října 18, 2009

wouldn't it be nice and yeah it would be, but we all don't wanna know her identity cause it would spoil the image and after all she keeps us alive.


Sally Shapiro je jako plachá divoženka ze zamlžených okolí, pobřeží jihočeských rybníků, tvář jí prosvítá jen tak aby se neřeklo - celé jako by to tvořil sám Monet - s vrbami v pozadí, v celé kompozici se skrývá dívčin podpis či vznešené sdělení, schovává se v pravém dolním rohu, na 135 stupních, ve směsi bahenního nánosu a leknínů za zenitem, zetlelá směs, která (jakoby to byl sám záměr komponisty) zdánlivě tvoří přímý opak a protiklad (tedy odvrácenou stranu, která navazuje - stačí začít vnímat kruh, na jehož ohraničení jsou kolem dokola vytyčené pojmy, ne v jedné přímce, a tedy v protikladu, ale vedle sebe, ve vzájemné harmonii - seš tady a teď, tady buď, sem patříš - kde se k sobě choulí extrémy a šedé nálady a pojmy si jsou ostrými a nesmiřitelnými nepřáteli, ty vole jdou si po krku, ostře), v kterémžto prostředí nůže mít bytos (či objekt, nálada) zcela rozmazané kontury na první pohled sobě nenakloněných prvků (či barev, nálad), které se k sobě ve škodolibé radosti, se zvednutým obočím, naklánějí a šeptají si francouzská slovíčka láskyplného druhu (protože sám obraz sleduje francouzskou perspektivu a krajinu, koneckonců i hudba Sally Shapiro je více než co jiného francouzská, i když dvě hlavní územní inspirace, vlivy a infiltrace jsou na první pohled zcela jiné, jedna švédská a druhá berluscconiho) a povídají si staré příběhy, jsouce ale v duši zarytými modernisty a avantgardisty, se skoro až dadaistickou rozpustilostí nechávají minulost za sebou, chtějí dýchat nový vzduch, dýchat novou krev, přitom ale nezapomínají na kompozici a komponistu, který je někam zasadil, fungují v určité kontextu, zachyceni v minulém okamžiku se snaží ovlivňovat a lepšit chvíle přítomnější, nezapomínaje však na Sally, ať už to je jenom hra a přezdívka nebo pevný, skutečný základ, která do hudebního výrazu popsaného obšírně výše přidává své osobní bolístky a kouzla, a že jich má, mohla by rozdávat či prodávat, mohla by vystoupit ze šera anonymity, vyjít na světlo, vyslat sebe sama na rovnou cestu až někam do prdele, nic jí však nestraší víc, jak jí tak ty chudáky, co jí znají, protože kdo jiný než chudáci tuhle hru ještě hrají, kdo jiný než oni je schopný vydržet ty zamčené sedmiminutové kompozice, osvětlené občasně snad už jen pro ně, pro kolektiv pár známých a pár jejich známých, pro rodinu pár či vůbec pár generací, ztracených a vyvrhnutých jako ty lekníny v pravém dolním rohu, na 135 stupních, koho jiného než je už nějaká Sally zajímá, kdo se jí snaží pochopit, kdo za ní hoří, kdo o ní popisuje papíra (ať už virtuální či ty hmotné, hnusně bílé, z jedné strany popsané strojem či přírodní barvou, dětské kresby mísící se s perverzní černí stroje, na jedné straně slova k Lekmanově I'm Leaving You Because I Don't Love You, z druhé straně psáno snobskou Parkerkou, rozhazování barvy, peněz, jihočeských stromů, dopravy a kysličníku), kdo hoří pro ni a za ni, kdo si s ní má co říct a kdo si s ní chce něco říct, sborové after all she keeps me alive na jazycích či na vestách, pod lampou, v pokoji, neschopni vyměnit žárovku a usmát se, věčně s nesmělým pohledem, kurva já na to nemám, v rytmu římských tanců nad ohni, tancy pod pouličním osvětlením, poblité lampy a hnusné chodníky, nad vším bílé špunty v uších, naplno a za rychlé chůze, after all she keeps me alive zpívané v jiné možnosti třetí osoby, toho jednotného druhu a ražení a vyražení, v hlavě blaho a zmatek a perverzi a impresionistické nálady, Renoirova Snídaně veslařů v jednom uchu, Sally Shapiro v tom druhém, žádná sranda, spíš zamyslení nad osobním stavem, nad stavem klinického naladění a nastavení, nad tím Monetovým obrazem, koukej na to jezírko a lekníny, můstek vystupující přímo k tobě, sleduj to rákosí nalevo, sleduj a koukej, pozoruj jestli se tu nemíhají švédští či italští imigranti, přeběhlící přes hranice, pevné a skutečné, probuď v sobě sociální myšlení a solidaritu, poslouchej Sally, neztrácej čas, hrabej se v sobě a ser na jiný, věř si, prohlížej si sám sebe v zrcadle, věř si. Skvělý na tom je i to, že přímočarý tety v renaultech u toho můžou zavzpomínat na prohopsaný léta v Duplexu, skvělý účesy included.

Žádné komentáře: