franz ferdinand - tonight:franz ferdinand

1.7/5

x-krát jsem se přesvědčoval a ujišťoval sám sebe o tom, že už sakra nebudu psát o věcech typu franz ferdinand, kaisers nebo jiných kytarovo-popíčkových kapelách, který jsem jel někdy před dvěma rokama. ale zároveň cítím potřebu se nějak vyjádřit k tomu, co mě před nějakým časem ovlivnilo & nasměrovalo k hudbě jako takové, a co mi teď zárověň svou tupostí leze na nervy. alexovi se nedá upřít vtip a coolness, ale ty sračky, co z něj poslední roky lezou, snesou srovnání s opravdovými majstrštyky.
nemůžu mu upřít jedno - ta kytara v take me out z debutu je vážně strhující a v jistém slova smyslu magická. do jistý míry také, spíš nevědomky, ff infikovali domácí gymplácké étery, což se taky počítá. ale produkce z dvou posledních alb - a hlavně toho s tonight v názvu - je takovým způsobem laciná & podbízivá, že už celé ff zachrání jen ty intelektuálské é-dvojkové slečny z gymnaziálních časopisů.
na tonight:franz ferdinand je sympatická akorát ta avizovaná změna stylu, kdy je trojka dance stejným způsobem jako dvojka rock. no a jinak bída & nouze - zapněte otvírák ulysses, porovnejte s never miss a beat od rickyho a human od brandona, a zčervenejte z toho, co dřív byly vaše top-alternative-in-uskupení. tímhle se také přiznávám k tomu, že za recenze na off with their heads a day & age bych si nejradši sám nasekal na holou. hlavně za hodnocení.
white lies ukazují na debutu životaschopný model kytarové skupiny v roce 09 jasně. i když to má svoje příslovečný mouchy, tak si to stojí za svým & má to jasnej názor. v podání ff vám z toho vyleze rádoby cool cumel, který si hledí toho, jak v době nulových prodejů urvat to minimum, co jde.
tohle není kritika popovejch kytarovek, spíš kecy o tom, jak se z idolů kytarový scény staly vlastním přičiněním laciný fudlaři. viva andymu & pop-kultuře.