pokud pro nějaký film má platit, že vám "provoní pokoj pozitivně-kýčovitým odérem, ale zároveň kvůli tomu větrák otravovat nebudete," pak je to amélie. z montmartru. audrey tautou - střídavě roztomilá & pozitivní, že byste jí s klidným srdcem darovali nové číslo respektu i s věnováním, jindy je vám z ní ale smutno takovým způsobem, že i vaše ordinérní trable & paranoie vám budou připadat jako zcela bezvýznamné denní povinnosti. mathieu kassovitz - zprvu vypadá jako potrhlý metrosexuál s patologickou úchylkou na mopedy, avšak vaše racionálno obarví do žluto-červena už po druhé nádražní session. sympatisch as hell, no irony on the horizon.
roli amélie prý nejprv' měla dostat emily watson. nic proti ní, ale změna to byla pozitivní. nesrovnávám, ale vyzdvihuji audrey tautou k výšinám. do clubu. i když má amélie & s ní spojený thiersenovský soundtrack svou pětiletku už za sebou, pro mě se moc srovnatelných 5.0 filmů neurodilo. a to i přes onu blogovou nálepku s označením kultu, která snímek provází na čs amatér-sitech a která by mě měla vlastně odrazovat.
pokud jste fans do zu viel logisch scénářů, jste vedle & špatně. zpět, a doprava na zvětšeninu. amélie je vysoce komorním emo dramatem s růžovou podestýlkou. komediální pouze v prvním "masově-komerčním" plánu. uvědomte si kvalitu & význam vlastní loneliness. uvědomte si fakt, že je to štěstí mít trpaslíka na zahradě a ne v kambodži. užijte si krásu & atmosféru montmartru. provoňte si svůj kreativní home-prostor esencí francouzských press & salátů s riccolou. pokochejte se améliinou vizáží, zažijte ten hřejivý pocit při každém jejím kladném kamerovém úsměvu & sněte o prostoru, kde i fotky z nádražní kabinky mají v popisu práce měnit váš život.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat