Do světa rozesílají zkazky o tom, jak se jim při tvoření svého debutového eponymního alba povedlo zkonzumovat a smíchat do sebe všechny druhy pilulek a prášků, které byli schopni najít: plus trošku lascivní název, San Fran v pozadí, frontman s životním příběhem srovnatelným s lídrem Deerhunter, přímé skladby s texty, co se vztahují k osudovým láskám a občas jsou vkovány přímo do názvu té či oné skladby. A hned ta Laura nabízí vskutku příjemný a zajímavý vhled do světa Chrise Owense, boye, co toho zažil tak na dva Murakamiho romány. Své příběhy vtěsnává do dvou-tří-čtyřminutových hymen nesoucích se jedině v rytmu slunečních paprsků v North Beachi, s občasnými přelivy sakra studenejch větrů, točících se nad Golden Gate. Šedesátky z Girls táhnou všemi směry, do všech výšek a záhybů našich/vašich kabátů. Ty šedesátky tady znamenají hlavně Wilsonovi, v té klasičtější verzi, co vzdává hold hlavně těm bojs v názvu. Girls se tváří obyčejně, teprve postupem tracků, času a otáček se zarývají hloub a hloub a dávají o sobě vědět. Od začátku naopak ukazují, že jde o sólo projekt, sólo výtvor a ideu. Jde to brát jako další podobu s bojs nebo taky ne a je okamžitě vidět, co je správnější. Na albu je nejlepší hned první track a hned první fráze, která se může vlnit jako slogan na profilech všech uživatelů, nehledě na znalosti, přehled a délku vlasů, pohlaví a barvu conversek i jiných bot. Girls samovolně atakují širokou masu, tak širokou, že tomu můžou odpovídat i nekonečný pláně Středozápadu, slovo samovolně znamená to, že tihle bojs na hranu popularity nehrajou jednak kvůli tomu, že jsou chytrý, jednak proto, že v záplavě pilulek, girls, rozesmátejch slunečníků a energetickejch drinků je nic nemůže zajímat míň. Nedokážu nebo nechci si představovat větší doporučení, hlasitější yay.
3 komentáře:
hezky napsany. zrovna jsem o nich jinak v parizi premyslel, kdyz jsem si je spolu s cryptograms kupoval v originale (promin mi tu chvastavou vsuvku), ze to nejsou sedesatky, ale spis jakoby historie kytar podeprena tim san franciscem. ale ty jsou fixly jako hippies no. tezko rict. ale morning light je shoegaze jak vysitej.
*to je fixly
musim ti poděkovat, už jsem z toho nedostatku komentářů měl komplexy. no. já ti s těma šedesátkama nevim, mě to z toho lezlo jako přirozená asociace, ale na druhý straně je jasný, že nejen to, čehož je pak morning light přirozenej důsledek ale .. kombinujou tamto s timhle a leze jim z toho fakt asi ta šedesátková romance. ono teďka někde napíšeš že v tom vidíš sonic youth a buď to za chvíli bude všude nebo tě týpek trumfne něčim jinym, podobně poetickym.
spolužačky jsou chytrý a všechno, takže to zvládaj, otázka je co tam zvládaj, do čehož bych se teda nerad pouštěl. já jsem to měl zafixovaný ze všech těch kolektivních akcí typu indiánský tábory do 15 let nebo i nějakejch těch šk discotheques, to srderyvný popotahování. tims mě ale koukám naboural celou koncepci. jestli to byl rufus a nebyl to jeff .. mě ta popularita toho filmu i soundtracku vždycky strašně brala. nevim, jestli i tam u vás, ale tady to je asi pořád tak příšerně k popukání populární. já si to představim a pak pokaždý lituju. představuju si ty ctitele týhle poetiky a pak se mi stane, že si jednou do sešitu kreslim yo la tengo, jen tak z hluboký deprese, a jsem jednou z nich tázán jestli se učím francouzsky. to šimrá ještě teď
Okomentovat