people never describe me as a bruyant person, there're more into intro/shy/boring crap, so there's definitely no place to turn, it's crowded, man.

why?: these few presidents.




dan deacon: get older.




crocodiles: i wanna kill.




japandroids: rockers east vancouver.




deerhunter: little kids.



more to come here, on noisevox.

also, their interviews are about to tell you something.

who you gonna vote for? come clear, thx.

you asked me why? and i told you a fairytale about two jewish brothers and a boy called doug and their admirable way for an interview on noisevox.

Why? mě kromě neokázalé a na pomezí hip-hopu, freak-folku a indie oscilující hudby moc přitahují svým, podobně neokázalým a přemýšlivým, projevem, jak na deskách v podobě nějaké ceny zasluhujících textů, tak z očí do očí, z očí přes obrazovku. Jejich Alopecia udělala z hip-hopu divadýlko pro konzumenty levný koly a hnusnejch chipsů, naopak vyzdvihla a obnažila jádro, jádro osobní výpovědi, vymezení se vůči něčemu či čemukoli, zaštítila to osobními/osobitými texty, Yoniho výpověďmi, skládačkami jeho osobnosti. Ano, je tady these few presidents, podobně vidíme málo skutečně obdivuhodných lidí, hudebníků, někoho, ke komu lze vzhlížet a nemít u toho ulepený vlasy, tak nějak od čehokoli. Udělali si dobrej den ze všeho, k čemu v post-pubertálním věku koukali jako k ideálu, vypíchli to důležitý, nahráli a mohli slavit. Po dvou letech vyšla deska nová, Eskimo Snow, mnohem více ponořená do freak-folku, podobně neklidná. Neobsahuje neprvoplánové hity, neobsahuje ani ty prvoplánové, které se u Why? nikdy nenosily, je do sebe zašitá, vykukuje z šedivýho pytle, šedivě se i tváří, pod povrchem vrní a hejbe se. Sám Yoni a Josiah a Doug to vysvětlují tady. Mimo to hrají, žertují a smějí se, zasněně sledují zdi a vůbec dělají všechno, pro co je tak záhodno se jimi zabývat.