března 31, 2009

mr. hudson & the library - a tale of two cities.

vem si tu čistě hypotetickou situaci, kdy jseš to jen ty, pavement, kapuca přes elegantní ofinku & headphony, kde se to momentálně hemží mr. husonem & jeho library. hrají zrovna ten začátek ve stylu 'no on the streets where she lives' - což snad vypovídá o všem - a ty dumáš nad tim, proč tě ten beton všude kolem tebe tak omezuje. přemítáš nad rokenrolovou rozesraností prostředí kolem sebe; hometown zombies (5/10, ani jednim směrem nejede vláček) na hromadnym přesunu kancelář - teplá večeře; a najednou se objevuje takovej ten lechtivej pocit toho, že moc nemáš kam jít. ne doslovně - na jedný straně obal od adriana & destroyera, na straně druhý ne-vyluxovatelnej koberec, chic bundička ve skříni & heineken v lednici. dilem(m)a na pátou; pak přijde too late, too late se svým 'why must i always play a clown/it makes it too easy for them to put you down' a víš, že je to r'n'r vysvobození, protože kluci řešej' same problémy. je to jako když dumáš nad tim, jestli musicserver jo/ne, a nakonec ti trkne, že s těma klukama tam jakože ne. že existuje i jiná voyage.
so - tenká žluto-hnědá linie, kde se setkává independence s elegancí v absolutním slova smyslu, je, hm, těžce k nalezení. spočívá, lidově řečeno, v povznesení se nad všední problémy rednecků; nad debaty o hovně. nad to, že to jirka topoloj natře a nasadí do boje buldozer s rathem na levym a vendou na pravym blatníku, kterej smete i ty poslední zbytky svobodnýho rozhodování se o tom, jestli ti třešničky chutnaj/nechutnaj. nejde však ani tak o to, že by mr. hudson ve mě vzbuzoval tak velké rozohnění v oblasti celkem importantních keců, který se skvěj' nahoře jako neon u hospody na pospíšilce.
mr. hudson & the library - první tři tracky z kategorie 4.5, šestka a osmička je na tom zcela stejně. jsou z londýna/birminghamu, šlape jim to (vylož si jak chceš), mají hity.
čapni bundičku, nahoď kapucu, zapoj růžovoučkej ipódek, nazuj conversky, na rohu zahýbej jedině doleva & naslouchej birminghamu. nevim, jak to líp definovat; všem adorovatelům faktů ukazuju hyperkyfózní záda.
tomu, kdo jim věnuje víc než 17 poslechů, připíjim black currant juicem. a neber se/mě/kohokoli jinýho doslovně - ber to via subaudition.

března 23, 2009

behance.net vol.3

bere mě to.

'break the pattern to create a new one.'


simply great, zdá se mi.

walter meego - voyager.

poněkud vybočíme z lajny dlážděné kolegy hakana hellstroma - walter meego.

'the name walter meego comes from alter ego.'

jsou dva - justin a colin, destinace se jmenuje chicago. synthi-popové hrátky začínají v roce '03, kdy to ještě nebylo tolik košer. ep & ep, pak deska, která recenzenty tolik nesebrala. zařazení do krabičky společně s van she, zeitgeist & empire of the sun.
trochu kolovrátkové hitíky s poťouchlým obsahem, které rozkládají na 2nd poslech spolehlivě, nedosahují výšin ladyhawke; apelují na city hlavně té racionální slupky v rovině stylu & image. na official site si zahrajte ve smyslu má/nemá se mi to líbit, a zjistěte, že jo, poněvadž poletovat si so fuckin' high se taky musí. je to intelektuálně funny.
můžete jako správní hometown zombies ohrnovat nosíky, ale o tom to není. wanna be a star je, a omlouvám se za repetice, o poťouchlosti. o nadhledu & stylu, který si nekoupíte u pokladny v hypernově.

března 17, 2009

loney, dear - dear john.

4.1/5

nerozumim jednomu, a to sice, jak se stane, že deska z 4.0 clubu má tak odfláklý obal. ale k 11 stopám - loney, dear alias emil svanängen není žádným švédským omylem, jak byl nedávno titulován. airport surroundings odstřelí každého, kdo má chtyré stereo & výkonný třmínek, poněvadž toto je na stejné lajně s loop duplicate my heart, a to je klasa nejen ze stockholmské perspektivy. je v tom šviháctví, ikea & ryzí angličtina, co nezní tak odbrblaně jako u většiny emilových kolegů.
důležitá věc - emil má holku, což nemá být míněno jako redneckovský joke, ale zaznamenáníhodný posun v textové rovině. je tu ten pocit, že harsh words není vycucaná z prstu.
spíš než k lekmanovi, ke kterýmu se to ale sbíhá všechno po složitejch křivkách, ho to táhne do klubu k the legends. přelož si jakože víc elektra, míň housliček, poselství stejný.
jestli někomu připadá, že se v poslední třetině dear john hrabe až moc velkou vrstvou posmutnělé ucajdanosti, hrubě nepochopil kontext & podcenil situaci. a to se nevyplácí.

března 16, 2009

suburban kids with biblical names - #3.

na hluboké hlasy, intelektuální brejličky & witty texty měli seveřané vždycky patent. přidejte k tomu absenci aktuálních trendy vábiček & skočné melodie s antonymním obsahem a máte univerzální model, který vám mezi prvními vyhodí suburban kids with biblical names. na #3 se angažují housličky & trubky, stejně tak ale mašinková nálož v loop duplicate my heart & ozvěny francouzských kriminálek s delonem v peter's dream. to proto-jádro tvoří johan a peter - když to proženete přes externisty, tak se z toho ovšem vyloupne mini ansámbl.
nikdo před nimi mě neoslnil kombinací pretty/tom petty. jsou za a)rozjetí ("love seems to be on my mind/seems to be all the time/this is the way i always start my songs"), b)chytří skrz řádky i notičky (obojí v loop duplicate my heart), c)měkcí (v marry me ty svaly chytíte až na 4th pokus). parakit sama sebe maskuje religiózností, funeral face si fakt nehraje na optimisch animal collective. buďte si i se všemi svými ochrannými vrstvami jisti, že to rent-a-wreckovské bam bam bam je pouze šikovným maskováním něčeho importantnějšího. a i přes všechny naznačené vlastnosti je/sebe neberte vážně. smysl pro sebe-ironii nevlastní pouze & jedině danča kuchtová se svou grupou.

března 08, 2009

behance.net vol. 2

you should try it.

röyksopp - junior.

3.6/5

röyksopp nejsou legendární pouze z ryze norské perspektivy - za to, že jejich eple & spol. znají nejen fans pettera northuga, vděčí mimo jiné i své schopnosti ko-operace s ostatními skutečně indie hrdiny/hrdinkami. ať už to byl erlend oye v remind me nebo aktuálně robyn a lykke li. právě tyhle featuringy dávají produkci této norské dvojky tu správnou patinu - nabízejí barevnost i jinak než skrz mašinky. půjčují si, kde mohou - je to jen má imaginace nebo v royksopp forever hraje clint mansell?
druhá věc - nehraje se tu na sexy tucku. i když geniální melody a.m. bylo ambientně na jiné úrovni a junior přece jen aspiruje víc do rádií než na plochu záslužných blogů, stále to šlape ve správnym směru. this must be it s hostující karin dreijer-andersson asociuje tim svým refrénem známou odrhovačku, ale tah na bránu tomu neupřete.
je to jako se vším - první dvě placky se rozvíjí proto-model, ale na třetim je potřeba s tim hnout jinam. na junior je to hmatatelný - kluci udělali skok směrem k naleštěnosti & prvoplánovosti, tedy do oblasti, které škatulka inteligentní electro-pop sluší stejně jako přehazovačka karlu rodenovi.
röyksopp absolvovali fázi otevření & zjednodušení sebe sama - a provedli to v intelektuálních mezích. v 11 skladbách se skrývá dost intelektuálně zajímavých kousků.

března 02, 2009

winter r'f'p.

po hodinovém music-vakuu vyplněném registrováním keců a la "co to vlastně dneska jako hraje," debatováním nad podstatou španělštiny & sledováním zmalovaných slečen pod 13 s rovnátky v pohotovosti, začínají fake tapes. žádní the, jak jsou titulováni v harmonogramu. taneční sál vlastněný oranžovými čssd, jejichž vlastnické právo je tu demonstrováno na každym stolečku/nástěnce, se na circa 20-tileté chlapce zaplnil do velikosti 8 prořídlých řad. ne úplně beznadějná kolekce kytarových koláží, co zní jako kdyby na nich adam piaf neokopíroval pouze noso-zpěv a la brian. přehráli debut - bubble zaznamenala ten top success, jestli se dá o něčem takovym mluvit. hk publikum v souladu s dobrý zvykem "čím víc trubek & cukru, tim líp" zatim s kelímky vyhlíželo chinaski. alias tatíci v mydlovary-tričkách byli v ráži.
už při entrée následujících southpaw bylo vidět, kdo jede jakej orbit. karzi čaroval za svym pultíkem, jirka janečka dostával své khoiba-image, ale byl otrkanější, než se předtím mohlo zdát. adam voneš alias roe-deer anorektik byl pozitivní a nakopl to trochu někam jinam - směr ven. jela samozřejmě hlavně addiction - indie-dancefloor skladby fungujou i na pupkatý pivaře, jak jsem si všim' - něco zaznělo i z heartdiscu. pokud je gregory titulovaný jako sympatisch fešák čs scény, pak tý pověsti dostál. při "i can not describe/how much i/need your company at night" se zachvělo nejedno klaustrofobický srdíčko.
očekávaný top-bod přišel, když se na pódium vyproducíroval dan the drummer & zhasla světla. hodinový music-orgasmus gradoval při dvojce a devítce z dreamera. manévry, při kterých se chlapci & děvčata v publiku snažili skloubit pull the trigger s kelímkem zlatavýho prazdroje, creatovaly ironické úsměšky na tvářích těch poučenějších. kay šplhal, skákal, nechával se nosit. "is it a ghetto/yes it is" platilo. pokud někdy panovaly pochyby o tom, kdo je tu kurva králem, pak musely odplout. asi nepotřebujete moc invence k tomu, aby docvaklo, že tady se šlo poprvý hromadně nahoru. so fuckin' high pod vlivem letní přítomnosti dreadatýho černouška.
dále - vypsaný fixy dostály svý pověsti hilly-billy vlny, marpova grupa zas rozehnala všechny náznaky apokalyptických myšlenek u přítomných friendly-lidiček s kenvelo-trikama. má přítomnost byla věnovaná sociologickýmu výzkumu na téma "kolik poskoků vydrží chlapci se 100-procentní nadváhou při antidepresivní rybičce".
so what - sledování okapucovaných 'ip 'operů při lidem odchrchlaný kláře vyžaduje zamyšlení nad slovem pop. stejně tak jako onen fakt, že jsem vstupným přispěl na oranžovou kampaň.