Nebudu se tady pranýřovat a omlouvat se za skutečnost, že jsem Return To Cookie Mountain objevil až někdy v první polovině letošního roku. Někdy se totiž prozření dostaví neomluvitelně pozdě. Ani to, že deska je venku dva měsíce a všude se o ní popsaly stovky řádků, není přímo k popukání. Parafrázoval bych však úsek z Wolf Like Me - jen je to cesta k poznání. Že je neobvyklá, vem třeba Mikuláš. Snad si to u Siteka vyžehlím podporou Obamy a třetím placem na last.fm - výsledek nocí u Family Tree.
Dark Science je přístupná asi tak jako The Eraser nebo Intimacy. Otřepané moudro jako že "každý poslech vtahuje víc a víc´, až skončíte v pět ráno se sluchátky na uších a vybitou baterkou," tady platí neoddiskutovatelně. Deska je návyková asi jako prohry čs nároďáku. Čím víc, tím líp, a nejlépe ve frekvenci těsně pod bodem varu.
Ulítávám nad výraznými bicími, jejichž autor si zaslouží cenu Matta Tonga. Ulítávám nad Kypem Malonem a jeho vizáží. Adebimpe a Sitek je pro mě tandem v top pětce. Hádejte s kým.
Zdá se, že ovládám umění popsat řádky bez jediné zmínky o samotném kotouči, čili svatém grálu všech těch strávených hodin. Takže - Dark Science je stejnou povinností jako podpis pod peticí nacházející se momentálně téměř na všech blogových, hudebních a konečně českých médiích. Jednoznačné a stručné.
listopadu 09, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat