george merton, paul newman & wolfgang loitzl.

s čistým štítem mohu prohlásit, že jedinou interesantní school zmínkou za pretty long time jsou dva řádky v okopírovaném sešitě na zsv, na kterých george merton rozvíjí svou tezi o tom, že "každý člověk se má chovat egoisticky, a tím pak v důsledku posouvá celou společnost dál." že se tento statement bude zamlouvat mému nabušenému egu, byla tedy jasná věc hned od počátku. nabušenost ve smyslu vnitřně, na veřejnosti se stydím.
nezabývám se drobnostmi typu, že "soused svým egoistickým zájmem na stavbu voliéry pro dva slepé & sprosté papoušky naboural mou obvyklou letní session ve stylu books & slušivá intelektuálská čepička," a dle definice tak de facto pomohl celé society. jsou to kecy - a tak to má být. intelektualita do prvního pigmentu z propisky. ve smyslu computer vs příprava.
a svým způsobem je tu ještě 2nd věc, která stojí zato - "v us v roce '56 překonal počet bílých límečků sumu límečků s modrým barvivem na povrchu." v upraveném znění. jestli to byla výhra nebo ne, je na vás. byrokrati na magistrátu vs reklama na mountfield. scio company vs zemědělská družstva. čunkovci vs štěchovci.
ale k hlavnímu bodu tohohle postu - butch cassidy & sundance kid. na primě, příští týden. paul newman & robert redford ve vrcholné fazóně, do podrazu chybí jedna pětiletka. není to nej western všech dob - na to je moc non-westernovský - ale zato zcela jistě ten s největší joy ride. raindrops keep fallin' on my head alias kolová session. robert a jeho voňavá & hodná, paul a jeho tasení koltu. jump in the river - and it's so fuckin' high. "ty si blázen, vždyť se stejně zabijeme" kontra lekce španělštiny. není to o smíchu, ale stylovosti. žádný john wayne, žádná kopie kurosawy. amerika v retro podobě, bolívie v té současné. vezměte si italský grissini & pusťte si to. coffee & tv, oh yeah. paule - oči máš pořád modrý.
dospěl jsem poznatku, že se v nějaké formě budoucnosti nechci dívat na letokruh s flekem 09 ve stylu tórua watanabeho.

thinking back on the year 1969, all that comes to mind for me is a swamp - a deep, sticky bog that feels as if it's going to suck off my shoe each time i take a step. i walk through the mud, exhausted. in front of me, i can see nothing but the endless darkness of a swamp.

pokud nechytáte zdroj, tak se schovává pod nálepkou "erlend veze dřevo z bergenu". ber jak ber.
prvním hrdinou roku s kódem "dvacet roků po" se stal wolfgang loitzl. pokud ani zde není potuchy, wolfi je skokan. na lyžích & z můstku. jako 1st na světě dostal za skok more than 300 points. tleskám & připíjím zeleným rajecem. netušim jak vy, ale v dobách největší slávy adama malysze - tj. toho, který jí jen jen banány - jsem si představoval, jak přeskočí všechny lidi na dopadu. že skočí o 43 metrů dál než ostatní. že svým skokem opustí areál. že zbourá tabuli pod diktátem viessmana a vyšle tím zavšivenému establishmentu jasné polské gesto.
k hudebnímu bodu téhle eseje (a jak je známo, sem lze schovat úplně všechno) - fryars. někdy totiž docházím k závěru, že bych měl něco začít sakra konečně dělat, poněvadž jak je vidět na tomhle 19-ti letém lonďánkovi, jde to. viva lenosti, leč se svým hudebním vzděláním ve stylu "brumendo při hodině hudební výchovy pouze pod příslibem konce o 10 minut dřív" je to v tomhle směru celkem zapasovaný & nepropustný. the perfidy ep je v pořadí druhé, v březnu má vyjít regulérní deska s circa 10 zářezy. soudě podle tohohle épíčka je to v suchu, protože svět potřebuje někoho jako sam sparro, akorát že z evropy a bez starbucksové minulosti. troufám si však tvrdit, že ve fryarsově případu nejde jen o pěvecké natřásání se & hru ve stylu scissors. a u 19-ti letého fryarse je to paradoxně i dospělejší než u us kolegy. i když ten taky ode mě nemá deset let.
a jako rudou zablešenou drymlovskou hvězdičku na konec oznamuji, že jsem bohatší o 65 centů. teda haléřů. děkuji klukům z československé obchodní banky za vydařenou spolupráci a slibuji, že o ipb & luďku sekyrovi tu nepadne ani jeden řádek. jeden jarda stačí.