krásnou seňoritou v posteli, žvatlající papínek s malou holčičkou v šedivé továrně s náplní práce převýchova zlodějů na vrahy, okouzlující chlapík s arabem a nožem & střelec kanadských rangerů.
cassel a jeho hláška "ať žije svobodný quebec" těsně před deportací do guantanama po kanadsku je famózní. stejně tak "nejsem číslo xxxx, ale jacques mesrine" a následná výměna názorů mezi obušky a lidskou kaší stojí zato. guantanamo bez chicaga.
film je to rozmáchlý, patosovitý & pomalý. sága páně mesrina. nesnaží se o zavirování mozku - jde mu o epilog alias druhou část. pokouší se navnadit - návnada s háčkem o velikosti 80 czk. vyplatí se. že se to na mě tváří ve smyslu "3.5/5 je fajn", se mi zdá jako pozitivní promotion. rozřešení případu frantíka s neo-škromachovským knírkem. nebo post, ironie je fajn.
pokuď fandíte croissantu víc než riccole, běžte na to. žádné dvě hodiny nudy - 120 minut sedmičkového blaha. knírci jsou fajn & francouzština sexy. tip ťop.
odteď ať si kluci hrajou na mesrina - itálie se ocitla na chvostu nejen ekonomického žebříčku.
2nd část přichází v únoru. aspoň teda do drymlova útulku. vláďa to odnes' a je pouze řadový zastupitelský kuliferda. snad přítel davídek pomůže. doktor z hor je vážně vtipnej & všechno, ale nemocnici mu nedáme. vláďo nevermore. fakt. počkej za rok a půl - pak se to překulí a jirka prohlídne, že jseš vlastně fajn kluk. pozor na pistole & kočky.