Why? mě kromě neokázalé a na pomezí hip-hopu, freak-folku a indie oscilující hudby moc přitahují svým, podobně neokázalým a přemýšlivým, projevem, jak na deskách v podobě nějaké ceny zasluhujících textů, tak z očí do očí, z očí přes obrazovku. Jejich Alopecia udělala z hip-hopu divadýlko pro konzumenty levný koly a hnusnejch chipsů, naopak vyzdvihla a obnažila jádro, jádro osobní výpovědi, vymezení se vůči něčemu či čemukoli, zaštítila to osobními/osobitými texty, Yoniho výpověďmi, skládačkami jeho osobnosti. Ano, je tady these few presidents, podobně vidíme málo skutečně obdivuhodných lidí, hudebníků, někoho, ke komu lze vzhlížet a nemít u toho ulepený vlasy, tak nějak od čehokoli. Udělali si dobrej den ze všeho, k čemu v post-pubertálním věku koukali jako k ideálu, vypíchli to důležitý, nahráli a mohli slavit. Po dvou letech vyšla deska nová, Eskimo Snow, mnohem více ponořená do freak-folku, podobně neklidná. Neobsahuje neprvoplánové hity, neobsahuje ani ty prvoplánové, které se u Why? nikdy nenosily, je do sebe zašitá, vykukuje z šedivýho pytle, šedivě se i tváří, pod povrchem vrní a hejbe se. Sám Yoni a Josiah a Doug to vysvětlují tady. Mimo to hrají, žertují a smějí se, zasněně sledují zdi a vůbec dělají všechno, pro co je tak záhodno se jimi zabývat.
Žádné komentáře:
Okomentovat