možná je brandon egomaniak první třídy, kategorie či čehokoli jinýho, ale každopádně já mu při "come on boys and girls/everyone make some noise" sežeru všechno.
čtyři roky, dvě alba, vizáž a la butch & sundance zachována. oh, mr. brightside
listopadu 30, 2008
listopadu 29, 2008
jack penate - matinee
mým vzletným výtvorem o tom, že tento 1/2 španěl je ten top london-artist, jsem mu zde postavil pomník a zvýšil o 1/4 prodeje. avšak každý správný kec potřebuje pár chatrných argumentů, pokuď možno ve shodě s předimenzovaným závěrem, který se už ukázal jako neobhajitelný. i hope you get it. so what's the story? morning glory.
matinee alias představení aneb nadýchaná session s madridem v zádech a endorfiny v krvi. kytara drnčí, světla skomírají & scarlett se mi dojímá na klíně. ale nejsem javier b, abych měl to štěstí. takže - sluchátka v cílovém prostoru a power-on.
prvotní obavy o to, jestli si nashville nezamigroval, jsou liché jak všechny všemožné kroutící se fce. poněvadž právě cotangentoida je tím nej průvodcem a ukazovatelem kvality. made in hradec, copyright nepřidělen & computer zapnut. pomyslný průnik s osou na trase londýn - východní čechy nastává těsně za polovinou u tracku s malebným názvem we will be here.
jakkoli totiž začátek hraje všemi barvami, je rychlý, energický a nápaditý, pak právě ta poslední třetina zaostává snad ve všem a je nudná, jak kulturní příloha mladé fronty.
have i been a fool hází pojem "začouzený lokál a banditi před vchodem s bouchačkam proklatě vysoko" do nových asociací, spit at stars dělá s looserství věc záslužnou a torn on the platform ukazuje čs dráhy jako fajn společnost. co si však počít s baladami my yvonne a spol, na které existuje jediný recept s hlavičkou skip?
jestli chlapci došel plyn nebo praskla struna netušim, ale každopádně a definitivně je to škoda. potřeba nových r'n'r elvisů s kostičkovanou košilí, kotletama & španělským hemoglobinem je nevyčerpatelná.
a koukněte na youtube a vyhledejte klip k second, minute or hour. kluk jako 100-letý buk, kroky jako krtička v tanečních & pot mísící se s cigaretovým odérem. energii proudící skrz monitor přeměnte v proces vedoucí k odřenému kolenu a vykřičeným hlasivkám.
penate všechny trumfy ze své kytary vyházel prostřednictvím singlů - dvojsečná to věc, neboť znamená prodeje nahoru & kvalitu dolů. druhé album coming soon - to, jestli bude skóre hurá vs nuda zase 6-5, vykoumejte sami.
matinee alias představení aneb nadýchaná session s madridem v zádech a endorfiny v krvi. kytara drnčí, světla skomírají & scarlett se mi dojímá na klíně. ale nejsem javier b, abych měl to štěstí. takže - sluchátka v cílovém prostoru a power-on.
prvotní obavy o to, jestli si nashville nezamigroval, jsou liché jak všechny všemožné kroutící se fce. poněvadž právě cotangentoida je tím nej průvodcem a ukazovatelem kvality. made in hradec, copyright nepřidělen & computer zapnut. pomyslný průnik s osou na trase londýn - východní čechy nastává těsně za polovinou u tracku s malebným názvem we will be here.
jakkoli totiž začátek hraje všemi barvami, je rychlý, energický a nápaditý, pak právě ta poslední třetina zaostává snad ve všem a je nudná, jak kulturní příloha mladé fronty.
have i been a fool hází pojem "začouzený lokál a banditi před vchodem s bouchačkam proklatě vysoko" do nových asociací, spit at stars dělá s looserství věc záslužnou a torn on the platform ukazuje čs dráhy jako fajn společnost. co si však počít s baladami my yvonne a spol, na které existuje jediný recept s hlavičkou skip?
jestli chlapci došel plyn nebo praskla struna netušim, ale každopádně a definitivně je to škoda. potřeba nových r'n'r elvisů s kostičkovanou košilí, kotletama & španělským hemoglobinem je nevyčerpatelná.
a koukněte na youtube a vyhledejte klip k second, minute or hour. kluk jako 100-letý buk, kroky jako krtička v tanečních & pot mísící se s cigaretovým odérem. energii proudící skrz monitor přeměnte v proces vedoucí k odřenému kolenu a vykřičeným hlasivkám.
penate všechny trumfy ze své kytary vyházel prostřednictvím singlů - dvojsečná to věc, neboť znamená prodeje nahoru & kvalitu dolů. druhé album coming soon - to, jestli bude skóre hurá vs nuda zase 6-5, vykoumejte sami.
listopadu 28, 2008
muse - black holes and revelations
jasně - dva roky je dost dlouhá doba na zjištění, o co debilně lidově jde. prozření však trvá občas déle než je non-medicínsky zdrávo. signál vyslaný z milána mi však svou efektivností & efektností vykloubil koleno a zaviroval mozek. neznám nic lepšího než po nocích šeptat supermassive black hole. často se mi zdá, že drugs jsou opravdu největší tvůrčí kamarád. teda pokud je matt opravdu teď už čistý jak ta pověstná kytka, která se objevila v mým herbáři. platí to u peta, noela, richarda.
dle úvodního zářezu by se zdálo, že hrajeme coldplay po litru červeného, kdyby mi ovšem chris nebyl tak sympatisch právě svou abstinencí, ke které se stejně jako já hrdě hlásí. pecka to nicméně je grandiózní - a roste v kontrastu toho, že následují další tři skladby roku 06 - a to ne vzestupně. tak nějak se to smíchalo do top 4 roku.
supermassive black hole je odstavec věnován milánu & mattovi. omlouvám se až k podlaze, že jsem o tobě nevěděl před rokem 06, kdy jsem zažil muzikální přerod z debila na odborníka. jakkoli to vypadá nabušeně, je to pravda. skladba 07 je uniform, 08 alice practise - a konečně obráceně 06 - SBH. pocta egu páně bellamyho.
drtivé basy s malým b, skutečný emo zpěvák (rozumíme si v tom, že gerard je panenka pro woo-doo) & atmosphere jak z finále control. ian, robert & matt. ještě steven, kdyby měl lepší haircut. top ploch je tu tolik, jako nápisů na obalu cd, které nevlastním. tj. 11 a ani o číslo míň.
chtěl jsem vycreatovat něco skutečně patetického ve smyslu "matte, jsi jednička - a i ti dva kořenové, co ti nahrávaj, jsou super" - ale ne. kluci, vezete se na jedné basové lince - jste originální (ve smyslu hudebním i distribučním), máte skvělý anti-hity a vlastníte charisma, které registruju v počtu menším než písmenka z united kingdom. chápeme se.
jediný co bych vytknul - nebál bych se delší stopáže než těch čtyř minut. máte nápadů na 2násobek. a vaše fashion je něco, za co stojí sledovat promofotky. sežeňte mi polovinu ohozů z těch jejich a koupím vám lístek na věneček, který se na mě šklebí už příští týden.
dle úvodního zářezu by se zdálo, že hrajeme coldplay po litru červeného, kdyby mi ovšem chris nebyl tak sympatisch právě svou abstinencí, ke které se stejně jako já hrdě hlásí. pecka to nicméně je grandiózní - a roste v kontrastu toho, že následují další tři skladby roku 06 - a to ne vzestupně. tak nějak se to smíchalo do top 4 roku.
supermassive black hole je odstavec věnován milánu & mattovi. omlouvám se až k podlaze, že jsem o tobě nevěděl před rokem 06, kdy jsem zažil muzikální přerod z debila na odborníka. jakkoli to vypadá nabušeně, je to pravda. skladba 07 je uniform, 08 alice practise - a konečně obráceně 06 - SBH. pocta egu páně bellamyho.
drtivé basy s malým b, skutečný emo zpěvák (rozumíme si v tom, že gerard je panenka pro woo-doo) & atmosphere jak z finále control. ian, robert & matt. ještě steven, kdyby měl lepší haircut. top ploch je tu tolik, jako nápisů na obalu cd, které nevlastním. tj. 11 a ani o číslo míň.
chtěl jsem vycreatovat něco skutečně patetického ve smyslu "matte, jsi jednička - a i ti dva kořenové, co ti nahrávaj, jsou super" - ale ne. kluci, vezete se na jedné basové lince - jste originální (ve smyslu hudebním i distribučním), máte skvělý anti-hity a vlastníte charisma, které registruju v počtu menším než písmenka z united kingdom. chápeme se.
jediný co bych vytknul - nebál bych se delší stopáže než těch čtyř minut. máte nápadů na 2násobek. a vaše fashion je něco, za co stojí sledovat promofotky. sežeňte mi polovinu ohozů z těch jejich a koupím vám lístek na věneček, který se na mě šklebí už příští týden.
listopadu 26, 2008
do you wanna be famous? just steal a terrible melody
honza kalousek může slavit - konečně je to posichrovaný. yarda helešic, motor naší rádiové mašiny pro starší a pokročilé, zkopíroval kopii idiotského vánočního čehosi a vyhrál s ní anděla. jakkoli to zní zmateně. 200 a tři nuly k tomu jsou v suchu - paráda, oslava & klid. kluci mají společné úplně všechno - oba jsou autoři popových odrhovaček, stokrát přehraných kolem a kolem.
kromě toho, že by podle této logiky mohli třeba pozavírat 3/4 popařských hrdinů, to krásně svědčí o úrovni zdejších pozlacených loveckých trofejí. nechci devalvovat důležitost support lesbiens, kteří se neodmyslitelně zasloužili o zpopularizování sraček všeho druhu, ale odteď jsou to moji hrdinové. jak získat loveckou trofej s plagiátem plagiátu. aneb pohádka mejd in šoubyz.
kromě toho, že by podle této logiky mohli třeba pozavírat 3/4 popařských hrdinů, to krásně svědčí o úrovni zdejších pozlacených loveckých trofejí. nechci devalvovat důležitost support lesbiens, kteří se neodmyslitelně zasloužili o zpopularizování sraček všeho druhu, ale odteď jsou to moji hrdinové. jak získat loveckou trofej s plagiátem plagiátu. aneb pohádka mejd in šoubyz.
listopadu 25, 2008
tuesday session with woody allen
doris:
you have no values. your whole life, it's nihilism, it's cynism, it's sarcasm and orgasm.
harry:
y'know, in france i could run on that slogan and win.
you have no values. your whole life, it's nihilism, it's cynism, it's sarcasm and orgasm.
harry:
y'know, in france i could run on that slogan and win.
listopadu 24, 2008
mára taclík, freiwaldau & president of the communication company
ze včerejšího tripu do prahy jsem si odnesl pár důležitých poznatků. jejich neakceptování vás může dovést až k 4bodovému skóre z fyziky příští den ba co hůř, k pouštění freiwaldau velice, velice pozdě v noci. míněno v rovinně vstávání v šest.
nikdy neplatit u pokladní s panděrem a la mára taclík a nevěřit té, která se představí slovy "a teď vás požádám o (doplň číslo)"
koupit si zimní bundu - je grandiózně frišno. může se pak stát, že budete toužit po mega-shoppin'-centru
stromečky, koledy & santa klausové jsou zcela independentně uncool
nepouštět si při průjezdu slavnou betonovou bobovou dráhou paranoid android - ničemu to nepomůže
nepouštět se o objev outletů jako něčeho normálního - je to drahé a nasírá to. useless & psychic manipulation
sníh ve městě je svinstvo
paja bem for president of the communication company
v čekrepabliku je lehce přes deset miliónů multicentrálních pablbů - to už je dost na diagnózu, ne? originální jste jen vy a předseda čs sněmovny.
nikdy neplatit u pokladní s panděrem a la mára taclík a nevěřit té, která se představí slovy "a teď vás požádám o (doplň číslo)"
koupit si zimní bundu - je grandiózně frišno. může se pak stát, že budete toužit po mega-shoppin'-centru
stromečky, koledy & santa klausové jsou zcela independentně uncool
nepouštět si při průjezdu slavnou betonovou bobovou dráhou paranoid android - ničemu to nepomůže
nepouštět se o objev outletů jako něčeho normálního - je to drahé a nasírá to. useless & psychic manipulation
sníh ve městě je svinstvo
paja bem for president of the communication company
v čekrepabliku je lehce přes deset miliónů multicentrálních pablbů - to už je dost na diagnózu, ne? originální jste jen vy a předseda čs sněmovny.
listopadu 22, 2008
j.d.sallinger - the catcher in the rye
nikoli honič v žitě, jak se onehdá vyjádřil school-mate, ale kdo chytá v žitě. možná někomu zní povědomě jméno dave chapman (jo - přesně ten chlap z konce the beatles - help). ten co bude makat na hk tunelu. tak tenhle 1/4 tunový klučina má tuhle knížku taky moc rád. reccomendation jako hrom.
pan sallinger, který je mimojiné úspěšným předchůdcem míly kundery v oblasti no-fuckin'-media, napsal jednu jedinou bichličku. the catcher in the rye.
what's the story - holden caulfield (alias hlavní hrdina) je vykopnut ze školy, když padá ze 4/5 předmětů. opouší školu po knokautu stradlatera a hurá do NY. neustálé hlášky "that killed me" mě v čs překladu umrtvují.
není to filozofické (díky milane), není to depresivní. je to krásné, ale ne růžové. na 210 stránkách je řečeno vše. možná, že to je důvod, proč JD už nic jinýho nenapsal. holden je můj hrdina nummero uno. jo a -
you know those ducks in that lagoon right near cntral park south? that little lake? by any chance, do you happen to know where they go, the ducks, when it gets all frozen over? do you happen to know, by any chance?
pan sallinger, který je mimojiné úspěšným předchůdcem míly kundery v oblasti no-fuckin'-media, napsal jednu jedinou bichličku. the catcher in the rye.
what's the story - holden caulfield (alias hlavní hrdina) je vykopnut ze školy, když padá ze 4/5 předmětů. opouší školu po knokautu stradlatera a hurá do NY. neustálé hlášky "that killed me" mě v čs překladu umrtvují.
není to filozofické (díky milane), není to depresivní. je to krásné, ale ne růžové. na 210 stránkách je řečeno vše. možná, že to je důvod, proč JD už nic jinýho nenapsal. holden je můj hrdina nummero uno. jo a -
you know those ducks in that lagoon right near cntral park south? that little lake? by any chance, do you happen to know where they go, the ducks, when it gets all frozen over? do you happen to know, by any chance?
the killers - day & age
3.7/5
tahle deska je příjemná - a uvědomuji si, o čem to vypovídá. radio friendly & top of the pops. killers se čím dál víc přibližují svému ideálu vysloužilého hollywoodského herce - a mě tahle póza baví.
1. hot fuss směle považuji za příslušníka top-10-usa-discs-von-2000-bis-today. je členem better than heaven 5.0 clubu (a weekend in the city, dark science a pár dalších). somebody told me mi před lety, když jsem ještě sledoval óčko, způsobila nervový přerod - no more top commercial hits.
2. sam's town - krok vedle, terrible sound of the south usa & 1.8/5.
3. sawdust - béčka k sam's town mě opravdu k bližšímu zkoumání nepřivedla.
a teď hurá k bodu se 4 frčkami - jakkoli to nejspíš kučera ve filteru rozmázne jako banana crust, mormoni z LV se u mě vrátili do formy. žádná independence, ale dance to the radio. ian promine.
podle prvního singlu human bych si na hodnocení nad 2 puntíky nevsadil - asi něco jako flux od blocs. včetně klipu. a propos - image. až někdo vysvětlí kytarové sekci, že existuje strojek, tak mu slibuju, že si s ním prachy plynoucí z tohohle blogu rozdělím fifty-fifty. nejsme v kansasu, pánové.
album - groover jako z pohádky o ruby začínající už první skladbou. human bych směle vyškrt' - a dal místo tam místo toho bonus track s názvem a crippling blow, který má pomyslné koule. 3 a 4 považuju za top zářezy alba, podrobnosti ať si každý naposlouchá sám. abych vás odradil, tak hrajeme ságo. co mě překvapilo - celek se nerozplizne do voňavého ploužícího se čehosi, ale do slušných atmosferických skladeb.
i don't have a simple answer/
but i know i could answer/
something better
srovnání s rovnoběžkovými souputníky kings of leon vyhrává las vegas levým hákem na sonar. ať si to protiřečí či ne. a LV nemám rád, poker nehraju & dannyho parťáky jsem viděl.
negativa - řeči o albu století či čeho, human, hot fuss jako nepřekonatelný starší bráška, las vegas jako domovská stanice. negace negace - i radio-friends mohou točit dobré kotouče do ipodu.
tahle deska je příjemná - a uvědomuji si, o čem to vypovídá. radio friendly & top of the pops. killers se čím dál víc přibližují svému ideálu vysloužilého hollywoodského herce - a mě tahle póza baví.
1. hot fuss směle považuji za příslušníka top-10-usa-discs-von-2000-bis-today. je členem better than heaven 5.0 clubu (a weekend in the city, dark science a pár dalších). somebody told me mi před lety, když jsem ještě sledoval óčko, způsobila nervový přerod - no more top commercial hits.
2. sam's town - krok vedle, terrible sound of the south usa & 1.8/5.
3. sawdust - béčka k sam's town mě opravdu k bližšímu zkoumání nepřivedla.
a teď hurá k bodu se 4 frčkami - jakkoli to nejspíš kučera ve filteru rozmázne jako banana crust, mormoni z LV se u mě vrátili do formy. žádná independence, ale dance to the radio. ian promine.
podle prvního singlu human bych si na hodnocení nad 2 puntíky nevsadil - asi něco jako flux od blocs. včetně klipu. a propos - image. až někdo vysvětlí kytarové sekci, že existuje strojek, tak mu slibuju, že si s ním prachy plynoucí z tohohle blogu rozdělím fifty-fifty. nejsme v kansasu, pánové.
album - groover jako z pohádky o ruby začínající už první skladbou. human bych směle vyškrt' - a dal místo tam místo toho bonus track s názvem a crippling blow, který má pomyslné koule. 3 a 4 považuju za top zářezy alba, podrobnosti ať si každý naposlouchá sám. abych vás odradil, tak hrajeme ságo. co mě překvapilo - celek se nerozplizne do voňavého ploužícího se čehosi, ale do slušných atmosferických skladeb.
i don't have a simple answer/
but i know i could answer/
something better
srovnání s rovnoběžkovými souputníky kings of leon vyhrává las vegas levým hákem na sonar. ať si to protiřečí či ne. a LV nemám rád, poker nehraju & dannyho parťáky jsem viděl.
negativa - řeči o albu století či čeho, human, hot fuss jako nepřekonatelný starší bráška, las vegas jako domovská stanice. negace negace - i radio-friends mohou točit dobré kotouče do ipodu.
listopadu 21, 2008
black kids - partie traumatic
2.3/5
založíte si grupu, kde s názvem korespondují 2/5, a vydáte épíčko. hodně skladeb - těžko říct, co je nejlepší. všechno supr, ohání se vámi i pitchfork. následuje kotel koncertů, předskakování samým nóbl uskupením. získáte spoustu kámošů, uženete producenta (blbost, ti se jen ženou) & začnete nahrávat.
nějak to ale drhne, novinky už nejsou tak supr. zkouší se dál, a nic. ale máte furt těch pár kousků - pěkný, voňavý a dál to znáte. maj' dlouhý názvy, to je dneska parádně cool, a ne že ne. tu s pojmenováním nejdelším si oblíbila i kate nash a nahrála cover. je léto, na depky je ještě brzo, všichni u vás na pomezí floridy a kdovíčeho surfujou jak o život - tak co řešit. od vydání prvního záseku je to rok, dost dlouho na to, aby se vylisoval nástupce. vezmete teda ty 4 tracky, zrecyklujete je a následně rozmnožíte na dvojnásobek, přidáte dvě starý dema. pořádně přibrousíte zpěv, našponujete 2-členný-černo-bílý-synťákový-orchestr k přetrhnutí, bubny zamaskujete. bubeník totiž neumí bubnovat.
po pár studio-sessions vygenerujete tři nový kusy - žádná vata, žádná sláva. všechno perfektně sedne - dostatečně debilní promofotky pro rádiový plebs, pro ty samý je tu nafintěných kousků hned 10. jste oslavováni znovu - opáčko po roce je fajn. prodává se to slušně, mtv je vás plná, máte hafo předkapel. všechno fajn, oukej & paráda. o nějaký reviews vám vlastně vůbec nikdy nešlo, opakovat se vám nevadí, gerade aus ins radio.
takže - neškodné zpěvné melodie jsou v kurzu. že jsou debilní asi tak jako psaní recenze 1/4 roku po vydání, je věc druhá. paul by zatleskal. jestli má někdo žaludek na máchání se v posugarovaném mixu 80's synťáků s floridou, je to jeho věc, ostatně jako všechno. jo a - viva repetition. recyklovaných dance-popových projektů není nikdy dost.
díky starýmu kidovi za virtuální spolupráci podporovanou rokendpopem.
top tracky
i'm not gonna teach your boyfriend how to dance with you, hurricane jane, i'm making eyes at you
similar to
van she - v
the teenagers - reality check
css - donkey
založíte si grupu, kde s názvem korespondují 2/5, a vydáte épíčko. hodně skladeb - těžko říct, co je nejlepší. všechno supr, ohání se vámi i pitchfork. následuje kotel koncertů, předskakování samým nóbl uskupením. získáte spoustu kámošů, uženete producenta (blbost, ti se jen ženou) & začnete nahrávat.
nějak to ale drhne, novinky už nejsou tak supr. zkouší se dál, a nic. ale máte furt těch pár kousků - pěkný, voňavý a dál to znáte. maj' dlouhý názvy, to je dneska parádně cool, a ne že ne. tu s pojmenováním nejdelším si oblíbila i kate nash a nahrála cover. je léto, na depky je ještě brzo, všichni u vás na pomezí floridy a kdovíčeho surfujou jak o život - tak co řešit. od vydání prvního záseku je to rok, dost dlouho na to, aby se vylisoval nástupce. vezmete teda ty 4 tracky, zrecyklujete je a následně rozmnožíte na dvojnásobek, přidáte dvě starý dema. pořádně přibrousíte zpěv, našponujete 2-členný-černo-bílý-synťákový-orchestr k přetrhnutí, bubny zamaskujete. bubeník totiž neumí bubnovat.
po pár studio-sessions vygenerujete tři nový kusy - žádná vata, žádná sláva. všechno perfektně sedne - dostatečně debilní promofotky pro rádiový plebs, pro ty samý je tu nafintěných kousků hned 10. jste oslavováni znovu - opáčko po roce je fajn. prodává se to slušně, mtv je vás plná, máte hafo předkapel. všechno fajn, oukej & paráda. o nějaký reviews vám vlastně vůbec nikdy nešlo, opakovat se vám nevadí, gerade aus ins radio.
takže - neškodné zpěvné melodie jsou v kurzu. že jsou debilní asi tak jako psaní recenze 1/4 roku po vydání, je věc druhá. paul by zatleskal. jestli má někdo žaludek na máchání se v posugarovaném mixu 80's synťáků s floridou, je to jeho věc, ostatně jako všechno. jo a - viva repetition. recyklovaných dance-popových projektů není nikdy dost.
díky starýmu kidovi za virtuální spolupráci podporovanou rokendpopem.
top tracky
i'm not gonna teach your boyfriend how to dance with you, hurricane jane, i'm making eyes at you
similar to
van she - v
the teenagers - reality check
css - donkey
listopadu 18, 2008
tuesday session with woody allen
to love is to suffer. to avoid suffering, one must not love. but, then one suffers from not loving. therefore, to love is to suffer, not to love is to suffer, to suffer is to suffer. to be happy is to love, to be happy then, is to suffer, but suffering makes one unhappy, therefore, to be unhappy one must love, or love to suffer, or suffer from too much happiness. i hope you're getting this down.
Kings of Leon - Only By The Night
2.2/5
Kdybych měl ke svému již tak prostorově rozlehlému seznamu pod hlavičkou "what i really hate" na last.fm přidat ještě jednu položku, byla by to přesně ta s názvem "terrible sound of south usa." Důvodů je víc -
a) přesně tento neduh zničil mé dříve milované Killers, když zaviroval jejich dvojku Sam's Town
b) jejich rovnoběžkoví souputníci Kings of Leon
Registruju tři tělesa začínající na Kings of - Caramel, Convenience a Leon. Jelikož zemí původu těch abecedně vpředu situovaných je Polsko, jižanská rodinka obsazuje druhý plac. Ale je to jen o Calebovy fousy. Předpoklady přitom nejsou nijak špatné - chraplák a la Amy, pár ceněných alb & kupa medikamentů.
Avšak i dva poslechy (což pro mě bylo maximální snesitelné množství) nezakryly fakt, že tu v lepším případě hrají Stereophonics a v horším to zavání Willie Nelsonem. Jeden Kelly Jones je totiž na kytary až moc a Willieho zjev je odstavec sám pro sebe.
Jako poctu britskému triu je možno brát desku jako celek - coverů Maybe Tomorrow je tu ke slyšení přesně 11 a patosu tuny.
Před poslechem sedmého záseku zvaného malebně 17 jsem přemýšlel, jestli to opravdu bude něco jako "byla strašně mladá, ale kurva sexy." A ono fakt že jo - trefil jsem se a vyhrál tři upocené minuty navíc.
Sorry kluci, ale na romantické rockery mám příslovečnou pifku. Péťa Kolář, zum Beispiel.
Jako netvrdím, že o půl desátý v zácpě ve Starý Pace to nemá svý kouzlo, ale nemusím proto obětovat rapidshareu pět minut.
top tracky
Maybe Tomorrow
similar to
Stereophonics - You Gotta Go There To Come
The Enemy - We'll Live And Die In These Towns
The Strokes - Room On Fire
Kdybych měl ke svému již tak prostorově rozlehlému seznamu pod hlavičkou "what i really hate" na last.fm přidat ještě jednu položku, byla by to přesně ta s názvem "terrible sound of south usa." Důvodů je víc -
a) přesně tento neduh zničil mé dříve milované Killers, když zaviroval jejich dvojku Sam's Town
b) jejich rovnoběžkoví souputníci Kings of Leon
Registruju tři tělesa začínající na Kings of - Caramel, Convenience a Leon. Jelikož zemí původu těch abecedně vpředu situovaných je Polsko, jižanská rodinka obsazuje druhý plac. Ale je to jen o Calebovy fousy. Předpoklady přitom nejsou nijak špatné - chraplák a la Amy, pár ceněných alb & kupa medikamentů.
Avšak i dva poslechy (což pro mě bylo maximální snesitelné množství) nezakryly fakt, že tu v lepším případě hrají Stereophonics a v horším to zavání Willie Nelsonem. Jeden Kelly Jones je totiž na kytary až moc a Willieho zjev je odstavec sám pro sebe.
Jako poctu britskému triu je možno brát desku jako celek - coverů Maybe Tomorrow je tu ke slyšení přesně 11 a patosu tuny.
Před poslechem sedmého záseku zvaného malebně 17 jsem přemýšlel, jestli to opravdu bude něco jako "byla strašně mladá, ale kurva sexy." A ono fakt že jo - trefil jsem se a vyhrál tři upocené minuty navíc.
Sorry kluci, ale na romantické rockery mám příslovečnou pifku. Péťa Kolář, zum Beispiel.
Jako netvrdím, že o půl desátý v zácpě ve Starý Pace to nemá svý kouzlo, ale nemusím proto obětovat rapidshareu pět minut.
top tracky
Maybe Tomorrow
similar to
Stereophonics - You Gotta Go There To Come
The Enemy - We'll Live And Die In These Towns
The Strokes - Room On Fire
listopadu 14, 2008
vicky cristina barcelona & woody allen
a pak že senilita je nutný důsledek stárnutí. starý lišák woody to s úspěchem - a to úspěchem z kategorie parádních - vyvrací. javier bardem je odteď má vysněná podoba a penelope cruz sexbomba par excellence.
nečekal jsem re-annie-hall, a popravdě ani jsem se ho nedočkal. zato se ovšem nedostavily obavy typu, že po třiceti letech od svého top fláku prostě už nemáte s čím překvapit. chyba lávky. už herecké obsazení je famózní - bardem, scarlett johansson, rebecca hall & penelope cruz. on je bohémský malíř, penelope je jeho top-žárlivou ex. sexbomba no.2 a její kamádka, která je těsně před svatbou, uspořádají výlet do španělska. a kam jet jinam než do katalánska. a když katalánsko, tak město s gaudího katedrálou. krásami metropole se woody moc nezatěžuje, reflektory jedou přímo na komoru - tj. milostný 4-úhelník, který se zcela očekávaně vynoří. překvapení je ale asi to poslední, co bych vyčítal.
můžete se totiž jenom kochat - a to v kterékoli rovině. ať už v rovině dejme tomu s - tj. minimálně dvě sexbomby, jejichž lesbická scéna v komoře (jak příhodné) splnila 2/3 obecenstva sen. rovina v - tj. v jako vztahy, slibuje a plní všechna očekávání. bardem alias juan antonio (žádná nova-tele-novela) nejdřív jede se scarlett, načež ta po prvním milostném entreé úspěšně udělá throw-up. zastoupí ji vicky alias rebecca hall, která si pro změnu s úspěchem ruinuje vztah se svým fiancé. v kurzu je nyní božská scarlett (jestli má film nějakou vadu, pak tu, že nevíte, koho si vybrat - penelope vs scarlett), následuje plynulý přechod v rovnostranný trojúhelník. po dalších dvou či více přeměnách je konec. šmitec.
jestli mě tobruk rozsekal v rovině zcela racionální - kdy jsem si uvědomil, že žádnému z originálních aktérů nesahám ani víte kam, pak allen mi nastínil směr budoucího vývoje. nehodlám to nijak rozvíjet, jakou rovinu myslím, nechám na potenciálních čtenářích.
rozhodl bych se podle příkladu bardemova filmového otce, který odmítá publikovat, protože svět je zlý.
nečekal jsem re-annie-hall, a popravdě ani jsem se ho nedočkal. zato se ovšem nedostavily obavy typu, že po třiceti letech od svého top fláku prostě už nemáte s čím překvapit. chyba lávky. už herecké obsazení je famózní - bardem, scarlett johansson, rebecca hall & penelope cruz. on je bohémský malíř, penelope je jeho top-žárlivou ex. sexbomba no.2 a její kamádka, která je těsně před svatbou, uspořádají výlet do španělska. a kam jet jinam než do katalánska. a když katalánsko, tak město s gaudího katedrálou. krásami metropole se woody moc nezatěžuje, reflektory jedou přímo na komoru - tj. milostný 4-úhelník, který se zcela očekávaně vynoří. překvapení je ale asi to poslední, co bych vyčítal.
můžete se totiž jenom kochat - a to v kterékoli rovině. ať už v rovině dejme tomu s - tj. minimálně dvě sexbomby, jejichž lesbická scéna v komoře (jak příhodné) splnila 2/3 obecenstva sen. rovina v - tj. v jako vztahy, slibuje a plní všechna očekávání. bardem alias juan antonio (žádná nova-tele-novela) nejdřív jede se scarlett, načež ta po prvním milostném entreé úspěšně udělá throw-up. zastoupí ji vicky alias rebecca hall, která si pro změnu s úspěchem ruinuje vztah se svým fiancé. v kurzu je nyní božská scarlett (jestli má film nějakou vadu, pak tu, že nevíte, koho si vybrat - penelope vs scarlett), následuje plynulý přechod v rovnostranný trojúhelník. po dalších dvou či více přeměnách je konec. šmitec.
jestli mě tobruk rozsekal v rovině zcela racionální - kdy jsem si uvědomil, že žádnému z originálních aktérů nesahám ani víte kam, pak allen mi nastínil směr budoucího vývoje. nehodlám to nijak rozvíjet, jakou rovinu myslím, nechám na potenciálních čtenářích.
rozhodl bych se podle příkladu bardemova filmového otce, který odmítá publikovat, protože svět je zlý.
listopadu 12, 2008
radiohead video session
I'm a creep, I'm a weirdo
What the hell am I doing here?
I don't belong here
Karma police
arrest this girl,
her Hitler hairdo
is making me feel ill
and we have crashed her party
I'll take a quiet life,
a handshake of carbon monoxide
What the hell am I doing here?
I don't belong here
Karma police
arrest this girl,
her Hitler hairdo
is making me feel ill
and we have crashed her party
I'll take a quiet life,
a handshake of carbon monoxide
listopadu 09, 2008
TV on the Radio - Dark Science
Nebudu se tady pranýřovat a omlouvat se za skutečnost, že jsem Return To Cookie Mountain objevil až někdy v první polovině letošního roku. Někdy se totiž prozření dostaví neomluvitelně pozdě. Ani to, že deska je venku dva měsíce a všude se o ní popsaly stovky řádků, není přímo k popukání. Parafrázoval bych však úsek z Wolf Like Me - jen je to cesta k poznání. Že je neobvyklá, vem třeba Mikuláš. Snad si to u Siteka vyžehlím podporou Obamy a třetím placem na last.fm - výsledek nocí u Family Tree.
Dark Science je přístupná asi tak jako The Eraser nebo Intimacy. Otřepané moudro jako že "každý poslech vtahuje víc a víc´, až skončíte v pět ráno se sluchátky na uších a vybitou baterkou," tady platí neoddiskutovatelně. Deska je návyková asi jako prohry čs nároďáku. Čím víc, tím líp, a nejlépe ve frekvenci těsně pod bodem varu.
Ulítávám nad výraznými bicími, jejichž autor si zaslouží cenu Matta Tonga. Ulítávám nad Kypem Malonem a jeho vizáží. Adebimpe a Sitek je pro mě tandem v top pětce. Hádejte s kým.
Zdá se, že ovládám umění popsat řádky bez jediné zmínky o samotném kotouči, čili svatém grálu všech těch strávených hodin. Takže - Dark Science je stejnou povinností jako podpis pod peticí nacházející se momentálně téměř na všech blogových, hudebních a konečně českých médiích. Jednoznačné a stručné.
Dark Science je přístupná asi tak jako The Eraser nebo Intimacy. Otřepané moudro jako že "každý poslech vtahuje víc a víc´, až skončíte v pět ráno se sluchátky na uších a vybitou baterkou," tady platí neoddiskutovatelně. Deska je návyková asi jako prohry čs nároďáku. Čím víc, tím líp, a nejlépe ve frekvenci těsně pod bodem varu.
Ulítávám nad výraznými bicími, jejichž autor si zaslouží cenu Matta Tonga. Ulítávám nad Kypem Malonem a jeho vizáží. Adebimpe a Sitek je pro mě tandem v top pětce. Hádejte s kým.
Zdá se, že ovládám umění popsat řádky bez jediné zmínky o samotném kotouči, čili svatém grálu všech těch strávených hodin. Takže - Dark Science je stejnou povinností jako podpis pod peticí nacházející se momentálně téměř na všech blogových, hudebních a konečně českých médiích. Jednoznačné a stručné.
listopadu 08, 2008
The Fashion - The Fashion
3.8/5
Eponymy nemám rád. Silně totiž zavání nedostatkem invence. A negace invence rovná se nadávka. Dánové však zřejmě umí dobře recyklovat, neboť jim to hraje světově. Třetina je NY-ová, půlka zavání Londýnem a zbytek zní jako dánské maloměsto. Míněno jakože čím víc kravaťáků, tím líp.
Když potřebujete něco ve stylu public-unknown-indie-pleasure, hodí se nahodit alternativně indieshirts nebo masově converse. Všechno v rámci minority žánru hate-medek. Tedy indie but useless. Žánr viva-medek použije český sen aneb šusťákovka z Teska.
Stejně tak you should prefer doherty-okereke-bellamy from UK than Denmark, na něž mě napadá adjektivum leda tak Hamlet a 1500 pod Sněžkou.
Ale geo-předsudky stranou. Obrýlenému vintage chlapci a jeho třem kámošům, kteří o dlouhovlasé SF LSD subkultuře ještě zřejmě neslyšeli, to hraje o chlup hůř než Cazals. Rozdíl tkví ve Philově holicím strojku.
Zcela vážně bych u kytarovek začal uvažovat o vydávání 6-ti trackových desek jednou za půl roku. Vznikly by tak skutečné skvosty, takhle konce vždy jen kazí dojem. Naproti tomu TV On The Radio a jim podobní by měli vydávat i Adebimpeho karaoke ve vaně a Sitekovo ladění laptopu.
Na desce se nachází dostatečné množství hitů, aby atakovaly váš personal mixtape 08, ale zároveň to není one-band-show. Pokud chcete vypadat fakt světově, pusťte po nedělním obědě s příbuzenstvem Like Knives a kupte babče třmínkový zesilovač. Dělá to krásné face-creations.
last.fm index
01 - Like Knives 881
02 - Dead Boys 294
03 - Solo Impala 255
top tracky
Like Knives, Solo Impala, Untitled
similar to
Sunshine - Dreamer
Cazals – What Of Our Future
Kasabian - Empire
Eponymy nemám rád. Silně totiž zavání nedostatkem invence. A negace invence rovná se nadávka. Dánové však zřejmě umí dobře recyklovat, neboť jim to hraje světově. Třetina je NY-ová, půlka zavání Londýnem a zbytek zní jako dánské maloměsto. Míněno jakože čím víc kravaťáků, tím líp.
Když potřebujete něco ve stylu public-unknown-indie-pleasure, hodí se nahodit alternativně indieshirts nebo masově converse. Všechno v rámci minority žánru hate-medek. Tedy indie but useless. Žánr viva-medek použije český sen aneb šusťákovka z Teska.
Stejně tak you should prefer doherty-okereke-bellamy from UK than Denmark, na něž mě napadá adjektivum leda tak Hamlet a 1500 pod Sněžkou.
Ale geo-předsudky stranou. Obrýlenému vintage chlapci a jeho třem kámošům, kteří o dlouhovlasé SF LSD subkultuře ještě zřejmě neslyšeli, to hraje o chlup hůř než Cazals. Rozdíl tkví ve Philově holicím strojku.
Zcela vážně bych u kytarovek začal uvažovat o vydávání 6-ti trackových desek jednou za půl roku. Vznikly by tak skutečné skvosty, takhle konce vždy jen kazí dojem. Naproti tomu TV On The Radio a jim podobní by měli vydávat i Adebimpeho karaoke ve vaně a Sitekovo ladění laptopu.
Na desce se nachází dostatečné množství hitů, aby atakovaly váš personal mixtape 08, ale zároveň to není one-band-show. Pokud chcete vypadat fakt světově, pusťte po nedělním obědě s příbuzenstvem Like Knives a kupte babče třmínkový zesilovač. Dělá to krásné face-creations.
last.fm index
01 - Like Knives 881
02 - Dead Boys 294
03 - Solo Impala 255
top tracky
Like Knives, Solo Impala, Untitled
similar to
Sunshine - Dreamer
Cazals – What Of Our Future
Kasabian - Empire
listopadu 07, 2008
bloc party - letter to my son
podle názvu to sice vypadá na nějakou řadovou emo-víte co, ale zdání klame.
listopadu 02, 2008
the futureheads live in roxy
není, co dodat. snad jenom, že kdybych nebydlel v takovym zapadákově, jako je hradec, a nebylo to v neděli, byla by to jasná volba. jedna z těch top kytarovek poslední doby. není jich moc - franz ferdinand, blocs, cazals, editors ... a ještě několik. futureheads sem patří, takže jestli splňujete podmínku prahy, tak jasná volba. závidim vám už teď.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)