antony & the johnsons - the crying light.

3.8/5

pokud někdo portisheadské third uznává jen skrz textovou stránku, tak s antonym & spol je to podobné. může to být podobné. pokud vám bude po-šeptáváno cut me in quadrants/leave me in the corner, tak se to pak těžce někde dožene skrz klaviaturu. textově to jde přes menší okliku těsně za polovinou přímo k cíli, na dřeň. ne povrchní, ne laciné. takřka pořád za hranicí kvalitní ublíženosti & uplakanosti, ve slabších chvilkách však na svém místě s epilepsy is dancing místo čaje s rumem & tatranky v kapsičce. r'n'r za obzorem, klavír v obýváku.
the crying light není žádné zigzag album - jde si za svým. nespokojí se jen tak s něčím, je soudržné, jak to jen v době autobusových mp3 jízd jde. záleží na tom, jestli přistoupíte na antonyho hru. hru, spočívající ve vypnutí všech trendařských instinktů. vyeliminujte nechuť k klasische musik, poněvadž ten přesah tady je. poslouchat the crying light na konci první dekády s nálepkou the ecstasy of apple není sice vysloveně reakční, ale dojem s tím neuděláte. kdo pozná autora této polo-citace, je dobrej.
vykašlete se na stylish produkty. tahle deska se v top 10 žebříčcích 09 neobjeví - taky proto, že vydávat album v lednu a klepat se přitom na výroční ceny není moc pragmatické. pokud jste aktuálně na vrcholu optimistické sinusoidy, počkejte si na okamžik, kdy se to překulí. dosáhněte bodu akutního vnitřního rozpadu a protočte daylight and the sun 4krát po sobě. sedne vám stejně jako vypsané fixe klub ve vrchlabí.
a aby to nebylo tak looserské - uposlouchat to v kuse se vyrovná výkonu nutnému k zvládnutí 5kouskové metamorphosis od philipa glasse. na ex, v mhd & pravítkem proklatě vysoko. ber jak ber.