hory volají. takže - no more crappy journals. aspoň tenhle rok.
rozpady jsou letos v módě - takže příští rok tady tipuju suns.
happy new deer.
a čtěte stramea.
to be continued.
prosince 18, 2008
bon iver - blood bank
jak vám snad důkladně vysvětlil aaron eckhart, hlavním exportním artiklem ctihodného státu vermont je jeho plísňový sýr. detaily neuvádím, film je poměrně hojný. v případě wisconsinu si tuto prestižní pozici zabral justin alias dobrá zima. signály vysílané z relativního okolí druhého top města světa infikovaly můj lástefemový paskvil a nakoply justina aktuálně do prvního tria. za to by si zasloužil i novou kostičkovanou košili. jakkoli pořádná ochranná vrstva k vousáčům patří. po justinově vzoru si pěstuju svojí, leč můj porostový potenciál zatím nedosáhl požadované hodnoty.
v kontextu josé gonzáleze je to bezvýchodnější & more sad, což je teda ale jen a výhradně ku prospěchu věci. na kolekce sebelitujících a sebezpytujících skladeb měli dosud patent chlapci z norway & sweden, buffetovo impérium jim sledovalo zádové svaly. beck je outta time a conor oberst jiná váhovka. netvrdím, že bohn eevair nastartuje obdobu klokaní vlny - přeci jen chlapíků ochotných zavřít se na 3 měsíce do srubu a ještě ze své loneliness vytěžit 8.1 na pitchforku je málo. v lednu vyjde emmin starší brácha, pirátsky je k mání už circa dva týdny. je to stejně r'n'r rozjeté, emocí je tu hromada, ale akutní heart attack nenastává.
pravdou je, že z ep rozčleněného do 4 ploch se na vás mračí jedna skladba z první & exkluzivní kategorie. říká si blood bank, je to hned ta první a bude se vám líbit. a ačkoli to zní hodně poťouchle - má přesně takový feeling, který byste od chlápků typu justina chtěli slyšet. pokud teda zrovna nechodíte do druháku na gymplu, tam se to nehodí. nemyslím sebe - jsem nekonvenční co to 'de. ironie, ale bon iver u mě letí. vzhůru ke hvězdám.
další dvě akustické plochy jsou fajn, ale v porovnání s emmou je to slabší odvar. žádné makovicové hrátky - slabší neznamená slabý. nicméně 2-krát a dost se mi tady celkem líbí. ale wooden jako zavírák, což je tedy v této kategorii plac, který vás ideálně má zbourat definitivně, selhává. a to s celkem negativní pompou. to tell you the truth ani pořádně netušim, co to má být zač. jestli nepovedený experiment anebo došly nápady. je to ale každopádně to, co jsem od mimoňského vousáče slyšet nechtěl.
josé gonzález je fajn kluk, ale v kontextu justina trochu zapadá. josé je civilizovaný, justin mimoňský redneck. ale v dobrém slova smyslu, stejně jako ostatní heroes & heroines z mé poličky. od becka po tundeho. přes scarlett. bon iver je tam svou 9-ti písňovou kolekcí zaklíněn dobře, ale blood bank zůstává vstup zapovězen.
v kontextu josé gonzáleze je to bezvýchodnější & more sad, což je teda ale jen a výhradně ku prospěchu věci. na kolekce sebelitujících a sebezpytujících skladeb měli dosud patent chlapci z norway & sweden, buffetovo impérium jim sledovalo zádové svaly. beck je outta time a conor oberst jiná váhovka. netvrdím, že bohn eevair nastartuje obdobu klokaní vlny - přeci jen chlapíků ochotných zavřít se na 3 měsíce do srubu a ještě ze své loneliness vytěžit 8.1 na pitchforku je málo. v lednu vyjde emmin starší brácha, pirátsky je k mání už circa dva týdny. je to stejně r'n'r rozjeté, emocí je tu hromada, ale akutní heart attack nenastává.
pravdou je, že z ep rozčleněného do 4 ploch se na vás mračí jedna skladba z první & exkluzivní kategorie. říká si blood bank, je to hned ta první a bude se vám líbit. a ačkoli to zní hodně poťouchle - má přesně takový feeling, který byste od chlápků typu justina chtěli slyšet. pokud teda zrovna nechodíte do druháku na gymplu, tam se to nehodí. nemyslím sebe - jsem nekonvenční co to 'de. ironie, ale bon iver u mě letí. vzhůru ke hvězdám.
další dvě akustické plochy jsou fajn, ale v porovnání s emmou je to slabší odvar. žádné makovicové hrátky - slabší neznamená slabý. nicméně 2-krát a dost se mi tady celkem líbí. ale wooden jako zavírák, což je tedy v této kategorii plac, který vás ideálně má zbourat definitivně, selhává. a to s celkem negativní pompou. to tell you the truth ani pořádně netušim, co to má být zač. jestli nepovedený experiment anebo došly nápady. je to ale každopádně to, co jsem od mimoňského vousáče slyšet nechtěl.
josé gonzález je fajn kluk, ale v kontextu justina trochu zapadá. josé je civilizovaný, justin mimoňský redneck. ale v dobrém slova smyslu, stejně jako ostatní heroes & heroines z mé poličky. od becka po tundeho. přes scarlett. bon iver je tam svou 9-ti písňovou kolekcí zaklíněn dobře, ale blood bank zůstává vstup zapovězen.
prosince 16, 2008
bon iver - skinny love
kdo se vyzná, ten ví, že skinny love je no. 1 a bon iver no. 10. bez sebemenšího náznaku zatuchlého patosu - justin může změnit váš pohled na hudbu, ať už v otázce akustické či textové. asi poprvé se mi stalo, že jsem aspoň v náznaku litoval svého ne-umění na kytaru. a jakékoli emo-ciální vzdechy & výdechy s rtěnkou za uchem nemusim.
peter greenaway, vesec & project syndicate
v aktuálním respektu (15. - 21. 12.) se zešmoulenou obálkou se po delší (ve smyslu krátké, ale existující) pauze objevilo dost zajímavých a inspirujících článků. no. 1 tohohle výtisku je rozhovor s, v některých vrstvách kultovním, režisérem peterem greenawayem. aktuálně rembrandt a jeho noční hlídka. po plejádě sociologů (juergensmeyer), zakladatelů nových politických seskupení (havlík) & historiků (hroch) vítaná změna.
greenaway je zajímavý jak ve smyslu geo-sociálním ("co se děje v amsterdamu v pondělí, přijde do evropy ve středu a na celém světě se projeví v pátek") a kulturně-historickém ("smrt kinematografie začala v září 1983, kdy byl veřejnosti představen dálkový ovladač. je to konec filmu, jak ho známe, protože to publikum zapojuje do hry"), tak ve smyslu futuristickém ("včera jsem se díval 4 minuty na cnn a znovu mě fascinoval ten rozsáhlý formální rejstřík: rozdělená obrazovka, loga, mapy, diagramy, změny barev, to všechno na ploše pár minut. ponechme stranou obsah. ale ta filmová řeč je neuvěřitelně živá. na nic takového v současném filmu nenarazíte. a já věřím, že musíme používat právě tenhle jazyk").
interview v jistém slova smyslu nabouralo a zbouralo můj zkostnatělý náhled na film ve smyslu plátno, 105 minut & žádný popcorn. ani náhodou. z hlediska evolučního hudba tenhle krok absolvovala v ideální době. přesun vlivu z emi na blogosféru změnil představu distribuce a nabídl možnosti. a spoustu příležitostí. u movies tuhle transformaci nevidím, monopol la je zacementován.
po invenčním greenawayovi tu však máme i mírně sračkoidnější věci. je-li to pozůstatek koktejlu z beth, adriana (ne prostitutes) & thoma netušim, ale dosud mi nedocvaklo, proč organizovat lyžařské ms v místě s 450 metry, kde sněží akorát z děl. námitka stran úzkých tratí mi nesedí, poněvadž kombinace (skok & běh) za účasti 120 zmrzlých diváků vesele konali. a pokud tedy máme úzké lyžařské autostrády, tak i přes výkonné lobbistické akce pořád poznám, kde sněží. respektive ne.
další věc - propagace. debilní slevovou akci z kauflandu znám z billboardů líp, než pár plakátů na ms. pokud grafický motiv navrhovali mí spolužáci, tak chápu. 'cause they didn't, tak je to průser. nemá cenu to řešit, ale poznání, že nejsme schopni zvládnout ani propagaci (nemluvě o samotném pořádání), mě už delší dobu (teď ve smyslu dovršení 13) nepřekvapuje. příběh o kačce neumannové v roli namakaného panáka potom nemá smysl rozebírat vůbec. niki sarkozy je hňup, ale za oblast kritizování čr & klause bych mu koupil cabernet.
co by mě zajímalo - dostane michal komárek postupně větší prostor než regionální odřezky a jestli je tu u něj potenciál k nabourání triumvirátu spurný-tabery-švehla. jakkoli je považuju za elitu čs žurnalistiky. že je respekt jako jedinej schopen kritického rozboru (nejen) tuzemských událostí, je věc jasná a veřejná. netušim ale, jestli je to jen má iluze, avšak začíná převládat názor, že poslední dobou hlavní pohonnou hmotou 70-ti stránkového tělesa začínají být eseje externích autorů. ať už v rámci project syndicate (buruma, singer), tak nezávisle zahraničně (ash, franzobel) a nezávisle tuzemsky (macháček, placák). čímž nechci nabourávat nebo kritizovat stálou redakci, jen to pak hází do jinných sfér než cokoli čs jinýho. reflex, který je naopak stabilně na sestupu, nevyjímaje. že otiskli i murakamiho, je malým tajemstvým mého archivu. a v rámci sporu kundera vs žáček fandim hradílkovi. kdybych pak měl hodnotit autory, tak žebříček vypadá takhle.
tabery-švehla-kundra-spurný-lauder
čteno zleva doprava
hodnocení autorů je vůbec věc, která se mi líbí. vzhledem k tomu, že recenze je oblastí, kde objektivita je synonymem pro public enemy, tak se ono hodnocení tváří docela zajímavě. a že to mnoha tvůrcům slouží k nizoučkým cílům (cítím ironii) jako osobní prosazení se mi taky páčí. pravověrný dandy oscar se směje. když už degeneraci, tak pořádnou. nesnažíme-li se o objektivitu, nahazuje to pak umělečtější přístup. a jakkoli je woody proti culture-awards, tak nevím o lepší dosud unknown pleasure než dát tomuhle under 1.0/5. jo, mám taky rád cédka.
a to, že poslední kecovitý odstavec zní jako derivát přímo z bonovy pravé srdeční komory, se mi páčí 2násob.
greenaway je zajímavý jak ve smyslu geo-sociálním ("co se děje v amsterdamu v pondělí, přijde do evropy ve středu a na celém světě se projeví v pátek") a kulturně-historickém ("smrt kinematografie začala v září 1983, kdy byl veřejnosti představen dálkový ovladač. je to konec filmu, jak ho známe, protože to publikum zapojuje do hry"), tak ve smyslu futuristickém ("včera jsem se díval 4 minuty na cnn a znovu mě fascinoval ten rozsáhlý formální rejstřík: rozdělená obrazovka, loga, mapy, diagramy, změny barev, to všechno na ploše pár minut. ponechme stranou obsah. ale ta filmová řeč je neuvěřitelně živá. na nic takového v současném filmu nenarazíte. a já věřím, že musíme používat právě tenhle jazyk").
interview v jistém slova smyslu nabouralo a zbouralo můj zkostnatělý náhled na film ve smyslu plátno, 105 minut & žádný popcorn. ani náhodou. z hlediska evolučního hudba tenhle krok absolvovala v ideální době. přesun vlivu z emi na blogosféru změnil představu distribuce a nabídl možnosti. a spoustu příležitostí. u movies tuhle transformaci nevidím, monopol la je zacementován.
po invenčním greenawayovi tu však máme i mírně sračkoidnější věci. je-li to pozůstatek koktejlu z beth, adriana (ne prostitutes) & thoma netušim, ale dosud mi nedocvaklo, proč organizovat lyžařské ms v místě s 450 metry, kde sněží akorát z děl. námitka stran úzkých tratí mi nesedí, poněvadž kombinace (skok & běh) za účasti 120 zmrzlých diváků vesele konali. a pokud tedy máme úzké lyžařské autostrády, tak i přes výkonné lobbistické akce pořád poznám, kde sněží. respektive ne.
další věc - propagace. debilní slevovou akci z kauflandu znám z billboardů líp, než pár plakátů na ms. pokud grafický motiv navrhovali mí spolužáci, tak chápu. 'cause they didn't, tak je to průser. nemá cenu to řešit, ale poznání, že nejsme schopni zvládnout ani propagaci (nemluvě o samotném pořádání), mě už delší dobu (teď ve smyslu dovršení 13) nepřekvapuje. příběh o kačce neumannové v roli namakaného panáka potom nemá smysl rozebírat vůbec. niki sarkozy je hňup, ale za oblast kritizování čr & klause bych mu koupil cabernet.
co by mě zajímalo - dostane michal komárek postupně větší prostor než regionální odřezky a jestli je tu u něj potenciál k nabourání triumvirátu spurný-tabery-švehla. jakkoli je považuju za elitu čs žurnalistiky. že je respekt jako jedinej schopen kritického rozboru (nejen) tuzemských událostí, je věc jasná a veřejná. netušim ale, jestli je to jen má iluze, avšak začíná převládat názor, že poslední dobou hlavní pohonnou hmotou 70-ti stránkového tělesa začínají být eseje externích autorů. ať už v rámci project syndicate (buruma, singer), tak nezávisle zahraničně (ash, franzobel) a nezávisle tuzemsky (macháček, placák). čímž nechci nabourávat nebo kritizovat stálou redakci, jen to pak hází do jinných sfér než cokoli čs jinýho. reflex, který je naopak stabilně na sestupu, nevyjímaje. že otiskli i murakamiho, je malým tajemstvým mého archivu. a v rámci sporu kundera vs žáček fandim hradílkovi. kdybych pak měl hodnotit autory, tak žebříček vypadá takhle.
tabery-švehla-kundra-spurný-lauder
čteno zleva doprava
hodnocení autorů je vůbec věc, která se mi líbí. vzhledem k tomu, že recenze je oblastí, kde objektivita je synonymem pro public enemy, tak se ono hodnocení tváří docela zajímavě. a že to mnoha tvůrcům slouží k nizoučkým cílům (cítím ironii) jako osobní prosazení se mi taky páčí. pravověrný dandy oscar se směje. když už degeneraci, tak pořádnou. nesnažíme-li se o objektivitu, nahazuje to pak umělečtější přístup. a jakkoli je woody proti culture-awards, tak nevím o lepší dosud unknown pleasure než dát tomuhle under 1.0/5. jo, mám taky rád cédka.
a to, že poslední kecovitý odstavec zní jako derivát přímo z bonovy pravé srdeční komory, se mi páčí 2násob.
prosince 14, 2008
hot chip - the warning
4.2/5
tenhle zásek už má své 2 roky, ale to mu nic neubírá na důležitosti. a nechytlavosti. žádné parketové hrátky, spíš malá noční poetika. heslo dne - žádné baroko. hot chip nejsou druhými cut copy, kteří vás svými košatými refrémy posadí na prdel a donutí klepat si kopýtkem jako o život. hot chip symbolizují klasicismus v plné kráse - čistá racionální práce. pokusná myš platí jen na půl, a pokud vám nevadí postupná gradace z ničeho, budete mít tyhle ze 2/5 obrýlované kluky rádi. intelektuální smršť v kapesním balení a trochou lsd pro přítulnost v zažívacím traktu. mogwai s chytlavostí ladyhawke, když vynecháme dekádu, kterou jsem si neužil. tahle placka aspiruje do nejvyšších komnat sonického popu, kterou budou podávat mimo-planetárním návštěvníkům místo aperitivu.
žádný parket, racionalita v oblasti těsně pod vrcholem. jde jít dál, chce to čas. made in the dark není lepší, spíš bráška kvalitativně o čvrt roku mladší. uplynulé dva roky a pokles o 5% neznamená úbytek svalů & dechu.
tenhle zásek už má své 2 roky, ale to mu nic neubírá na důležitosti. a nechytlavosti. žádné parketové hrátky, spíš malá noční poetika. heslo dne - žádné baroko. hot chip nejsou druhými cut copy, kteří vás svými košatými refrémy posadí na prdel a donutí klepat si kopýtkem jako o život. hot chip symbolizují klasicismus v plné kráse - čistá racionální práce. pokusná myš platí jen na půl, a pokud vám nevadí postupná gradace z ničeho, budete mít tyhle ze 2/5 obrýlované kluky rádi. intelektuální smršť v kapesním balení a trochou lsd pro přítulnost v zažívacím traktu. mogwai s chytlavostí ladyhawke, když vynecháme dekádu, kterou jsem si neužil. tahle placka aspiruje do nejvyšších komnat sonického popu, kterou budou podávat mimo-planetárním návštěvníkům místo aperitivu.
žádný parket, racionalita v oblasti těsně pod vrcholem. jde jít dál, chce to čas. made in the dark není lepší, spíš bráška kvalitativně o čvrt roku mladší. uplynulé dva roky a pokles o 5% neznamená úbytek svalů & dechu.
prosince 12, 2008
demonstration of the sound of 2008.
franz-goumet.'s awards 2008
choose whatever you want as the very best disc
too much alibism to be true
bon iver - for emma, forever ago
crystal castles - crystal castles
cut copy - in ghost colours
ladyhawke - ladyhawke
m83 - saturdays=youth
of montreal - skeletal lamping
these new puritans - beat pyramid
thieves like us - play music for you
tv on the radio - dark science
the verve - forth
choose whatever you want as the very best disc
too much alibism to be true
bon iver - for emma, forever ago
crystal castles - crystal castles
cut copy - in ghost colours
ladyhawke - ladyhawke
m83 - saturdays=youth
of montreal - skeletal lamping
these new puritans - beat pyramid
thieves like us - play music for you
tv on the radio - dark science
the verve - forth
prosince 11, 2008
the cure - 4:13 dream
3.8/5
můj vztah ke cure bych explicitně vyjádřil nějak ve smyslu "legendy, bez kterých bych keleho neměl vystavenýho u postele". s posledním albem jsem neměl tu čest - z důvodu vlastního ucucávání óčkových odřezků. ale retrospektivně jsem období kolem vlastních 0th birthday party prozkoumal důstojně. s grandiózním patosem a zaťatým pohledem z pod-sluchátek. svá zásadní kolečka totiž smithova grupa vydávala v době, kdy jsem si ještě pokojně žvatlal za barákem na hromadě písčito-psích artefaktů. bereme-li však cure jako autory čtyř vrcholných věcí, pak jsem tři nezažil a jedno těsně. vypátrej rok za litra krabicovýho červenýho. nejsem žádný ukovaný cureovec, spíš letmý pozorovatel než cokoli jinýho. bestofku jsem párkrát protočil. nic, za co bych dostal krabici nových smithových líčidel. l'oreal v módě nebyl nikdy, bobby ulítává na mac ruby woo. s ruby jsme teda společnou session neměli a na černá vočíčka si nepotrpim, ale v určitých subkulturách a imageových škatulkách nemám problém. totiž - do hajzlu s emaři & popaři. fajn. a háro mám kratší.
prvním popsatelným dojmem po dojímání se v underneath the stars bylo podezření a zmatení. filter vždy nárazově první tři dny po vydání čtu - čili vlastním cureovský speciál & vím o zpívánkách pro děti z 90's. podezření tedy ve smyslu. že rovnice se smithem a optimismem na druhé straně mi nesedí. jakkoli neodolatelně se to tváří. po oasis však taky vyžaduju lennona, po curtisovi zrušení se do non-alkoholového opojení a po bobovi emařskou naléhavost/nedospělost. spojenou se stylovostí, chytrostí & odlišným podhoubím. jo, a ještě nadhledem, což je ale jasná věc. bez toho to nejde.
takže mi to na první náslech přišlo v joy divisionovském kontextu příliš happy and friendly. moc složitý - verve a kytarová psychedelie, radiohead a přechod v paranoid android, portishead a ofina v kapuci & cure a posmrkávání do vyšívaného kapesníčku s nášivkou boys don't cry - but it really helps you sometimes. patosu hromady, bez ironie, s nadhledem. vyber si co chceš a zalej to odvarem z pornography.
so - puntík za sračku, dva za pod-průměr, tři průměr, čtyři kurva dobrý a za pět členství v klubu. průnik tří a čtyř dělá nad-průměr, a to je přesně ten bod, kam tenhle dream s velkým d aspiruje. žádný přelom, slušný kotouč na někoho, kdo 30 let spí s kytarou.
cure po hubenějších letech nastupují na cestu, ze které slavný mick sešel po paulově let it be. žádný derivát derivátu - určující stopy v zádech, dobré novinky na strunách. něco, co se po propitých nocích promítá ve snech příslušníkům opatkované armády napříč informovaným světem. a cross the universe - it's all in justice.
co mě na robertovi dostává cyklicky a s minimální periodou, jsou jeho texty, ze kterých je cítit, hm, zkušenost. zkušenost někoho, kdo to nezapích' i přes své, dejme tomu, nižší sebevědomí než je obvyklé. skvělá nápověda pro všechny, co se musí ráno nabíjet přes generátor. jakkoli má kele pevně obsazený místo hlásné trouby lástefemové generace a beth je mluvčím všech rozervanců, co nutně nehulí jak opatovický dynamo, tak bobby má patent na statementy z kategorie platonické všehochuti. boys don't cry jako důkaz i protiklad. odporovat si na dvou řádcích je cool.
v oblasti textů je v klubu už dávno. a je skoro-dokázaný, že u důležitých & kladných lidí senilita absentuje. ještě bych přidal, že nobelovky si zaslouží i chlapci bez laboratorního pláště a vlasů pod diktátem gumičky. methan by přitakal.
můj vztah ke cure bych explicitně vyjádřil nějak ve smyslu "legendy, bez kterých bych keleho neměl vystavenýho u postele". s posledním albem jsem neměl tu čest - z důvodu vlastního ucucávání óčkových odřezků. ale retrospektivně jsem období kolem vlastních 0th birthday party prozkoumal důstojně. s grandiózním patosem a zaťatým pohledem z pod-sluchátek. svá zásadní kolečka totiž smithova grupa vydávala v době, kdy jsem si ještě pokojně žvatlal za barákem na hromadě písčito-psích artefaktů. bereme-li však cure jako autory čtyř vrcholných věcí, pak jsem tři nezažil a jedno těsně. vypátrej rok za litra krabicovýho červenýho. nejsem žádný ukovaný cureovec, spíš letmý pozorovatel než cokoli jinýho. bestofku jsem párkrát protočil. nic, za co bych dostal krabici nových smithových líčidel. l'oreal v módě nebyl nikdy, bobby ulítává na mac ruby woo. s ruby jsme teda společnou session neměli a na černá vočíčka si nepotrpim, ale v určitých subkulturách a imageových škatulkách nemám problém. totiž - do hajzlu s emaři & popaři. fajn. a háro mám kratší.
prvním popsatelným dojmem po dojímání se v underneath the stars bylo podezření a zmatení. filter vždy nárazově první tři dny po vydání čtu - čili vlastním cureovský speciál & vím o zpívánkách pro děti z 90's. podezření tedy ve smyslu. že rovnice se smithem a optimismem na druhé straně mi nesedí. jakkoli neodolatelně se to tváří. po oasis však taky vyžaduju lennona, po curtisovi zrušení se do non-alkoholového opojení a po bobovi emařskou naléhavost/nedospělost. spojenou se stylovostí, chytrostí & odlišným podhoubím. jo, a ještě nadhledem, což je ale jasná věc. bez toho to nejde.
takže mi to na první náslech přišlo v joy divisionovském kontextu příliš happy and friendly. moc složitý - verve a kytarová psychedelie, radiohead a přechod v paranoid android, portishead a ofina v kapuci & cure a posmrkávání do vyšívaného kapesníčku s nášivkou boys don't cry - but it really helps you sometimes. patosu hromady, bez ironie, s nadhledem. vyber si co chceš a zalej to odvarem z pornography.
so - puntík za sračku, dva za pod-průměr, tři průměr, čtyři kurva dobrý a za pět členství v klubu. průnik tří a čtyř dělá nad-průměr, a to je přesně ten bod, kam tenhle dream s velkým d aspiruje. žádný přelom, slušný kotouč na někoho, kdo 30 let spí s kytarou.
cure po hubenějších letech nastupují na cestu, ze které slavný mick sešel po paulově let it be. žádný derivát derivátu - určující stopy v zádech, dobré novinky na strunách. něco, co se po propitých nocích promítá ve snech příslušníkům opatkované armády napříč informovaným světem. a cross the universe - it's all in justice.
co mě na robertovi dostává cyklicky a s minimální periodou, jsou jeho texty, ze kterých je cítit, hm, zkušenost. zkušenost někoho, kdo to nezapích' i přes své, dejme tomu, nižší sebevědomí než je obvyklé. skvělá nápověda pro všechny, co se musí ráno nabíjet přes generátor. jakkoli má kele pevně obsazený místo hlásné trouby lástefemové generace a beth je mluvčím všech rozervanců, co nutně nehulí jak opatovický dynamo, tak bobby má patent na statementy z kategorie platonické všehochuti. boys don't cry jako důkaz i protiklad. odporovat si na dvou řádcích je cool.
v oblasti textů je v klubu už dávno. a je skoro-dokázaný, že u důležitých & kladných lidí senilita absentuje. ještě bych přidal, že nobelovky si zaslouží i chlapci bez laboratorního pláště a vlasů pod diktátem gumičky. methan by přitakal.
prosince 09, 2008
blur reunion - for sure
pokud se začátek dubna záhadně neposunul po směru hodinových ručiček, tak blur chystají definitivní (to zní hrozně) comeback. comeback s velkým c a debilní novu se stejno-adjektivním seriálem může vzít kdovíco. pokuď lze věřit pitchforku, jako že by se mohlo, tak se 3.7.09 potkáme v hyde parku. shlídnem grahama a jeho kytarovou session a zapějeme si třeba i ten song 2. vypadá to seriózně & lákavě. there's no other way. hlavně ať damona nenapadne další kolaborace s ex-clash nebo gorillama. je to pěkný, ale originální a-team je vždy lepší, než deriváty. ať už v jakékoli koncentraci. richard, noel, damon & liam. mně ani ten jarvis nechybí.
prosince 08, 2008
thieves like us - your heart feels
země padlých králů běžecké stopy nepřestává přesvědčovat o své schopnosti produkovat nerozjeté, a o to více stylové chlapce a děvčata. ať už s kytarou nebo bez, s klávesnicí v zádech či nikoli. peter, bjorn & john a lykke li. třeba. suburban kids with biblical names hned v závěsu. když k tomu přidáte intelektuálského američana z destinace na stovky mil vzdálené texaským kovbojům, máte recept hotov a podivíny na drátě. podivín ve smyslu ne computer games, dělnickým náckům & biologii.
přiznávám, že mě jejich debut uhranul mnohem víc než spolu-naděje z kategorie 2008 - the ting tings, mgmt nebo late of the pier. je to chytlavé, zdrženlivé a chytré. kamarádi pro kamarády hot chip a dalších brýlatých mašinkářů. play music for you je definice pro intelektuální guilty pleasure.
4-tracková kolekce je pokračovatelem modelu z první desky - a žádný posun tu není. neobsahuje prvoplánově geniální motiv z to joy, ale vůbec to nevadí. pro ty, kdo se nestihli zaregistrovat do klubu, tak zde je necelých 20 minut příležitostí. reklamní artikly - bzučící všehochuť v your heart feels a skandované "don't take your hands away" ze stejnomenného záseku. skandované v dimenzi swe-us-shy-boys.
když budete potřebovat kámoše pro zasněné pozorování boeingů na obloze a simultánní adorování vašeho platonického cokoli, thieves like us vám udělají dobře. roztančí vám i ty otřesné zimní boty, které zase potěší drugs in my body v the twelves remixu. vysoce doporučeno pro vyklidnění z čehokoli.
možná pokročilé stádium migrény, ale play music for you má flek v playlistu jistý - jo, do osmi jsem měl ankety o nejlepšího čutálistu, slavíka & finančního makléře rád. ale když ono je to tak coolově dobrý. plánuju deset a bez pořadí. poplatný většinovýmu vkusu. umělecká hodnota menší než na ostatních dobrých prostorech z blog contactu.
přiznávám, že mě jejich debut uhranul mnohem víc než spolu-naděje z kategorie 2008 - the ting tings, mgmt nebo late of the pier. je to chytlavé, zdrženlivé a chytré. kamarádi pro kamarády hot chip a dalších brýlatých mašinkářů. play music for you je definice pro intelektuální guilty pleasure.
4-tracková kolekce je pokračovatelem modelu z první desky - a žádný posun tu není. neobsahuje prvoplánově geniální motiv z to joy, ale vůbec to nevadí. pro ty, kdo se nestihli zaregistrovat do klubu, tak zde je necelých 20 minut příležitostí. reklamní artikly - bzučící všehochuť v your heart feels a skandované "don't take your hands away" ze stejnomenného záseku. skandované v dimenzi swe-us-shy-boys.
když budete potřebovat kámoše pro zasněné pozorování boeingů na obloze a simultánní adorování vašeho platonického cokoli, thieves like us vám udělají dobře. roztančí vám i ty otřesné zimní boty, které zase potěší drugs in my body v the twelves remixu. vysoce doporučeno pro vyklidnění z čehokoli.
možná pokročilé stádium migrény, ale play music for you má flek v playlistu jistý - jo, do osmi jsem měl ankety o nejlepšího čutálistu, slavíka & finančního makléře rád. ale když ono je to tak coolově dobrý. plánuju deset a bez pořadí. poplatný většinovýmu vkusu. umělecká hodnota menší než na ostatních dobrých prostorech z blog contactu.
prosince 07, 2008
bbc sound of 2009
na newmusicu jako obvykle řekli vše. po zodpovědném projetí všech zúčastněných youtubovým prostorem jsem musel konstatovat, že buď chlapci z bbc ztratili sluchátka, a nebo je to fakt bída. netušim, co je pravděpodobnější. každopádně - tři top z té kupy objevů, která mě poněkud děsí. ďábelská image není vše.
white lies - jediní, co za to stojí
dan black - calvin harris bez potřebného faktoru x
master shortie - example bez adidasu v zádech
tenhle ví & umí
white lies - jediní, co za to stojí
dan black - calvin harris bez potřebného faktoru x
master shortie - example bez adidasu v zádech
tenhle ví & umí
prosince 03, 2008
razorlight - slipway fires
under 1.0/5
od mediálně řádně zmasírovaných razorlight jsem opravdu nečekal zázrak. že jsem je uvedl asi tak 3krát-minutově do oběhu způsobila recenze na rockandpopu, u které bych se pod první odstavec směle a drze podepsal. viva předsudky, a to v jakékoli formě. ale k johnnymu - možná, že je fakt novým deanem, ale na mě to neplatí. co chybí - rickyho guilty pleasure, alexova vtíravost & brandonova image us šerifa. kecy o tom, že tohle je prostě to top, co 'de, jsou u někoho cool (liam & noel), u někoho méně (mormon) a u někoho vůbec (blond ďábel). takhle definitivně neoriginální, nudnou & odfláknutou desku totiž zatím nevyplodil ani nick hodgson či hoši z kooks. jestli jsem psal, že noví killers jsou příjemní, uhlazení, radio friendly & dobří, tak to byl pravdivý paradox. solidní nadprůměr s nadstavbou v podobě neon tiger. slipway fires si zaslouží akorát ten tag a la rádia jsou top. v případě ostrovních patkovitých chlapců z ostrovů západně odkudkoli existuje pojem anti-progresem ale tohle je opravdu sračkoidní sračka, mazlící se s pojmem 80's jako já se svým nejlepším plyšovým kamarádem sundancem.
už v první wire to wire vykoukne z počátku zakuklený idol kategorie pod 16, nad 35, pod 60 - biblický phil. collins. následuje v rychlém sledu přehled všech idolů komerčních klonů mtv všech věků, generací a kvadrantů. urazí vše, neporazí nic.
jesliže se dá u pár uk kluků říct, že fakt neumí onen artikl s vokálním projevem, tak se handicap obvykle nahrazuje koupelí ve slovíčku charizma (eddie a mike) nebo texty (mike a jamie) nebo se konečně umně schovává (ještě existuje hilton?). Netuším, jestli razorlight znají pojem vokální-korektor, případně zda-li ho i umí napsat, ale to, že borrell kvičí jak já v altové poloze při hudebním školním porodu, by poznal i looser s absencí sluchu. hudebního aneb poznej se za cédéčko sugababes. nechci se dál podílet na zaplevelování web-blogového universa pácháním propagace (jakkoli negativní) takto grandiózně špatné desky. šmitec.
jo a už jste vygenerovali článek kay vs míša v kučerově prostoru? obsahuje objev znějící přesně takto - "každý chce žít nonstop, každý chce mít lásku z pasáže, chce si prožít nějakej discopříběh a pár přátel mít." já jsem se v tom nenašel - ale možná někdo bude mít větší štěstí. good luck & throw up. ale jo - alespoň je pan michal bezelstnej a na nic si nehraje. to se cení. míša vs johnny 1-0. jdu si radši dát sunshine underground. viva kay & commercial breakdown.
od mediálně řádně zmasírovaných razorlight jsem opravdu nečekal zázrak. že jsem je uvedl asi tak 3krát-minutově do oběhu způsobila recenze na rockandpopu, u které bych se pod první odstavec směle a drze podepsal. viva předsudky, a to v jakékoli formě. ale k johnnymu - možná, že je fakt novým deanem, ale na mě to neplatí. co chybí - rickyho guilty pleasure, alexova vtíravost & brandonova image us šerifa. kecy o tom, že tohle je prostě to top, co 'de, jsou u někoho cool (liam & noel), u někoho méně (mormon) a u někoho vůbec (blond ďábel). takhle definitivně neoriginální, nudnou & odfláknutou desku totiž zatím nevyplodil ani nick hodgson či hoši z kooks. jestli jsem psal, že noví killers jsou příjemní, uhlazení, radio friendly & dobří, tak to byl pravdivý paradox. solidní nadprůměr s nadstavbou v podobě neon tiger. slipway fires si zaslouží akorát ten tag a la rádia jsou top. v případě ostrovních patkovitých chlapců z ostrovů západně odkudkoli existuje pojem anti-progresem ale tohle je opravdu sračkoidní sračka, mazlící se s pojmem 80's jako já se svým nejlepším plyšovým kamarádem sundancem.
už v první wire to wire vykoukne z počátku zakuklený idol kategorie pod 16, nad 35, pod 60 - biblický phil. collins. následuje v rychlém sledu přehled všech idolů komerčních klonů mtv všech věků, generací a kvadrantů. urazí vše, neporazí nic.
jesliže se dá u pár uk kluků říct, že fakt neumí onen artikl s vokálním projevem, tak se handicap obvykle nahrazuje koupelí ve slovíčku charizma (eddie a mike) nebo texty (mike a jamie) nebo se konečně umně schovává (ještě existuje hilton?). Netuším, jestli razorlight znají pojem vokální-korektor, případně zda-li ho i umí napsat, ale to, že borrell kvičí jak já v altové poloze při hudebním školním porodu, by poznal i looser s absencí sluchu. hudebního aneb poznej se za cédéčko sugababes. nechci se dál podílet na zaplevelování web-blogového universa pácháním propagace (jakkoli negativní) takto grandiózně špatné desky. šmitec.
jo a už jste vygenerovali článek kay vs míša v kučerově prostoru? obsahuje objev znějící přesně takto - "každý chce žít nonstop, každý chce mít lásku z pasáže, chce si prožít nějakej discopříběh a pár přátel mít." já jsem se v tom nenašel - ale možná někdo bude mít větší štěstí. good luck & throw up. ale jo - alespoň je pan michal bezelstnej a na nic si nehraje. to se cení. míša vs johnny 1-0. jdu si radši dát sunshine underground. viva kay & commercial breakdown.
prosince 02, 2008
tuesday session with woody allen
yale:
You're problem is you think you're God.
ike:
Well, I've got to model myself after someone.
You're problem is you think you're God.
ike:
Well, I've got to model myself after someone.
listopadu 30, 2008
the killers - later with jools holland
možná je brandon egomaniak první třídy, kategorie či čehokoli jinýho, ale každopádně já mu při "come on boys and girls/everyone make some noise" sežeru všechno.
čtyři roky, dvě alba, vizáž a la butch & sundance zachována. oh, mr. brightside
čtyři roky, dvě alba, vizáž a la butch & sundance zachována. oh, mr. brightside
listopadu 29, 2008
jack penate - matinee
mým vzletným výtvorem o tom, že tento 1/2 španěl je ten top london-artist, jsem mu zde postavil pomník a zvýšil o 1/4 prodeje. avšak každý správný kec potřebuje pár chatrných argumentů, pokuď možno ve shodě s předimenzovaným závěrem, který se už ukázal jako neobhajitelný. i hope you get it. so what's the story? morning glory.
matinee alias představení aneb nadýchaná session s madridem v zádech a endorfiny v krvi. kytara drnčí, světla skomírají & scarlett se mi dojímá na klíně. ale nejsem javier b, abych měl to štěstí. takže - sluchátka v cílovém prostoru a power-on.
prvotní obavy o to, jestli si nashville nezamigroval, jsou liché jak všechny všemožné kroutící se fce. poněvadž právě cotangentoida je tím nej průvodcem a ukazovatelem kvality. made in hradec, copyright nepřidělen & computer zapnut. pomyslný průnik s osou na trase londýn - východní čechy nastává těsně za polovinou u tracku s malebným názvem we will be here.
jakkoli totiž začátek hraje všemi barvami, je rychlý, energický a nápaditý, pak právě ta poslední třetina zaostává snad ve všem a je nudná, jak kulturní příloha mladé fronty.
have i been a fool hází pojem "začouzený lokál a banditi před vchodem s bouchačkam proklatě vysoko" do nových asociací, spit at stars dělá s looserství věc záslužnou a torn on the platform ukazuje čs dráhy jako fajn společnost. co si však počít s baladami my yvonne a spol, na které existuje jediný recept s hlavičkou skip?
jestli chlapci došel plyn nebo praskla struna netušim, ale každopádně a definitivně je to škoda. potřeba nových r'n'r elvisů s kostičkovanou košilí, kotletama & španělským hemoglobinem je nevyčerpatelná.
a koukněte na youtube a vyhledejte klip k second, minute or hour. kluk jako 100-letý buk, kroky jako krtička v tanečních & pot mísící se s cigaretovým odérem. energii proudící skrz monitor přeměnte v proces vedoucí k odřenému kolenu a vykřičeným hlasivkám.
penate všechny trumfy ze své kytary vyházel prostřednictvím singlů - dvojsečná to věc, neboť znamená prodeje nahoru & kvalitu dolů. druhé album coming soon - to, jestli bude skóre hurá vs nuda zase 6-5, vykoumejte sami.
matinee alias představení aneb nadýchaná session s madridem v zádech a endorfiny v krvi. kytara drnčí, světla skomírají & scarlett se mi dojímá na klíně. ale nejsem javier b, abych měl to štěstí. takže - sluchátka v cílovém prostoru a power-on.
prvotní obavy o to, jestli si nashville nezamigroval, jsou liché jak všechny všemožné kroutící se fce. poněvadž právě cotangentoida je tím nej průvodcem a ukazovatelem kvality. made in hradec, copyright nepřidělen & computer zapnut. pomyslný průnik s osou na trase londýn - východní čechy nastává těsně za polovinou u tracku s malebným názvem we will be here.
jakkoli totiž začátek hraje všemi barvami, je rychlý, energický a nápaditý, pak právě ta poslední třetina zaostává snad ve všem a je nudná, jak kulturní příloha mladé fronty.
have i been a fool hází pojem "začouzený lokál a banditi před vchodem s bouchačkam proklatě vysoko" do nových asociací, spit at stars dělá s looserství věc záslužnou a torn on the platform ukazuje čs dráhy jako fajn společnost. co si však počít s baladami my yvonne a spol, na které existuje jediný recept s hlavičkou skip?
jestli chlapci došel plyn nebo praskla struna netušim, ale každopádně a definitivně je to škoda. potřeba nových r'n'r elvisů s kostičkovanou košilí, kotletama & španělským hemoglobinem je nevyčerpatelná.
a koukněte na youtube a vyhledejte klip k second, minute or hour. kluk jako 100-letý buk, kroky jako krtička v tanečních & pot mísící se s cigaretovým odérem. energii proudící skrz monitor přeměnte v proces vedoucí k odřenému kolenu a vykřičeným hlasivkám.
penate všechny trumfy ze své kytary vyházel prostřednictvím singlů - dvojsečná to věc, neboť znamená prodeje nahoru & kvalitu dolů. druhé album coming soon - to, jestli bude skóre hurá vs nuda zase 6-5, vykoumejte sami.
listopadu 28, 2008
muse - black holes and revelations
jasně - dva roky je dost dlouhá doba na zjištění, o co debilně lidově jde. prozření však trvá občas déle než je non-medicínsky zdrávo. signál vyslaný z milána mi však svou efektivností & efektností vykloubil koleno a zaviroval mozek. neznám nic lepšího než po nocích šeptat supermassive black hole. často se mi zdá, že drugs jsou opravdu největší tvůrčí kamarád. teda pokud je matt opravdu teď už čistý jak ta pověstná kytka, která se objevila v mým herbáři. platí to u peta, noela, richarda.
dle úvodního zářezu by se zdálo, že hrajeme coldplay po litru červeného, kdyby mi ovšem chris nebyl tak sympatisch právě svou abstinencí, ke které se stejně jako já hrdě hlásí. pecka to nicméně je grandiózní - a roste v kontrastu toho, že následují další tři skladby roku 06 - a to ne vzestupně. tak nějak se to smíchalo do top 4 roku.
supermassive black hole je odstavec věnován milánu & mattovi. omlouvám se až k podlaze, že jsem o tobě nevěděl před rokem 06, kdy jsem zažil muzikální přerod z debila na odborníka. jakkoli to vypadá nabušeně, je to pravda. skladba 07 je uniform, 08 alice practise - a konečně obráceně 06 - SBH. pocta egu páně bellamyho.
drtivé basy s malým b, skutečný emo zpěvák (rozumíme si v tom, že gerard je panenka pro woo-doo) & atmosphere jak z finále control. ian, robert & matt. ještě steven, kdyby měl lepší haircut. top ploch je tu tolik, jako nápisů na obalu cd, které nevlastním. tj. 11 a ani o číslo míň.
chtěl jsem vycreatovat něco skutečně patetického ve smyslu "matte, jsi jednička - a i ti dva kořenové, co ti nahrávaj, jsou super" - ale ne. kluci, vezete se na jedné basové lince - jste originální (ve smyslu hudebním i distribučním), máte skvělý anti-hity a vlastníte charisma, které registruju v počtu menším než písmenka z united kingdom. chápeme se.
jediný co bych vytknul - nebál bych se delší stopáže než těch čtyř minut. máte nápadů na 2násobek. a vaše fashion je něco, za co stojí sledovat promofotky. sežeňte mi polovinu ohozů z těch jejich a koupím vám lístek na věneček, který se na mě šklebí už příští týden.
dle úvodního zářezu by se zdálo, že hrajeme coldplay po litru červeného, kdyby mi ovšem chris nebyl tak sympatisch právě svou abstinencí, ke které se stejně jako já hrdě hlásí. pecka to nicméně je grandiózní - a roste v kontrastu toho, že následují další tři skladby roku 06 - a to ne vzestupně. tak nějak se to smíchalo do top 4 roku.
supermassive black hole je odstavec věnován milánu & mattovi. omlouvám se až k podlaze, že jsem o tobě nevěděl před rokem 06, kdy jsem zažil muzikální přerod z debila na odborníka. jakkoli to vypadá nabušeně, je to pravda. skladba 07 je uniform, 08 alice practise - a konečně obráceně 06 - SBH. pocta egu páně bellamyho.
drtivé basy s malým b, skutečný emo zpěvák (rozumíme si v tom, že gerard je panenka pro woo-doo) & atmosphere jak z finále control. ian, robert & matt. ještě steven, kdyby měl lepší haircut. top ploch je tu tolik, jako nápisů na obalu cd, které nevlastním. tj. 11 a ani o číslo míň.
chtěl jsem vycreatovat něco skutečně patetického ve smyslu "matte, jsi jednička - a i ti dva kořenové, co ti nahrávaj, jsou super" - ale ne. kluci, vezete se na jedné basové lince - jste originální (ve smyslu hudebním i distribučním), máte skvělý anti-hity a vlastníte charisma, které registruju v počtu menším než písmenka z united kingdom. chápeme se.
jediný co bych vytknul - nebál bych se delší stopáže než těch čtyř minut. máte nápadů na 2násobek. a vaše fashion je něco, za co stojí sledovat promofotky. sežeňte mi polovinu ohozů z těch jejich a koupím vám lístek na věneček, který se na mě šklebí už příští týden.
listopadu 26, 2008
do you wanna be famous? just steal a terrible melody
honza kalousek může slavit - konečně je to posichrovaný. yarda helešic, motor naší rádiové mašiny pro starší a pokročilé, zkopíroval kopii idiotského vánočního čehosi a vyhrál s ní anděla. jakkoli to zní zmateně. 200 a tři nuly k tomu jsou v suchu - paráda, oslava & klid. kluci mají společné úplně všechno - oba jsou autoři popových odrhovaček, stokrát přehraných kolem a kolem.
kromě toho, že by podle této logiky mohli třeba pozavírat 3/4 popařských hrdinů, to krásně svědčí o úrovni zdejších pozlacených loveckých trofejí. nechci devalvovat důležitost support lesbiens, kteří se neodmyslitelně zasloužili o zpopularizování sraček všeho druhu, ale odteď jsou to moji hrdinové. jak získat loveckou trofej s plagiátem plagiátu. aneb pohádka mejd in šoubyz.
kromě toho, že by podle této logiky mohli třeba pozavírat 3/4 popařských hrdinů, to krásně svědčí o úrovni zdejších pozlacených loveckých trofejí. nechci devalvovat důležitost support lesbiens, kteří se neodmyslitelně zasloužili o zpopularizování sraček všeho druhu, ale odteď jsou to moji hrdinové. jak získat loveckou trofej s plagiátem plagiátu. aneb pohádka mejd in šoubyz.
listopadu 25, 2008
tuesday session with woody allen
doris:
you have no values. your whole life, it's nihilism, it's cynism, it's sarcasm and orgasm.
harry:
y'know, in france i could run on that slogan and win.
you have no values. your whole life, it's nihilism, it's cynism, it's sarcasm and orgasm.
harry:
y'know, in france i could run on that slogan and win.
listopadu 24, 2008
mára taclík, freiwaldau & president of the communication company
ze včerejšího tripu do prahy jsem si odnesl pár důležitých poznatků. jejich neakceptování vás může dovést až k 4bodovému skóre z fyziky příští den ba co hůř, k pouštění freiwaldau velice, velice pozdě v noci. míněno v rovinně vstávání v šest.
nikdy neplatit u pokladní s panděrem a la mára taclík a nevěřit té, která se představí slovy "a teď vás požádám o (doplň číslo)"
koupit si zimní bundu - je grandiózně frišno. může se pak stát, že budete toužit po mega-shoppin'-centru
stromečky, koledy & santa klausové jsou zcela independentně uncool
nepouštět si při průjezdu slavnou betonovou bobovou dráhou paranoid android - ničemu to nepomůže
nepouštět se o objev outletů jako něčeho normálního - je to drahé a nasírá to. useless & psychic manipulation
sníh ve městě je svinstvo
paja bem for president of the communication company
v čekrepabliku je lehce přes deset miliónů multicentrálních pablbů - to už je dost na diagnózu, ne? originální jste jen vy a předseda čs sněmovny.
nikdy neplatit u pokladní s panděrem a la mára taclík a nevěřit té, která se představí slovy "a teď vás požádám o (doplň číslo)"
koupit si zimní bundu - je grandiózně frišno. může se pak stát, že budete toužit po mega-shoppin'-centru
stromečky, koledy & santa klausové jsou zcela independentně uncool
nepouštět si při průjezdu slavnou betonovou bobovou dráhou paranoid android - ničemu to nepomůže
nepouštět se o objev outletů jako něčeho normálního - je to drahé a nasírá to. useless & psychic manipulation
sníh ve městě je svinstvo
paja bem for president of the communication company
v čekrepabliku je lehce přes deset miliónů multicentrálních pablbů - to už je dost na diagnózu, ne? originální jste jen vy a předseda čs sněmovny.
listopadu 22, 2008
j.d.sallinger - the catcher in the rye
nikoli honič v žitě, jak se onehdá vyjádřil school-mate, ale kdo chytá v žitě. možná někomu zní povědomě jméno dave chapman (jo - přesně ten chlap z konce the beatles - help). ten co bude makat na hk tunelu. tak tenhle 1/4 tunový klučina má tuhle knížku taky moc rád. reccomendation jako hrom.
pan sallinger, který je mimojiné úspěšným předchůdcem míly kundery v oblasti no-fuckin'-media, napsal jednu jedinou bichličku. the catcher in the rye.
what's the story - holden caulfield (alias hlavní hrdina) je vykopnut ze školy, když padá ze 4/5 předmětů. opouší školu po knokautu stradlatera a hurá do NY. neustálé hlášky "that killed me" mě v čs překladu umrtvují.
není to filozofické (díky milane), není to depresivní. je to krásné, ale ne růžové. na 210 stránkách je řečeno vše. možná, že to je důvod, proč JD už nic jinýho nenapsal. holden je můj hrdina nummero uno. jo a -
you know those ducks in that lagoon right near cntral park south? that little lake? by any chance, do you happen to know where they go, the ducks, when it gets all frozen over? do you happen to know, by any chance?
pan sallinger, který je mimojiné úspěšným předchůdcem míly kundery v oblasti no-fuckin'-media, napsal jednu jedinou bichličku. the catcher in the rye.
what's the story - holden caulfield (alias hlavní hrdina) je vykopnut ze školy, když padá ze 4/5 předmětů. opouší školu po knokautu stradlatera a hurá do NY. neustálé hlášky "that killed me" mě v čs překladu umrtvují.
není to filozofické (díky milane), není to depresivní. je to krásné, ale ne růžové. na 210 stránkách je řečeno vše. možná, že to je důvod, proč JD už nic jinýho nenapsal. holden je můj hrdina nummero uno. jo a -
you know those ducks in that lagoon right near cntral park south? that little lake? by any chance, do you happen to know where they go, the ducks, when it gets all frozen over? do you happen to know, by any chance?
the killers - day & age
3.7/5
tahle deska je příjemná - a uvědomuji si, o čem to vypovídá. radio friendly & top of the pops. killers se čím dál víc přibližují svému ideálu vysloužilého hollywoodského herce - a mě tahle póza baví.
1. hot fuss směle považuji za příslušníka top-10-usa-discs-von-2000-bis-today. je členem better than heaven 5.0 clubu (a weekend in the city, dark science a pár dalších). somebody told me mi před lety, když jsem ještě sledoval óčko, způsobila nervový přerod - no more top commercial hits.
2. sam's town - krok vedle, terrible sound of the south usa & 1.8/5.
3. sawdust - béčka k sam's town mě opravdu k bližšímu zkoumání nepřivedla.
a teď hurá k bodu se 4 frčkami - jakkoli to nejspíš kučera ve filteru rozmázne jako banana crust, mormoni z LV se u mě vrátili do formy. žádná independence, ale dance to the radio. ian promine.
podle prvního singlu human bych si na hodnocení nad 2 puntíky nevsadil - asi něco jako flux od blocs. včetně klipu. a propos - image. až někdo vysvětlí kytarové sekci, že existuje strojek, tak mu slibuju, že si s ním prachy plynoucí z tohohle blogu rozdělím fifty-fifty. nejsme v kansasu, pánové.
album - groover jako z pohádky o ruby začínající už první skladbou. human bych směle vyškrt' - a dal místo tam místo toho bonus track s názvem a crippling blow, který má pomyslné koule. 3 a 4 považuju za top zářezy alba, podrobnosti ať si každý naposlouchá sám. abych vás odradil, tak hrajeme ságo. co mě překvapilo - celek se nerozplizne do voňavého ploužícího se čehosi, ale do slušných atmosferických skladeb.
i don't have a simple answer/
but i know i could answer/
something better
srovnání s rovnoběžkovými souputníky kings of leon vyhrává las vegas levým hákem na sonar. ať si to protiřečí či ne. a LV nemám rád, poker nehraju & dannyho parťáky jsem viděl.
negativa - řeči o albu století či čeho, human, hot fuss jako nepřekonatelný starší bráška, las vegas jako domovská stanice. negace negace - i radio-friends mohou točit dobré kotouče do ipodu.
tahle deska je příjemná - a uvědomuji si, o čem to vypovídá. radio friendly & top of the pops. killers se čím dál víc přibližují svému ideálu vysloužilého hollywoodského herce - a mě tahle póza baví.
1. hot fuss směle považuji za příslušníka top-10-usa-discs-von-2000-bis-today. je členem better than heaven 5.0 clubu (a weekend in the city, dark science a pár dalších). somebody told me mi před lety, když jsem ještě sledoval óčko, způsobila nervový přerod - no more top commercial hits.
2. sam's town - krok vedle, terrible sound of the south usa & 1.8/5.
3. sawdust - béčka k sam's town mě opravdu k bližšímu zkoumání nepřivedla.
a teď hurá k bodu se 4 frčkami - jakkoli to nejspíš kučera ve filteru rozmázne jako banana crust, mormoni z LV se u mě vrátili do formy. žádná independence, ale dance to the radio. ian promine.
podle prvního singlu human bych si na hodnocení nad 2 puntíky nevsadil - asi něco jako flux od blocs. včetně klipu. a propos - image. až někdo vysvětlí kytarové sekci, že existuje strojek, tak mu slibuju, že si s ním prachy plynoucí z tohohle blogu rozdělím fifty-fifty. nejsme v kansasu, pánové.
album - groover jako z pohádky o ruby začínající už první skladbou. human bych směle vyškrt' - a dal místo tam místo toho bonus track s názvem a crippling blow, který má pomyslné koule. 3 a 4 považuju za top zářezy alba, podrobnosti ať si každý naposlouchá sám. abych vás odradil, tak hrajeme ságo. co mě překvapilo - celek se nerozplizne do voňavého ploužícího se čehosi, ale do slušných atmosferických skladeb.
i don't have a simple answer/
but i know i could answer/
something better
srovnání s rovnoběžkovými souputníky kings of leon vyhrává las vegas levým hákem na sonar. ať si to protiřečí či ne. a LV nemám rád, poker nehraju & dannyho parťáky jsem viděl.
negativa - řeči o albu století či čeho, human, hot fuss jako nepřekonatelný starší bráška, las vegas jako domovská stanice. negace negace - i radio-friends mohou točit dobré kotouče do ipodu.
listopadu 21, 2008
black kids - partie traumatic
2.3/5
založíte si grupu, kde s názvem korespondují 2/5, a vydáte épíčko. hodně skladeb - těžko říct, co je nejlepší. všechno supr, ohání se vámi i pitchfork. následuje kotel koncertů, předskakování samým nóbl uskupením. získáte spoustu kámošů, uženete producenta (blbost, ti se jen ženou) & začnete nahrávat.
nějak to ale drhne, novinky už nejsou tak supr. zkouší se dál, a nic. ale máte furt těch pár kousků - pěkný, voňavý a dál to znáte. maj' dlouhý názvy, to je dneska parádně cool, a ne že ne. tu s pojmenováním nejdelším si oblíbila i kate nash a nahrála cover. je léto, na depky je ještě brzo, všichni u vás na pomezí floridy a kdovíčeho surfujou jak o život - tak co řešit. od vydání prvního záseku je to rok, dost dlouho na to, aby se vylisoval nástupce. vezmete teda ty 4 tracky, zrecyklujete je a následně rozmnožíte na dvojnásobek, přidáte dvě starý dema. pořádně přibrousíte zpěv, našponujete 2-členný-černo-bílý-synťákový-orchestr k přetrhnutí, bubny zamaskujete. bubeník totiž neumí bubnovat.
po pár studio-sessions vygenerujete tři nový kusy - žádná vata, žádná sláva. všechno perfektně sedne - dostatečně debilní promofotky pro rádiový plebs, pro ty samý je tu nafintěných kousků hned 10. jste oslavováni znovu - opáčko po roce je fajn. prodává se to slušně, mtv je vás plná, máte hafo předkapel. všechno fajn, oukej & paráda. o nějaký reviews vám vlastně vůbec nikdy nešlo, opakovat se vám nevadí, gerade aus ins radio.
takže - neškodné zpěvné melodie jsou v kurzu. že jsou debilní asi tak jako psaní recenze 1/4 roku po vydání, je věc druhá. paul by zatleskal. jestli má někdo žaludek na máchání se v posugarovaném mixu 80's synťáků s floridou, je to jeho věc, ostatně jako všechno. jo a - viva repetition. recyklovaných dance-popových projektů není nikdy dost.
díky starýmu kidovi za virtuální spolupráci podporovanou rokendpopem.
top tracky
i'm not gonna teach your boyfriend how to dance with you, hurricane jane, i'm making eyes at you
similar to
van she - v
the teenagers - reality check
css - donkey
založíte si grupu, kde s názvem korespondují 2/5, a vydáte épíčko. hodně skladeb - těžko říct, co je nejlepší. všechno supr, ohání se vámi i pitchfork. následuje kotel koncertů, předskakování samým nóbl uskupením. získáte spoustu kámošů, uženete producenta (blbost, ti se jen ženou) & začnete nahrávat.
nějak to ale drhne, novinky už nejsou tak supr. zkouší se dál, a nic. ale máte furt těch pár kousků - pěkný, voňavý a dál to znáte. maj' dlouhý názvy, to je dneska parádně cool, a ne že ne. tu s pojmenováním nejdelším si oblíbila i kate nash a nahrála cover. je léto, na depky je ještě brzo, všichni u vás na pomezí floridy a kdovíčeho surfujou jak o život - tak co řešit. od vydání prvního záseku je to rok, dost dlouho na to, aby se vylisoval nástupce. vezmete teda ty 4 tracky, zrecyklujete je a následně rozmnožíte na dvojnásobek, přidáte dvě starý dema. pořádně přibrousíte zpěv, našponujete 2-členný-černo-bílý-synťákový-orchestr k přetrhnutí, bubny zamaskujete. bubeník totiž neumí bubnovat.
po pár studio-sessions vygenerujete tři nový kusy - žádná vata, žádná sláva. všechno perfektně sedne - dostatečně debilní promofotky pro rádiový plebs, pro ty samý je tu nafintěných kousků hned 10. jste oslavováni znovu - opáčko po roce je fajn. prodává se to slušně, mtv je vás plná, máte hafo předkapel. všechno fajn, oukej & paráda. o nějaký reviews vám vlastně vůbec nikdy nešlo, opakovat se vám nevadí, gerade aus ins radio.
takže - neškodné zpěvné melodie jsou v kurzu. že jsou debilní asi tak jako psaní recenze 1/4 roku po vydání, je věc druhá. paul by zatleskal. jestli má někdo žaludek na máchání se v posugarovaném mixu 80's synťáků s floridou, je to jeho věc, ostatně jako všechno. jo a - viva repetition. recyklovaných dance-popových projektů není nikdy dost.
díky starýmu kidovi za virtuální spolupráci podporovanou rokendpopem.
top tracky
i'm not gonna teach your boyfriend how to dance with you, hurricane jane, i'm making eyes at you
similar to
van she - v
the teenagers - reality check
css - donkey
listopadu 18, 2008
tuesday session with woody allen
to love is to suffer. to avoid suffering, one must not love. but, then one suffers from not loving. therefore, to love is to suffer, not to love is to suffer, to suffer is to suffer. to be happy is to love, to be happy then, is to suffer, but suffering makes one unhappy, therefore, to be unhappy one must love, or love to suffer, or suffer from too much happiness. i hope you're getting this down.
Kings of Leon - Only By The Night
2.2/5
Kdybych měl ke svému již tak prostorově rozlehlému seznamu pod hlavičkou "what i really hate" na last.fm přidat ještě jednu položku, byla by to přesně ta s názvem "terrible sound of south usa." Důvodů je víc -
a) přesně tento neduh zničil mé dříve milované Killers, když zaviroval jejich dvojku Sam's Town
b) jejich rovnoběžkoví souputníci Kings of Leon
Registruju tři tělesa začínající na Kings of - Caramel, Convenience a Leon. Jelikož zemí původu těch abecedně vpředu situovaných je Polsko, jižanská rodinka obsazuje druhý plac. Ale je to jen o Calebovy fousy. Předpoklady přitom nejsou nijak špatné - chraplák a la Amy, pár ceněných alb & kupa medikamentů.
Avšak i dva poslechy (což pro mě bylo maximální snesitelné množství) nezakryly fakt, že tu v lepším případě hrají Stereophonics a v horším to zavání Willie Nelsonem. Jeden Kelly Jones je totiž na kytary až moc a Willieho zjev je odstavec sám pro sebe.
Jako poctu britskému triu je možno brát desku jako celek - coverů Maybe Tomorrow je tu ke slyšení přesně 11 a patosu tuny.
Před poslechem sedmého záseku zvaného malebně 17 jsem přemýšlel, jestli to opravdu bude něco jako "byla strašně mladá, ale kurva sexy." A ono fakt že jo - trefil jsem se a vyhrál tři upocené minuty navíc.
Sorry kluci, ale na romantické rockery mám příslovečnou pifku. Péťa Kolář, zum Beispiel.
Jako netvrdím, že o půl desátý v zácpě ve Starý Pace to nemá svý kouzlo, ale nemusím proto obětovat rapidshareu pět minut.
top tracky
Maybe Tomorrow
similar to
Stereophonics - You Gotta Go There To Come
The Enemy - We'll Live And Die In These Towns
The Strokes - Room On Fire
Kdybych měl ke svému již tak prostorově rozlehlému seznamu pod hlavičkou "what i really hate" na last.fm přidat ještě jednu položku, byla by to přesně ta s názvem "terrible sound of south usa." Důvodů je víc -
a) přesně tento neduh zničil mé dříve milované Killers, když zaviroval jejich dvojku Sam's Town
b) jejich rovnoběžkoví souputníci Kings of Leon
Registruju tři tělesa začínající na Kings of - Caramel, Convenience a Leon. Jelikož zemí původu těch abecedně vpředu situovaných je Polsko, jižanská rodinka obsazuje druhý plac. Ale je to jen o Calebovy fousy. Předpoklady přitom nejsou nijak špatné - chraplák a la Amy, pár ceněných alb & kupa medikamentů.
Avšak i dva poslechy (což pro mě bylo maximální snesitelné množství) nezakryly fakt, že tu v lepším případě hrají Stereophonics a v horším to zavání Willie Nelsonem. Jeden Kelly Jones je totiž na kytary až moc a Willieho zjev je odstavec sám pro sebe.
Jako poctu britskému triu je možno brát desku jako celek - coverů Maybe Tomorrow je tu ke slyšení přesně 11 a patosu tuny.
Před poslechem sedmého záseku zvaného malebně 17 jsem přemýšlel, jestli to opravdu bude něco jako "byla strašně mladá, ale kurva sexy." A ono fakt že jo - trefil jsem se a vyhrál tři upocené minuty navíc.
Sorry kluci, ale na romantické rockery mám příslovečnou pifku. Péťa Kolář, zum Beispiel.
Jako netvrdím, že o půl desátý v zácpě ve Starý Pace to nemá svý kouzlo, ale nemusím proto obětovat rapidshareu pět minut.
top tracky
Maybe Tomorrow
similar to
Stereophonics - You Gotta Go There To Come
The Enemy - We'll Live And Die In These Towns
The Strokes - Room On Fire
listopadu 14, 2008
vicky cristina barcelona & woody allen
a pak že senilita je nutný důsledek stárnutí. starý lišák woody to s úspěchem - a to úspěchem z kategorie parádních - vyvrací. javier bardem je odteď má vysněná podoba a penelope cruz sexbomba par excellence.
nečekal jsem re-annie-hall, a popravdě ani jsem se ho nedočkal. zato se ovšem nedostavily obavy typu, že po třiceti letech od svého top fláku prostě už nemáte s čím překvapit. chyba lávky. už herecké obsazení je famózní - bardem, scarlett johansson, rebecca hall & penelope cruz. on je bohémský malíř, penelope je jeho top-žárlivou ex. sexbomba no.2 a její kamádka, která je těsně před svatbou, uspořádají výlet do španělska. a kam jet jinam než do katalánska. a když katalánsko, tak město s gaudího katedrálou. krásami metropole se woody moc nezatěžuje, reflektory jedou přímo na komoru - tj. milostný 4-úhelník, který se zcela očekávaně vynoří. překvapení je ale asi to poslední, co bych vyčítal.
můžete se totiž jenom kochat - a to v kterékoli rovině. ať už v rovině dejme tomu s - tj. minimálně dvě sexbomby, jejichž lesbická scéna v komoře (jak příhodné) splnila 2/3 obecenstva sen. rovina v - tj. v jako vztahy, slibuje a plní všechna očekávání. bardem alias juan antonio (žádná nova-tele-novela) nejdřív jede se scarlett, načež ta po prvním milostném entreé úspěšně udělá throw-up. zastoupí ji vicky alias rebecca hall, která si pro změnu s úspěchem ruinuje vztah se svým fiancé. v kurzu je nyní božská scarlett (jestli má film nějakou vadu, pak tu, že nevíte, koho si vybrat - penelope vs scarlett), následuje plynulý přechod v rovnostranný trojúhelník. po dalších dvou či více přeměnách je konec. šmitec.
jestli mě tobruk rozsekal v rovině zcela racionální - kdy jsem si uvědomil, že žádnému z originálních aktérů nesahám ani víte kam, pak allen mi nastínil směr budoucího vývoje. nehodlám to nijak rozvíjet, jakou rovinu myslím, nechám na potenciálních čtenářích.
rozhodl bych se podle příkladu bardemova filmového otce, který odmítá publikovat, protože svět je zlý.
nečekal jsem re-annie-hall, a popravdě ani jsem se ho nedočkal. zato se ovšem nedostavily obavy typu, že po třiceti letech od svého top fláku prostě už nemáte s čím překvapit. chyba lávky. už herecké obsazení je famózní - bardem, scarlett johansson, rebecca hall & penelope cruz. on je bohémský malíř, penelope je jeho top-žárlivou ex. sexbomba no.2 a její kamádka, která je těsně před svatbou, uspořádají výlet do španělska. a kam jet jinam než do katalánska. a když katalánsko, tak město s gaudího katedrálou. krásami metropole se woody moc nezatěžuje, reflektory jedou přímo na komoru - tj. milostný 4-úhelník, který se zcela očekávaně vynoří. překvapení je ale asi to poslední, co bych vyčítal.
můžete se totiž jenom kochat - a to v kterékoli rovině. ať už v rovině dejme tomu s - tj. minimálně dvě sexbomby, jejichž lesbická scéna v komoře (jak příhodné) splnila 2/3 obecenstva sen. rovina v - tj. v jako vztahy, slibuje a plní všechna očekávání. bardem alias juan antonio (žádná nova-tele-novela) nejdřív jede se scarlett, načež ta po prvním milostném entreé úspěšně udělá throw-up. zastoupí ji vicky alias rebecca hall, která si pro změnu s úspěchem ruinuje vztah se svým fiancé. v kurzu je nyní božská scarlett (jestli má film nějakou vadu, pak tu, že nevíte, koho si vybrat - penelope vs scarlett), následuje plynulý přechod v rovnostranný trojúhelník. po dalších dvou či více přeměnách je konec. šmitec.
jestli mě tobruk rozsekal v rovině zcela racionální - kdy jsem si uvědomil, že žádnému z originálních aktérů nesahám ani víte kam, pak allen mi nastínil směr budoucího vývoje. nehodlám to nijak rozvíjet, jakou rovinu myslím, nechám na potenciálních čtenářích.
rozhodl bych se podle příkladu bardemova filmového otce, který odmítá publikovat, protože svět je zlý.
listopadu 12, 2008
radiohead video session
I'm a creep, I'm a weirdo
What the hell am I doing here?
I don't belong here
Karma police
arrest this girl,
her Hitler hairdo
is making me feel ill
and we have crashed her party
I'll take a quiet life,
a handshake of carbon monoxide
What the hell am I doing here?
I don't belong here
Karma police
arrest this girl,
her Hitler hairdo
is making me feel ill
and we have crashed her party
I'll take a quiet life,
a handshake of carbon monoxide
listopadu 09, 2008
TV on the Radio - Dark Science
Nebudu se tady pranýřovat a omlouvat se za skutečnost, že jsem Return To Cookie Mountain objevil až někdy v první polovině letošního roku. Někdy se totiž prozření dostaví neomluvitelně pozdě. Ani to, že deska je venku dva měsíce a všude se o ní popsaly stovky řádků, není přímo k popukání. Parafrázoval bych však úsek z Wolf Like Me - jen je to cesta k poznání. Že je neobvyklá, vem třeba Mikuláš. Snad si to u Siteka vyžehlím podporou Obamy a třetím placem na last.fm - výsledek nocí u Family Tree.
Dark Science je přístupná asi tak jako The Eraser nebo Intimacy. Otřepané moudro jako že "každý poslech vtahuje víc a víc´, až skončíte v pět ráno se sluchátky na uších a vybitou baterkou," tady platí neoddiskutovatelně. Deska je návyková asi jako prohry čs nároďáku. Čím víc, tím líp, a nejlépe ve frekvenci těsně pod bodem varu.
Ulítávám nad výraznými bicími, jejichž autor si zaslouží cenu Matta Tonga. Ulítávám nad Kypem Malonem a jeho vizáží. Adebimpe a Sitek je pro mě tandem v top pětce. Hádejte s kým.
Zdá se, že ovládám umění popsat řádky bez jediné zmínky o samotném kotouči, čili svatém grálu všech těch strávených hodin. Takže - Dark Science je stejnou povinností jako podpis pod peticí nacházející se momentálně téměř na všech blogových, hudebních a konečně českých médiích. Jednoznačné a stručné.
Dark Science je přístupná asi tak jako The Eraser nebo Intimacy. Otřepané moudro jako že "každý poslech vtahuje víc a víc´, až skončíte v pět ráno se sluchátky na uších a vybitou baterkou," tady platí neoddiskutovatelně. Deska je návyková asi jako prohry čs nároďáku. Čím víc, tím líp, a nejlépe ve frekvenci těsně pod bodem varu.
Ulítávám nad výraznými bicími, jejichž autor si zaslouží cenu Matta Tonga. Ulítávám nad Kypem Malonem a jeho vizáží. Adebimpe a Sitek je pro mě tandem v top pětce. Hádejte s kým.
Zdá se, že ovládám umění popsat řádky bez jediné zmínky o samotném kotouči, čili svatém grálu všech těch strávených hodin. Takže - Dark Science je stejnou povinností jako podpis pod peticí nacházející se momentálně téměř na všech blogových, hudebních a konečně českých médiích. Jednoznačné a stručné.
listopadu 08, 2008
The Fashion - The Fashion
3.8/5
Eponymy nemám rád. Silně totiž zavání nedostatkem invence. A negace invence rovná se nadávka. Dánové však zřejmě umí dobře recyklovat, neboť jim to hraje světově. Třetina je NY-ová, půlka zavání Londýnem a zbytek zní jako dánské maloměsto. Míněno jakože čím víc kravaťáků, tím líp.
Když potřebujete něco ve stylu public-unknown-indie-pleasure, hodí se nahodit alternativně indieshirts nebo masově converse. Všechno v rámci minority žánru hate-medek. Tedy indie but useless. Žánr viva-medek použije český sen aneb šusťákovka z Teska.
Stejně tak you should prefer doherty-okereke-bellamy from UK than Denmark, na něž mě napadá adjektivum leda tak Hamlet a 1500 pod Sněžkou.
Ale geo-předsudky stranou. Obrýlenému vintage chlapci a jeho třem kámošům, kteří o dlouhovlasé SF LSD subkultuře ještě zřejmě neslyšeli, to hraje o chlup hůř než Cazals. Rozdíl tkví ve Philově holicím strojku.
Zcela vážně bych u kytarovek začal uvažovat o vydávání 6-ti trackových desek jednou za půl roku. Vznikly by tak skutečné skvosty, takhle konce vždy jen kazí dojem. Naproti tomu TV On The Radio a jim podobní by měli vydávat i Adebimpeho karaoke ve vaně a Sitekovo ladění laptopu.
Na desce se nachází dostatečné množství hitů, aby atakovaly váš personal mixtape 08, ale zároveň to není one-band-show. Pokud chcete vypadat fakt světově, pusťte po nedělním obědě s příbuzenstvem Like Knives a kupte babče třmínkový zesilovač. Dělá to krásné face-creations.
last.fm index
01 - Like Knives 881
02 - Dead Boys 294
03 - Solo Impala 255
top tracky
Like Knives, Solo Impala, Untitled
similar to
Sunshine - Dreamer
Cazals – What Of Our Future
Kasabian - Empire
Eponymy nemám rád. Silně totiž zavání nedostatkem invence. A negace invence rovná se nadávka. Dánové však zřejmě umí dobře recyklovat, neboť jim to hraje světově. Třetina je NY-ová, půlka zavání Londýnem a zbytek zní jako dánské maloměsto. Míněno jakože čím víc kravaťáků, tím líp.
Když potřebujete něco ve stylu public-unknown-indie-pleasure, hodí se nahodit alternativně indieshirts nebo masově converse. Všechno v rámci minority žánru hate-medek. Tedy indie but useless. Žánr viva-medek použije český sen aneb šusťákovka z Teska.
Stejně tak you should prefer doherty-okereke-bellamy from UK than Denmark, na něž mě napadá adjektivum leda tak Hamlet a 1500 pod Sněžkou.
Ale geo-předsudky stranou. Obrýlenému vintage chlapci a jeho třem kámošům, kteří o dlouhovlasé SF LSD subkultuře ještě zřejmě neslyšeli, to hraje o chlup hůř než Cazals. Rozdíl tkví ve Philově holicím strojku.
Zcela vážně bych u kytarovek začal uvažovat o vydávání 6-ti trackových desek jednou za půl roku. Vznikly by tak skutečné skvosty, takhle konce vždy jen kazí dojem. Naproti tomu TV On The Radio a jim podobní by měli vydávat i Adebimpeho karaoke ve vaně a Sitekovo ladění laptopu.
Na desce se nachází dostatečné množství hitů, aby atakovaly váš personal mixtape 08, ale zároveň to není one-band-show. Pokud chcete vypadat fakt světově, pusťte po nedělním obědě s příbuzenstvem Like Knives a kupte babče třmínkový zesilovač. Dělá to krásné face-creations.
last.fm index
01 - Like Knives 881
02 - Dead Boys 294
03 - Solo Impala 255
top tracky
Like Knives, Solo Impala, Untitled
similar to
Sunshine - Dreamer
Cazals – What Of Our Future
Kasabian - Empire
listopadu 07, 2008
bloc party - letter to my son
podle názvu to sice vypadá na nějakou řadovou emo-víte co, ale zdání klame.
listopadu 02, 2008
the futureheads live in roxy
není, co dodat. snad jenom, že kdybych nebydlel v takovym zapadákově, jako je hradec, a nebylo to v neděli, byla by to jasná volba. jedna z těch top kytarovek poslední doby. není jich moc - franz ferdinand, blocs, cazals, editors ... a ještě několik. futureheads sem patří, takže jestli splňujete podmínku prahy, tak jasná volba. závidim vám už teď.
října 30, 2008
The Beatles - Help!
II. z cyklu retro recenzí aneb imagine the world
Vracím se do minulosti - a jinak než debilové na Evropě, kteří díky-non-existujícímu-bohu už u mě tak tři roky absentují. Po past 90's Verve, mid 90's Blur a past 80's Cure vibrují momentálně mým stařičkým stereem everytime-everywhere-beatles. Jo - John, Paul a dál už to znáte. Nelibuju si v LSD jízdách a můj sestřih je kratší. Jakmile však zazní You're Going To Lose That Girl, sebere mě to jako nic před Morrisseyho gangem. Neplynně přejdu na Ringa v Act Naturally a je to doma. Ani nemusí přijít Yesterday, největší hymna před Bittersweet Symphony. Chcete mě?
V NY, kousek od Dakoty, denně jeden zarostlý krátko sestřihlý post-hippík přinese some roses a doslova jimi obloží sympatický kroužek, kde se skví (ono to slovo fakt existuje) imagine. Zcela vážně bych tomu chlápkovi poslal kupu dotací, protože tohle je tak absolutně prospěšná činnost, že všichni ti Bono-amnestové utřou nos. Give him Nobel prize. As soon as possible.
O samotné desce made in 65 po mně nic nechtějte. Jediný smysluplný, co mě napadlo - tohle by fungovalo klidně i dnes - a lépe než Wombats and others.
Help! je bittersweet. Ne symfonie, ale spíš Ringo za bubny. Jestli si rozumíme - a jako že asi ne.
"Nepamatuji si, co jsem řekl. Jsem člověk, kterého se lidi hodně vyptávají, tak jim odpovídám - něco z toho má smysl, něco jsou úplné pitomosti, něco lži."
Za "střelili mě, střelili mě" by měl Chapman dostat galeje u nás na skleněným tunelu - staví se už (když to přeženu pro mě momentálně kladným směrem) rok a půl. A pak pokračovat plynně dál.
last.fm index - 6,850 last 7 days; 51,248 last 6 months
top tracky
Help!, It's Only Love, I've Just Seen A Face
similar to
nothing compares to them .. maybe 130% Blur? 180% Oasis?
Vracím se do minulosti - a jinak než debilové na Evropě, kteří díky-non-existujícímu-bohu už u mě tak tři roky absentují. Po past 90's Verve, mid 90's Blur a past 80's Cure vibrují momentálně mým stařičkým stereem everytime-everywhere-beatles. Jo - John, Paul a dál už to znáte. Nelibuju si v LSD jízdách a můj sestřih je kratší. Jakmile však zazní You're Going To Lose That Girl, sebere mě to jako nic před Morrisseyho gangem. Neplynně přejdu na Ringa v Act Naturally a je to doma. Ani nemusí přijít Yesterday, největší hymna před Bittersweet Symphony. Chcete mě?
V NY, kousek od Dakoty, denně jeden zarostlý krátko sestřihlý post-hippík přinese some roses a doslova jimi obloží sympatický kroužek, kde se skví (ono to slovo fakt existuje) imagine. Zcela vážně bych tomu chlápkovi poslal kupu dotací, protože tohle je tak absolutně prospěšná činnost, že všichni ti Bono-amnestové utřou nos. Give him Nobel prize. As soon as possible.
O samotné desce made in 65 po mně nic nechtějte. Jediný smysluplný, co mě napadlo - tohle by fungovalo klidně i dnes - a lépe než Wombats and others.
Help! je bittersweet. Ne symfonie, ale spíš Ringo za bubny. Jestli si rozumíme - a jako že asi ne.
"Nepamatuji si, co jsem řekl. Jsem člověk, kterého se lidi hodně vyptávají, tak jim odpovídám - něco z toho má smysl, něco jsou úplné pitomosti, něco lži."
Za "střelili mě, střelili mě" by měl Chapman dostat galeje u nás na skleněným tunelu - staví se už (když to přeženu pro mě momentálně kladným směrem) rok a půl. A pak pokračovat plynně dál.
last.fm index - 6,850 last 7 days; 51,248 last 6 months
top tracky
Help!, It's Only Love, I've Just Seen A Face
similar to
nothing compares to them .. maybe 130% Blur? 180% Oasis?
října 28, 2008
Richard Ashcroft & Nick McCabe interview 1992
richard and his long hair, nick deep in thoughts
top tracky by the verve
01 the drugs don't work
02 bittersweet symphony
03 sit and wonder
04 love is noise
05 sonnet
vsadím se s vámi o erlendovy brýle
top tracky by the verve
01 the drugs don't work
02 bittersweet symphony
03 sit and wonder
04 love is noise
05 sonnet
vsadím se s vámi o erlendovy brýle
Blur - Beetlebum
blur se rychle stávají pro mě zásadní hudební formací. stejně tak jako richard a. před měsícem, nyní damon, graham & other two boys začínají nabourávat můj nově vzniklý lástefemový profil. ještě kdyby se podařila spolupráce ipoda s pc, tak bych byl happy, ale toto nejspíš nehrozí.
beetlebum mě složila někdy v sobotu a tak teda nyní nejede téměř nothing else than blur - best of. naproti boys and girls, která je hned v závěsu, to má i docela slušnej klip.
beetlebum mě složila někdy v sobotu a tak teda nyní nejede téměř nothing else than blur - best of. naproti boys and girls, která je hned v závěsu, to má i docela slušnej klip.
října 26, 2008
vincent, acht stücke maroni & starbucks coffee
es war wirklich fantastisch - není nad to, když se po celém týdnů wakeování v šest chcete konečně vyspat. fakt výborný. nejlepší medikament na tohle je vstát v pět a vyrazit od babči v krumlově gerade aus nach wien. ve vídni totiž rakouští vocasníci pořádaj' velmi dobře self-propagovanou výstavu slavného matlala vincenta. van gogha. mé znalosti o tomto gigantovi se zužují asi tak na jeho proslulé non-existující ucho, bráchu thea a slunečnice, co se houpou babče v obýváků. samozřejmě podepsaný.
výstava sama byla pak pozitivní jako červení a oranžoví. má chuť předstírat chuť sledovat jeho genitální kresby byla nepřímo úměrná délce pobytu v albertinu, vydýchanému vzduchu (tj. chcete-li se přidusit a pokusit se o heart-attack, galerie je fakt ideální) & počtu lidí, kterých bylo opravdu nepočítaně, a to i když znáte vzorec šest místností krát 90 plus 270 pseudointelektuálních dementů.
absolutně a definitivně komerční výstava, která mohla potěšit tak akorát prodejce lístků a finanční přispěvatele, kteří se hrdě tyčili na desce před vchodem. siemens a company, jestli víte o co se jedná. utvrzení v dojmu, že vv, holandsko & rakouští pořadatelé jsou pro mě věcí zřízenou a vyřízenou.
samotná vienna ale byla pozitivní - jejich maroni aka jedlý kaštany bych ohodnotil téměř dokonalou, kdyby nebyly tak so fuckin' hot hot hot. a taky expensive. na gotický kostely a ostatní srágory nejsem, takže nehodnotim a nezmiňuju se.
co ale stojí za to a snese všechny italské vzdechy a intelektuálský povzdechy jsou amíci ze starbucks, kteří mi vždy vrátí důvěru v usa sen. success, quality & pleasure. tři slova, do kterých bych shrnul všechno to, co nám tady chybí a bude chybět.
poněvadž - pět minut před dvořištěm či kterým zapadákovem se ozvali ti ocasníci z radiožurnálu. jirka definitivně prasknul a čs důchodci ještě trefí papír do bedny. je mi z toho tak zle, že zvracím magi v kostkách stejně jak pája kučera. ovšem "případ wave" bych ordinoval před spaním. povinně. takovouhle komedii s fašounskou omáčkou a navíc ještě bez dana, tak to tady ještě nebylo.
výstava sama byla pak pozitivní jako červení a oranžoví. má chuť předstírat chuť sledovat jeho genitální kresby byla nepřímo úměrná délce pobytu v albertinu, vydýchanému vzduchu (tj. chcete-li se přidusit a pokusit se o heart-attack, galerie je fakt ideální) & počtu lidí, kterých bylo opravdu nepočítaně, a to i když znáte vzorec šest místností krát 90 plus 270 pseudointelektuálních dementů.
absolutně a definitivně komerční výstava, která mohla potěšit tak akorát prodejce lístků a finanční přispěvatele, kteří se hrdě tyčili na desce před vchodem. siemens a company, jestli víte o co se jedná. utvrzení v dojmu, že vv, holandsko & rakouští pořadatelé jsou pro mě věcí zřízenou a vyřízenou.
samotná vienna ale byla pozitivní - jejich maroni aka jedlý kaštany bych ohodnotil téměř dokonalou, kdyby nebyly tak so fuckin' hot hot hot. a taky expensive. na gotický kostely a ostatní srágory nejsem, takže nehodnotim a nezmiňuju se.
co ale stojí za to a snese všechny italské vzdechy a intelektuálský povzdechy jsou amíci ze starbucks, kteří mi vždy vrátí důvěru v usa sen. success, quality & pleasure. tři slova, do kterých bych shrnul všechno to, co nám tady chybí a bude chybět.
poněvadž - pět minut před dvořištěm či kterým zapadákovem se ozvali ti ocasníci z radiožurnálu. jirka definitivně prasknul a čs důchodci ještě trefí papír do bedny. je mi z toho tak zle, že zvracím magi v kostkách stejně jak pája kučera. ovšem "případ wave" bych ordinoval před spaním. povinně. takovouhle komedii s fašounskou omáčkou a navíc ještě bez dana, tak to tady ještě nebylo.
října 22, 2008
Pravidla lži
snad mě už úplně nekleplo, když se mi žačal nedávno líbit čs film? v době trošky & hřebejka zázrak největší a krása nesmírná. už jsem začínal usínat s potupným zjištěním, že čs kluci really don't know, how to imitate coen's. a ono se skoro zdá, že to pochopili.
robert sedláček, pokud se dá věřit čsfd, tak debutant, vytvořil monumentální (na čs poměry) dílo. přímo veledílo. absolutní pozitiva filmu - plesl, švěhlík, dulava & issová. chybí akorát taclík. pro případ neznalosti - czech distributors are such a good paper wasters.
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem.
jinak mimo langmajera a spol. - místní art kino centrál (proč ten název, netušim) se chystám navštívit kvůli slepým láskám a třeba i due to tobruku. je kolem toho takovej cirkus, že mě to snad i přiměje vidět to, abych si nepřipadal jako such a movie idiot.
robert sedláček, pokud se dá věřit čsfd, tak debutant, vytvořil monumentální (na čs poměry) dílo. přímo veledílo. absolutní pozitiva filmu - plesl, švěhlík, dulava & issová. chybí akorát taclík. pro případ neznalosti - czech distributors are such a good paper wasters.
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem.
jinak mimo langmajera a spol. - místní art kino centrál (proč ten název, netušim) se chystám navštívit kvůli slepým láskám a třeba i due to tobruku. je kolem toho takovej cirkus, že mě to snad i přiměje vidět to, abych si nepřipadal jako such a movie idiot.
října 21, 2008
Keane - Perfect Symmetry
1.2 /5
Po dvou totálně stejných albech jsou tu zpět tito tři hrdinové slečen pod 13, rozvedených žen nad 35 a milovníků piana v neomezeném věkovém rozsahu. Kdo se s pianem dostatečně nevyskotačil při lekcích klasicismu a podobných opičáren, měl díky Keane, Coldplay a dalším parazitům rádií šanci. Mezi oběma kapelami byl rozdíl v tom, že Coldplay byli kýčovití jen občas, Keane pořád. Společnou řeč však našli teď, když v rozmezí měsíce všichni ti chlapci z dvou konkurujících si táborů vydali nové desky. Společný jmenovatel se jmenuje ústup piana. Rozdíl je v tom, že Martin a kluci tento přechod zvládli na jedna s tečkou, Chaplin (ne Charlie) a kluci tak na tři mínus. Soudě podle úvodního singlu Spiralling by však Keani dostali jedničku s třemi čárkami pod a ránu na solar, proč toto neudělali dřív.
Co tu však nastalo po Spirallingu, je taková rozplizlá hmota - nic k ničemu, jeden velký guláš s osmi. Kdybych napsal, že se nepovedla žádná skladba, tak je to lež, kdybych místo toho připisálkoval, že to je celé album stačí na dva dobré singly, spáchal bych hudební svatokrádež.
Takže kolem a kolem, a ještě jeden poslech k tomu, tohle album je neslané, mastné je dostatečně - a přesto stačí strčit H + Fears i Under The Iron S. s přehledem do kapsy. Kdyby to byl jeden velký Spiralling, tak by to bylo album podzimu. Jelikož je tam jen jedna skutečně dobrá skladba, tak se Symetrie bude nudit v mém iPodovém odpadlišti, kde už se nyní vesele povalují Travis, The Last Shadow Puppets a třeba i takoví Late Of The Pier.
I wanna be a trash
top tracky
Spiralling a víc ani nota
similar to
Keane - cokoli
Coldplay - Parachutes
Travis - The Boy With No Name
Po dvou totálně stejných albech jsou tu zpět tito tři hrdinové slečen pod 13, rozvedených žen nad 35 a milovníků piana v neomezeném věkovém rozsahu. Kdo se s pianem dostatečně nevyskotačil při lekcích klasicismu a podobných opičáren, měl díky Keane, Coldplay a dalším parazitům rádií šanci. Mezi oběma kapelami byl rozdíl v tom, že Coldplay byli kýčovití jen občas, Keane pořád. Společnou řeč však našli teď, když v rozmezí měsíce všichni ti chlapci z dvou konkurujících si táborů vydali nové desky. Společný jmenovatel se jmenuje ústup piana. Rozdíl je v tom, že Martin a kluci tento přechod zvládli na jedna s tečkou, Chaplin (ne Charlie) a kluci tak na tři mínus. Soudě podle úvodního singlu Spiralling by však Keani dostali jedničku s třemi čárkami pod a ránu na solar, proč toto neudělali dřív.
Co tu však nastalo po Spirallingu, je taková rozplizlá hmota - nic k ničemu, jeden velký guláš s osmi. Kdybych napsal, že se nepovedla žádná skladba, tak je to lež, kdybych místo toho připisálkoval, že to je celé album stačí na dva dobré singly, spáchal bych hudební svatokrádež.
Takže kolem a kolem, a ještě jeden poslech k tomu, tohle album je neslané, mastné je dostatečně - a přesto stačí strčit H + Fears i Under The Iron S. s přehledem do kapsy. Kdyby to byl jeden velký Spiralling, tak by to bylo album podzimu. Jelikož je tam jen jedna skutečně dobrá skladba, tak se Symetrie bude nudit v mém iPodovém odpadlišti, kde už se nyní vesele povalují Travis, The Last Shadow Puppets a třeba i takoví Late Of The Pier.
I wanna be a trash
top tracky
Spiralling a víc ani nota
similar to
Keane - cokoli
Coldplay - Parachutes
Travis - The Boy With No Name
října 15, 2008
října 12, 2008
Oasis - Dig Out Your Soul
4.0/5
A znáte ten, kdy Noel říká o Thomovi, že jsou jen univerzitní tuctová kapela, co za nic nestojí? Nebo třeba ten, kde Amy vystupuje jako zbídačelá kobyla a Ricky a spol. jako ..ehm..spol betva lůzrů? Jasně, přiznávám, že není zrovna vrchol originality psát o bezva výrocích kluků z Oasis, ale ono to k nim prostě patří a mně to nedá. Hlavně to, že s touhle deskou svoji tezi o největší kapele dneška docela plní.
Věčné omílání jejich postupu "všechny desky na jedno brdo, hlavně když to šlape" už trochu ubralo na smyslu, poněvadž Liam se teďka jen tak na mašinky nedá a lightsticky nemá vůbec rád. Místo toho po letech legrace můžeme snad konečně dojít k závěru, že Beatles si lepší revival přát nemohli. Z Oasis, i když je to podivné po těch letech, vyrostla plnohodnotná retro skupina, která má takzvané koule, ne jako kolegové Travis. A nejinak tomu je s Dig Out Your Soul, která sice obalově poněkud evokuje Coldplay, ale co na tom. Sunshine maj' taky svý zkušenosti.
Začátek s Bag It Up je v ostrém tempu, větší drajv však spíš mají The Turning a hlavně The Shock Of The Lightning. První půlka je takřka bezchybná a High Horse Lady se každý s trochou výdrže dostane bez významnějších zvukových potíží. Podobně jako u Forth, i zde se kluci pouští do sebevražedných soubojů se stopáží - pět minut je na pohodu. Zdvojené kytary, Liam po dlouhé době ve skvělé formě (za I'm Outta Time musí dostat buď Oscara za hraní nebo Lennonovu podepsanou fotografii) a silné refrény najdete v každé skladbě, aniž by zněly čtyřikrát po sobě.
Druhá půlka už ale přináší znatelný oddych, spíš pomalejší atmosferické kusy ke konci pak onu výdrž vyžadují. Pokud ale vytrváte a setrváte, za odměnu si užijete lahůdku Soldier On.
Rok 2008 Oasis našel ve skvělé hymnické formě, po letech už snad bez hádek mezi odrostlými bráchy. Mediální sebepropagace, ať už se bavíte nebo ne, už k nim prostě patří. A musím přiznat, že mě to docela bere. Zvlášť potom, co se ukázalo, že na to hvězdy roku 94 výkonostně mají. Ne takový nářez jako Verve, ale 80% What's The Story Morning Glory. Což, když uvážíme, co to bylo za skvost, si zaslouží aspoň čtyři kola/hvězdičky/srdíčka/čtverečky.
top tracky
The Turning, The Shock Of The Lightning, I'm Outta Time
similar to
Oasis - Be Here Now
The Verve - Forth
Stereophonics - Word Gets Around
A znáte ten, kdy Noel říká o Thomovi, že jsou jen univerzitní tuctová kapela, co za nic nestojí? Nebo třeba ten, kde Amy vystupuje jako zbídačelá kobyla a Ricky a spol. jako ..ehm..spol betva lůzrů? Jasně, přiznávám, že není zrovna vrchol originality psát o bezva výrocích kluků z Oasis, ale ono to k nim prostě patří a mně to nedá. Hlavně to, že s touhle deskou svoji tezi o největší kapele dneška docela plní.
Věčné omílání jejich postupu "všechny desky na jedno brdo, hlavně když to šlape" už trochu ubralo na smyslu, poněvadž Liam se teďka jen tak na mašinky nedá a lightsticky nemá vůbec rád. Místo toho po letech legrace můžeme snad konečně dojít k závěru, že Beatles si lepší revival přát nemohli. Z Oasis, i když je to podivné po těch letech, vyrostla plnohodnotná retro skupina, která má takzvané koule, ne jako kolegové Travis. A nejinak tomu je s Dig Out Your Soul, která sice obalově poněkud evokuje Coldplay, ale co na tom. Sunshine maj' taky svý zkušenosti.
Začátek s Bag It Up je v ostrém tempu, větší drajv však spíš mají The Turning a hlavně The Shock Of The Lightning. První půlka je takřka bezchybná a High Horse Lady se každý s trochou výdrže dostane bez významnějších zvukových potíží. Podobně jako u Forth, i zde se kluci pouští do sebevražedných soubojů se stopáží - pět minut je na pohodu. Zdvojené kytary, Liam po dlouhé době ve skvělé formě (za I'm Outta Time musí dostat buď Oscara za hraní nebo Lennonovu podepsanou fotografii) a silné refrény najdete v každé skladbě, aniž by zněly čtyřikrát po sobě.
Druhá půlka už ale přináší znatelný oddych, spíš pomalejší atmosferické kusy ke konci pak onu výdrž vyžadují. Pokud ale vytrváte a setrváte, za odměnu si užijete lahůdku Soldier On.
Rok 2008 Oasis našel ve skvělé hymnické formě, po letech už snad bez hádek mezi odrostlými bráchy. Mediální sebepropagace, ať už se bavíte nebo ne, už k nim prostě patří. A musím přiznat, že mě to docela bere. Zvlášť potom, co se ukázalo, že na to hvězdy roku 94 výkonostně mají. Ne takový nářez jako Verve, ale 80% What's The Story Morning Glory. Což, když uvážíme, co to bylo za skvost, si zaslouží aspoň čtyři kola/hvězdičky/srdíčka/čtverečky.
top tracky
The Turning, The Shock Of The Lightning, I'm Outta Time
similar to
Oasis - Be Here Now
The Verve - Forth
Stereophonics - Word Gets Around
října 10, 2008
Travis - Ode To J. Smith
2.2/5
Skotští rock-popoví dorostenci se na scénu vrací po circa roce a půl s novým albem, které předchází pověst o tvrdším zvuku než jak to bylo v minulosti. Samozřejmě rock a la Travis, žádný Trujillo. Skupina kolem Frana Healyho na tom stejně vždy byla poněkud podivně - měkkota pro oasisáky, moc independence pro krotitele rádiových vln. Tihle Skoťáci na to ale prd dali a místo toho si jeli pořád tu svou. A to je přeci jen v době hypu NME v každé britské trafice věc obdivuhodná. Plus bod.
Po dvou letech vydávali desky, slušné ohlasy, střídavé úspěchy. A taky nadnárodní sociální hit Sing, v jejímž klipu po sobě kluci stačí poházet komplet svatební večeři. A kuchař je pak kvalitně zlije. Poněvadž ale žřejmě podobně jako U2 po All That You Can't Leave Behind došli k závěru, že to je nejvíc soft verze, co je možná, zkoušejí se teď vrátit v rockovějším duchu. Žádné Vertigo z toho ale není. Znovu se nabízí srovnání s Verve, ale to už je poněkud vyčpělé, tak jinak - tohle album je prozatímním zklamáním podzimu. What a shame.
Začnu potitivy - slušná Something Anything, jasná singlovka. Má to strhující refrén v duchu top travisích či gallagherovských skladeb a necítíte se při ní jak někde u Sázavy při táboráku s ešusem u prestiží a s Péťou v zádech. Dalším plusem je taky délka - dvě a půl minuty stačí jen na nějaké dvojí trojí opakování, ne na lekci z repetice jako polovina ostatních skladeb. No a tímhle jsem, ať se vám to chlapci/děvčata líbí či ne, seznam příjemných pozitiv vyčerpal tak do 87 procent.
Zbytek je tak otravná vata pro Chinaski, až hrůza. I při čtení Máje nebo jiného národního pokladu se nudíte míň. Tuhle desku je bolest (fakt, vystřeluje to těsně u srdíčka) kritizovat, protože za ní jsou really sympatisch chlápci, co si na své obyčejnosti založili kariéru a kupodivu to neirituje. Tomík Klus by se mohl přiučit. To co vám ale začne lézt z iPoda, je hudební selhání. Selhání Frana, který to skladatelsky neukočíroval. Selhání kytarové sekce, která svou snahu o rockerštější pózu nezvládá a je úleva, když nezní jako odvar Evžena z Kryštofa. Bubeník je ještě fajn.
Takže celkově - dvě slušné skladby, zbytek zmačkat a vyhodit. Když Travis, tak leda soft verzi s pořádnou porcí špičkového cukru.
top tracky
Something Anything, Last Words, Chinese Blues
similar to
Snow Patrol - Eyes Open
Stereophonics - You Gotta Go There To Come Back
The Smiths - The Queen Is Dead
Skotští rock-popoví dorostenci se na scénu vrací po circa roce a půl s novým albem, které předchází pověst o tvrdším zvuku než jak to bylo v minulosti. Samozřejmě rock a la Travis, žádný Trujillo. Skupina kolem Frana Healyho na tom stejně vždy byla poněkud podivně - měkkota pro oasisáky, moc independence pro krotitele rádiových vln. Tihle Skoťáci na to ale prd dali a místo toho si jeli pořád tu svou. A to je přeci jen v době hypu NME v každé britské trafice věc obdivuhodná. Plus bod.
Po dvou letech vydávali desky, slušné ohlasy, střídavé úspěchy. A taky nadnárodní sociální hit Sing, v jejímž klipu po sobě kluci stačí poházet komplet svatební večeři. A kuchař je pak kvalitně zlije. Poněvadž ale žřejmě podobně jako U2 po All That You Can't Leave Behind došli k závěru, že to je nejvíc soft verze, co je možná, zkoušejí se teď vrátit v rockovějším duchu. Žádné Vertigo z toho ale není. Znovu se nabízí srovnání s Verve, ale to už je poněkud vyčpělé, tak jinak - tohle album je prozatímním zklamáním podzimu. What a shame.
Začnu potitivy - slušná Something Anything, jasná singlovka. Má to strhující refrén v duchu top travisích či gallagherovských skladeb a necítíte se při ní jak někde u Sázavy při táboráku s ešusem u prestiží a s Péťou v zádech. Dalším plusem je taky délka - dvě a půl minuty stačí jen na nějaké dvojí trojí opakování, ne na lekci z repetice jako polovina ostatních skladeb. No a tímhle jsem, ať se vám to chlapci/děvčata líbí či ne, seznam příjemných pozitiv vyčerpal tak do 87 procent.
Zbytek je tak otravná vata pro Chinaski, až hrůza. I při čtení Máje nebo jiného národního pokladu se nudíte míň. Tuhle desku je bolest (fakt, vystřeluje to těsně u srdíčka) kritizovat, protože za ní jsou really sympatisch chlápci, co si na své obyčejnosti založili kariéru a kupodivu to neirituje. Tomík Klus by se mohl přiučit. To co vám ale začne lézt z iPoda, je hudební selhání. Selhání Frana, který to skladatelsky neukočíroval. Selhání kytarové sekce, která svou snahu o rockerštější pózu nezvládá a je úleva, když nezní jako odvar Evžena z Kryštofa. Bubeník je ještě fajn.
Takže celkově - dvě slušné skladby, zbytek zmačkat a vyhodit. Když Travis, tak leda soft verzi s pořádnou porcí špičkového cukru.
top tracky
Something Anything, Last Words, Chinese Blues
similar to
Snow Patrol - Eyes Open
Stereophonics - You Gotta Go There To Come Back
The Smiths - The Queen Is Dead
října 08, 2008
Justice - Stress
děkuju převelice newmusicu za tohle video. nepotřebuje snad ani komentáře. a co to nahazuje za odkazy a spojitosti - nemysleno hudebně. viva children of men.
Kaiser Chiefs - Off Their Heads
3.1/5
Nepřestávám žasnout, jak dědci z Verve dali všem vale a postavili všechny ostatní kytarovky do pozice žvatlajících školáků pod šestnáct. Protože jestli Love Is Noise nebude v nominaci na track roku, tak buď syndrom Bittersweet Symphony opravdu funguje, anebo Ashcroft dluží někomu za kokain.
Kaiser Chiefs stojí někde na pomezí mezi těmi studentíky a kytarovým nadprůměrem. A nestáli by tam, kdyby občas Ricky okopíroval Chrise Martina Nick vzal hodiny bicích od Matta Tonga. Poněvadž Off With Their Heads není špatná deska, akorát jí chybí snaha dělat věci trochu jinak, než od nich rádia čekají. Ze začátku to totiž vypadá velice slibně. Solidní Spanish Metal je dobrým předkrmem.
Tahle deska je odlišná než ty dvě předchozí. Není tak britpopově otravně vlezlá a alespoň v začátku chytá za srdeční sval. Never Miss A Beat je výborně napsaná a zahraná skladba, kde Nick Hodgson opustil svůj dosavadní a patentovaný model na výrobu indie sraček a dal se na rozjetější skladby. A la Everyday I Love You Less And Less. Celkově někam před půlku deska šlape skvěle a když se necháte strhnout (a to není vůbec těžké), je ideální kámoška na rozjetí čehokoli. Vhodná i pro mytí nádobí či reklamu na Savo. Další dvě skladby jsou podobně našlapané (kde se to v těch klucích tak najednou vzalo?) a aspirují tak všechny tři na trojblok roku. Velkým plusem taky je, že se tu nenašlo místo pro žádné obligátní tralala, která jsou tak častá na obou předchozích plackách. Až se bude dělat kompilace UK 08, tak Kaiser Chiefs mají přinejmenším dva aspiranty.
Bohužel ale už v další Can’t Say What I Mean tempo klesá stejnou rychlostí jako vaše netové připojení, pokud máte tu čest s O2. Konkrétně toto by se klidně mohl objevit v repertoáru céčkové zábavové kapely a byla by to jen nutná vycpávka. O důvod víc k úžasu, proč je kolem těchto chlapců tak hypově rušno. Takoví Cribs mají těch áčkových skladeb mnohem víc, a přesto si je vaše sousedka na zahradě nezpívá. To radši Ruby Ruby Ruby, ou jé.
Ale konec keců, Off With Their Heads je přinejmenším rozporuplná deska, jejíž první půlka si zaslouží slyšení i těch nejvíc uk indie ignorantů. Předpověď Filteru, že zahrají tři klony Employmentu, alespoň z části nevyšla. Kdyby kluci vydali bestofku, mají teďka o čtyři jasné adepty víc. Tím čtvrtým do party je track s kolaborující Lily Allen. A srovnání se staršími ségrami? O chlup lepší než Employment, o parník než Yours Truly, Angry Mob.
Čtyři dobré skladby rovná se dneska průměr a ten je na kótě 2,5. Za absenci tralala v každé druhé skladbědávám 3,1. Každopádně o to, že z Evropy nummer zwei se bude za chvíli hrnout Never Miss A Beat se s vámi klidně vsadím. O svou svačinu.
top tracks
Never Miss A Beat, Like It Too Much, You Want History
similar to
The Kooks - Inside In Inside Out
The Last Shadow Puppets - The Age Of Understatement
Franz Ferdinand - Franz Ferdinand
Nepřestávám žasnout, jak dědci z Verve dali všem vale a postavili všechny ostatní kytarovky do pozice žvatlajících školáků pod šestnáct. Protože jestli Love Is Noise nebude v nominaci na track roku, tak buď syndrom Bittersweet Symphony opravdu funguje, anebo Ashcroft dluží někomu za kokain.
Kaiser Chiefs stojí někde na pomezí mezi těmi studentíky a kytarovým nadprůměrem. A nestáli by tam, kdyby občas Ricky okopíroval Chrise Martina Nick vzal hodiny bicích od Matta Tonga. Poněvadž Off With Their Heads není špatná deska, akorát jí chybí snaha dělat věci trochu jinak, než od nich rádia čekají. Ze začátku to totiž vypadá velice slibně. Solidní Spanish Metal je dobrým předkrmem.
Tahle deska je odlišná než ty dvě předchozí. Není tak britpopově otravně vlezlá a alespoň v začátku chytá za srdeční sval. Never Miss A Beat je výborně napsaná a zahraná skladba, kde Nick Hodgson opustil svůj dosavadní a patentovaný model na výrobu indie sraček a dal se na rozjetější skladby. A la Everyday I Love You Less And Less. Celkově někam před půlku deska šlape skvěle a když se necháte strhnout (a to není vůbec těžké), je ideální kámoška na rozjetí čehokoli. Vhodná i pro mytí nádobí či reklamu na Savo. Další dvě skladby jsou podobně našlapané (kde se to v těch klucích tak najednou vzalo?) a aspirují tak všechny tři na trojblok roku. Velkým plusem taky je, že se tu nenašlo místo pro žádné obligátní tralala, která jsou tak častá na obou předchozích plackách. Až se bude dělat kompilace UK 08, tak Kaiser Chiefs mají přinejmenším dva aspiranty.
Bohužel ale už v další Can’t Say What I Mean tempo klesá stejnou rychlostí jako vaše netové připojení, pokud máte tu čest s O2. Konkrétně toto by se klidně mohl objevit v repertoáru céčkové zábavové kapely a byla by to jen nutná vycpávka. O důvod víc k úžasu, proč je kolem těchto chlapců tak hypově rušno. Takoví Cribs mají těch áčkových skladeb mnohem víc, a přesto si je vaše sousedka na zahradě nezpívá. To radši Ruby Ruby Ruby, ou jé.
Ale konec keců, Off With Their Heads je přinejmenším rozporuplná deska, jejíž první půlka si zaslouží slyšení i těch nejvíc uk indie ignorantů. Předpověď Filteru, že zahrají tři klony Employmentu, alespoň z části nevyšla. Kdyby kluci vydali bestofku, mají teďka o čtyři jasné adepty víc. Tím čtvrtým do party je track s kolaborující Lily Allen. A srovnání se staršími ségrami? O chlup lepší než Employment, o parník než Yours Truly, Angry Mob.
Čtyři dobré skladby rovná se dneska průměr a ten je na kótě 2,5. Za absenci tralala v každé druhé skladbědávám 3,1. Každopádně o to, že z Evropy nummer zwei se bude za chvíli hrnout Never Miss A Beat se s vámi klidně vsadím. O svou svačinu.
top tracks
Never Miss A Beat, Like It Too Much, You Want History
similar to
The Kooks - Inside In Inside Out
The Last Shadow Puppets - The Age Of Understatement
Franz Ferdinand - Franz Ferdinand
října 04, 2008
října 03, 2008
coldplay video session
poněvadž slušňáčtí pánové z británie ovládli už vše, co se ovládnout dalo, proč si sem nedát taky něco od nich?
trouble
violet hill
the scientist
in my place
yellow
trouble
violet hill
the scientist
in my place
yellow
nové spojenectví našinců s korejskými vetřelkyněmi
už je to tak - tata bojs jsou u nás jedni z mála, co se snaží posouvat se kotouč od kotouče. takže dlouho očekávaný počin je skoro zde - přesněji až 27. října. akustická deska s korejským ahn triem na sebe dala dlouho čekat, tak jsem zvědav, jestli výsledek bude stát za to.
ostatní prozatímní počiny - travis ve srovnání se znovu zformovanými verve vypadají jak pár slušňáckých studentíků, kteří si to frdlají někde na školním plese. oasis dostáli své pověsti skutečně přeceněné kapely. dig out your soul zní tak, jako všechny oasisí nahrávky promísené s esencí paula mccartneyho po lobotomii. late of the pier vezmou za srdeční sval jen v pár okamžicích, jinak je to klasický filter-hype.
ostatní prozatímní počiny - travis ve srovnání se znovu zformovanými verve vypadají jak pár slušňáckých studentíků, kteří si to frdlají někde na školním plese. oasis dostáli své pověsti skutečně přeceněné kapely. dig out your soul zní tak, jako všechny oasisí nahrávky promísené s esencí paula mccartneyho po lobotomii. late of the pier vezmou za srdeční sval jen v pár okamžicích, jinak je to klasický filter-hype.
září 29, 2008
Travis - Ode To J. Smith (preview)
po roce a půl se na scénu s novým albem vrací skotští folk-rockeři travis. album vychází právě dnes, což v menším překladu znamená, že jdu okamžitě prohledávat síť. dle singlů something anything a spol. mi to přijde krajně lákavé.
na http://www.myspace.com/travis je pět nových skladeb, které určitě stojí za prozkoumání.
bude recenze
na http://www.myspace.com/travis je pět nových skladeb, které určitě stojí za prozkoumání.
bude recenze
září 27, 2008
Hadouken! - Music For An Accelerated Culture
I. z retro recenzí aneb och ta originalita
Prvních Hadouken! netřeba se bát, spíš si dát majzla na to, abyste se po této zvukové masáži necítili jak na jiné planetě. Má to přesně takový zvuk, jaké by mělo mít zvukové monstrum v jednadvacátém století. 21st century life.
Žádné kompromisy, zásáh rovnou na komoru. Či na solar. Get smashed, gate crashed. Jestli je tu něco, co by se mělo servírovat povinně před Nova filmem/seriálem/investigativní reportáží, pak to jsou hadoukení! automatové zvuky a pazvuky. Je to hysterický zpěv Jamese Smithe. Stejně tak půvabné blonďaté klávesy a tři patkovití chlapci. Aspoň by nováckým intelektuálům doma s Prazdrojem sklaplo. Nebo taky třeba ne.
Konkrétně tato deska mi dává pocit, že jsem svědkem vzpoury hracích automatů či pochybných robotů, které někdo trochu přeprogramoval. Nejvíc mi to takto zní v Crank It Up. Je to kurva dobrý. O tom žádná. Please can you show some love.
Takže po řádcích plných keců - toto je kotouč, který je naprostá povinnost. Zní to parádně originálně (tj. jako nic jiného) a je to svý. Na sto procent. Je to ideální soundtrack k procházení se maloměstem, kdy konečně zjistíte, co je to za zapadákov. Otevře vám to oči.
Každá zvuková stopa je značkou sama o sobě - a i 10krát rozmělněná má v sobě originality, která by stačila hives na dvě alba. A to říkám i přesto, že mám Švédy rád.
top tracky
That Boy That Girl, Crank It Up, Driving Nowhere
similar to
útoku hracích automatů
Prvních Hadouken! netřeba se bát, spíš si dát majzla na to, abyste se po této zvukové masáži necítili jak na jiné planetě. Má to přesně takový zvuk, jaké by mělo mít zvukové monstrum v jednadvacátém století. 21st century life.
Žádné kompromisy, zásáh rovnou na komoru. Či na solar. Get smashed, gate crashed. Jestli je tu něco, co by se mělo servírovat povinně před Nova filmem/seriálem/investigativní reportáží, pak to jsou hadoukení! automatové zvuky a pazvuky. Je to hysterický zpěv Jamese Smithe. Stejně tak půvabné blonďaté klávesy a tři patkovití chlapci. Aspoň by nováckým intelektuálům doma s Prazdrojem sklaplo. Nebo taky třeba ne.
Konkrétně tato deska mi dává pocit, že jsem svědkem vzpoury hracích automatů či pochybných robotů, které někdo trochu přeprogramoval. Nejvíc mi to takto zní v Crank It Up. Je to kurva dobrý. O tom žádná. Please can you show some love.
Takže po řádcích plných keců - toto je kotouč, který je naprostá povinnost. Zní to parádně originálně (tj. jako nic jiného) a je to svý. Na sto procent. Je to ideální soundtrack k procházení se maloměstem, kdy konečně zjistíte, co je to za zapadákov. Otevře vám to oči.
Každá zvuková stopa je značkou sama o sobě - a i 10krát rozmělněná má v sobě originality, která by stačila hives na dvě alba. A to říkám i přesto, že mám Švédy rád.
top tracky
That Boy That Girl, Crank It Up, Driving Nowhere
similar to
útoku hracích automatů
Bloc Party - Another Weekend In The City
ne, není to překlep. i když se neskromně považuju za maximálního adorovatele bloc party, k téhle placce jsem se dostal teprv nedávno skrz káju veselého. another weekend je souborem béček k druhé desce blocs. a musím říct, že s každým protočením ji mám radši.
právě zde se dají najít kořeny příklonu blocs k elektru. není to však tak rozjeté jak na intimacy, spíš taková decentní elektronika a la nevim co. zkrátka, je to supr tak si to někde pořiďte a adorujte to jako já. howgh.
právě zde se dají najít kořeny příklonu blocs k elektru. není to však tak rozjeté jak na intimacy, spíš taková decentní elektronika a la nevim co. zkrátka, je to supr tak si to někde pořiďte a adorujte to jako já. howgh.
září 25, 2008
franz ferdinandí třetí kotouček
takže konečně po měsících (letech) čekání je to to tu. tedy skoro. už (až) v lednu by totiž měl vyjít předlouho očekávaný počin skotských indie rockýrků ff. zatím nepojmenovaná novinka je už prý nahraná, tak snad nebudou žádná zdržení. nástupce you could have it so much better je tedy blízko blizoučko.
people say you trouble boy/
just because you like to destroy/
all the things that bring idiots joy/
well what's wrong with little distruction
people say you trouble boy/
just because you like to destroy/
all the things that bring idiots joy/
well what's wrong with little distruction
září 19, 2008
Bloc Party - Talons
po nečekném vydání intimacy přišli bloc party s novým singlem (nikoli z třetí desky). talons by se měla objevit na fyzickém vydání alba někdy v říjnu. enjoy
lyrics
And in the dark it comes for me
Malevolent and without thought
Uprooting trees, destroying cars
Cold and relentless with arms outstretched
No bolt nor brick
Nor crucifix can hold it back
I have been wicked
I have been arrogant
And when it comes it will feel like a kiss
Silent and velvet
And when it comes it will feel like a kiss
And I cannot say that I was not warned or was misled
When it comes it will feel like a kiss
Awaken from dreams of drunken car crashes
You saddened my friends and claimed all my lovers
I try to stay still so it will not see me
Its talons rake the side of my face
Oh when did you become
Such a slut?
And when it comes it will feel like a kiss...
And I didn't think I'd catch fire when I held ... to the flame
And I didnt think it would catch up as fast as I could have run
Fate came a-knocking when I was looking the other way
A new disease came in the post for me today
And when it comes it will feel like a kiss
And when it comes
lyrics
And in the dark it comes for me
Malevolent and without thought
Uprooting trees, destroying cars
Cold and relentless with arms outstretched
No bolt nor brick
Nor crucifix can hold it back
I have been wicked
I have been arrogant
And when it comes it will feel like a kiss
Silent and velvet
And when it comes it will feel like a kiss
And I cannot say that I was not warned or was misled
When it comes it will feel like a kiss
Awaken from dreams of drunken car crashes
You saddened my friends and claimed all my lovers
I try to stay still so it will not see me
Its talons rake the side of my face
Oh when did you become
Such a slut?
And when it comes it will feel like a kiss...
And I didn't think I'd catch fire when I held ... to the flame
And I didnt think it would catch up as fast as I could have run
Fate came a-knocking when I was looking the other way
A new disease came in the post for me today
And when it comes it will feel like a kiss
And when it comes
Cazals - What Of Our Future
4.3/5
Jó, to byly časy, když se ještě slovo kytara vyslovovalo s nábožnou úctou a všichni ti Richardsové a Marrové si to frdlali, jak se jim zachtělo. Začínat Rolling Stones v přítomné chvíli, kdoví jestli by neskončili jako pubová londýnská kapela s publikem složeným z dvaceti opilých dokařů. Faktor času je holt zapeklitá věc, a tak nyní mladí hoši a děvčata vyrukovat s něčím třeskutě neotřelým, aby to vůbec někomu stálo za ten letmý poslech. Všechno známé věci - jasné jak úder dlaní přímo na tvář.
Avšak pěti klučíkům nazývajících sami sebe Cazals (kdoví proč) se to podařilo, a to ne s odřeným sluchovým orgánem. Zato, že můj třmínek a company zůstali po jemné sluchátkové masáži fit, můžu vděčit hitůvce Somebody Somewher, která se začínajícím sloganem And love/is a terrible thing na slušnou romantickou pecku nevypadá - avšak zdání jak je známo klame, a v tomto případě je to jen ku prospěchu celku. SS není však jediným lákadlem na desku blonďáka s kňourema jeho čtyř parťáků.
Na 11 písňové kolekci je totiž materiálu pro kompilaci top 08 kytar kapel hafo. Žádná vata, ale Chikinki bez jednoho synťáku a Eda v nátělníku. Nebo, chcete-li, The Enemy bez inteligence wombata.
Pokud znáte Cribs a vyznáte se v mém žebříčku band, jsou s kluky Jarmanovými momentálně těsně pod vrcholem, na bedně vlevo od Keleho. A ještě jako velká perla či třešeň na konec - s Cazals ona 3/4 hodinovka není boring, což je mimochodem pecka no. 1. Pecka peck.
top tracky
Life Is Boring, Somebody Somewhere, To Cut A Long Story Short
similar to
Bloc Party - Silent Alarm
The Cribs - Men's Needs, Women's Needs, Whatever
Kasabian - Kasabian
Jó, to byly časy, když se ještě slovo kytara vyslovovalo s nábožnou úctou a všichni ti Richardsové a Marrové si to frdlali, jak se jim zachtělo. Začínat Rolling Stones v přítomné chvíli, kdoví jestli by neskončili jako pubová londýnská kapela s publikem složeným z dvaceti opilých dokařů. Faktor času je holt zapeklitá věc, a tak nyní mladí hoši a děvčata vyrukovat s něčím třeskutě neotřelým, aby to vůbec někomu stálo za ten letmý poslech. Všechno známé věci - jasné jak úder dlaní přímo na tvář.
Avšak pěti klučíkům nazývajících sami sebe Cazals (kdoví proč) se to podařilo, a to ne s odřeným sluchovým orgánem. Zato, že můj třmínek a company zůstali po jemné sluchátkové masáži fit, můžu vděčit hitůvce Somebody Somewher, která se začínajícím sloganem And love/is a terrible thing na slušnou romantickou pecku nevypadá - avšak zdání jak je známo klame, a v tomto případě je to jen ku prospěchu celku. SS není však jediným lákadlem na desku blonďáka s kňourema jeho čtyř parťáků.
Na 11 písňové kolekci je totiž materiálu pro kompilaci top 08 kytar kapel hafo. Žádná vata, ale Chikinki bez jednoho synťáku a Eda v nátělníku. Nebo, chcete-li, The Enemy bez inteligence wombata.
Pokud znáte Cribs a vyznáte se v mém žebříčku band, jsou s kluky Jarmanovými momentálně těsně pod vrcholem, na bedně vlevo od Keleho. A ještě jako velká perla či třešeň na konec - s Cazals ona 3/4 hodinovka není boring, což je mimochodem pecka no. 1. Pecka peck.
top tracky
Life Is Boring, Somebody Somewhere, To Cut A Long Story Short
similar to
Bloc Party - Silent Alarm
The Cribs - Men's Needs, Women's Needs, Whatever
Kasabian - Kasabian
Everything Is Borrowed vol. 2
album je od 15. venku. mike je zpátka. a everything is just borrowed. první singl je tu zde jak na .. talíři. enjoy
září 11, 2008
Dánská raketa
jméno the fashion není v místě jejich domova moc známé, což se však snad změní s novou deskou. poněvadž toto překonává všechny mewy a spol. o parník a samo sebe vykopává někam do stratosféry. like knives je k zulíbání skvělá, u ostatních to není jiné. prostě enjoy, neb jinak jste 120 let před armstrongem a jeho raketou. tento stroj made in denmark vás o potřebnosti astronautiky přesvědčí rychlostí přímo nadzvukovou.
září 08, 2008
youtube session vol.1
Friendly Fires - Paris
Digitalism -Pogo
Thieves Like Us - Drugs In My Body
The Teenagers - Homecoming
Black Kids - I'm Not Gonna Teach Your Boyfriend How To Dance With You
Digitalism -Pogo
Thieves Like Us - Drugs In My Body
The Teenagers - Homecoming
Black Kids - I'm Not Gonna Teach Your Boyfriend How To Dance With You
září 07, 2008
The Last Shadow Puppets - The Age Of The Understatement
2.7/5
Na současné britské scéně se momentálně nachází dvě skupiny, mající leccos společného - Opice se pyšní Alexem, hlavní zbraň Uličníků je zase Miles. Proč tedy nespojit svá nabušená ega a nevytvořit super bandu? Alex tedy zašel za Milesem a založili spolu těleso, kde chtěli vytvořit takový mish mash, akorát se místo Nezbedných opic pojmenovali Poslední temné loutky. Čert ví proč, ale o to tu nejde. Spíš stojí za řeč skutečnost, že vygenerovaný kotouček není nezbedný ani trochu - spíš tu jde o takové slušňácké opice ze ZOO. Pobaví, ukážou trochu těch svalů, ale ve výsledku z toho je takové menší nic.
Především je nutno říct, že The Age Of The Understatement je klidnější demoverzí Favourite Worst Nightmare. Chybí zde rozjetá Brainstorm, spíš se všechny skladby točí okolo Teddy Pickera. Ten je v originále slušnou singlovkou, dvanáctkrát rozmělněn však poněkud ztrácí na kráse. A na kvalitě. Chybí zde jakákoli emoce, která by se vymykala konceptu narychlo sehrané session. Protože přesně takový pocit z této placky jde.
Kde Arctics posbírali ještě nějakou tu originalitu a vysoustružili z toho slušný track, tady Alex (poněvadž Miles slouží výhradně jako reklamní lákadlo) hraje pořád na stejnou notu jako ve své domovské skupině - akorát ne tak přesvědčivě a s vervou. Je to něco jako Killers na druhé desce - energie je pryč, zbyla bezchybně zahraná nuda. A na tom, že TAOTU nudou je, nezmění nic ani dobrá Standing Next To Me nebo The Chamber.
Kdo má rád Pulp, prosím. Zkousnete-li, že originál je lepší o třídu či dvě. Kdo má rád Arctics, ten se připraví na slabší odvar Favourite Worst Nightmare, zklamán však nejspíš nebude. Komu se zamlouvají Rascals, bude zde hledat vliv Milese. Marně.
top tracky
Standing Next To Me, The Chamber, My Mistakes Were Made For You
similar to
Arctic Monkeys - Favourite Worst Nightmare
Pulp - Different Class
Babyshambles - Shotter's Nation
Na současné britské scéně se momentálně nachází dvě skupiny, mající leccos společného - Opice se pyšní Alexem, hlavní zbraň Uličníků je zase Miles. Proč tedy nespojit svá nabušená ega a nevytvořit super bandu? Alex tedy zašel za Milesem a založili spolu těleso, kde chtěli vytvořit takový mish mash, akorát se místo Nezbedných opic pojmenovali Poslední temné loutky. Čert ví proč, ale o to tu nejde. Spíš stojí za řeč skutečnost, že vygenerovaný kotouček není nezbedný ani trochu - spíš tu jde o takové slušňácké opice ze ZOO. Pobaví, ukážou trochu těch svalů, ale ve výsledku z toho je takové menší nic.
Především je nutno říct, že The Age Of The Understatement je klidnější demoverzí Favourite Worst Nightmare. Chybí zde rozjetá Brainstorm, spíš se všechny skladby točí okolo Teddy Pickera. Ten je v originále slušnou singlovkou, dvanáctkrát rozmělněn však poněkud ztrácí na kráse. A na kvalitě. Chybí zde jakákoli emoce, která by se vymykala konceptu narychlo sehrané session. Protože přesně takový pocit z této placky jde.
Kde Arctics posbírali ještě nějakou tu originalitu a vysoustružili z toho slušný track, tady Alex (poněvadž Miles slouží výhradně jako reklamní lákadlo) hraje pořád na stejnou notu jako ve své domovské skupině - akorát ne tak přesvědčivě a s vervou. Je to něco jako Killers na druhé desce - energie je pryč, zbyla bezchybně zahraná nuda. A na tom, že TAOTU nudou je, nezmění nic ani dobrá Standing Next To Me nebo The Chamber.
Kdo má rád Pulp, prosím. Zkousnete-li, že originál je lepší o třídu či dvě. Kdo má rád Arctics, ten se připraví na slabší odvar Favourite Worst Nightmare, zklamán však nejspíš nebude. Komu se zamlouvají Rascals, bude zde hledat vliv Milese. Marně.
top tracky
Standing Next To Me, The Chamber, My Mistakes Were Made For You
similar to
Arctic Monkeys - Favourite Worst Nightmare
Pulp - Different Class
Babyshambles - Shotter's Nation
září 06, 2008
Charlie Straight - Platonic Johnny live on ČT1
třinecká skupina, která mě momentálně ohromila - a to hlavně svým záznamem vystoupení na čt1. skladba platonic johnny je prostě ..uhh.. k zulíbání.)
text
Charlie Straight – Platonic Johnny
Don´t look in her eyes ´cause there´s something that you can´t disguise
Don´t try to catch her eye, don´t kiss her when you say goodbye
Don´t let her stand so close to you, she knows, she knows, she knows what to do
I know that you can´t resist the lips you could´ve kissed when
She was so close, like the sea on your skin
You would like to get drowned, you would love to dive in
In a body-search pose, don´t you love her
She came out of the blue, bright blue skies above her
Don´t ever keep in touch, she doesn´t really love you so much
Don´t think about the words she said, she wants more than she could get
Don´t read the books she gave you, don´t sing the songs she sang
She´s not the one to save you, she´s the sea your boat could have sunk in when
She was so close, like the sea on your skin
You would like to get drowned, you would love to dive in
In a body-search pose, don´t you love her
She came out of the blue, bright blue skies above her
text
Charlie Straight – Platonic Johnny
Don´t look in her eyes ´cause there´s something that you can´t disguise
Don´t try to catch her eye, don´t kiss her when you say goodbye
Don´t let her stand so close to you, she knows, she knows, she knows what to do
I know that you can´t resist the lips you could´ve kissed when
She was so close, like the sea on your skin
You would like to get drowned, you would love to dive in
In a body-search pose, don´t you love her
She came out of the blue, bright blue skies above her
Don´t ever keep in touch, she doesn´t really love you so much
Don´t think about the words she said, she wants more than she could get
Don´t read the books she gave you, don´t sing the songs she sang
She´s not the one to save you, she´s the sea your boat could have sunk in when
She was so close, like the sea on your skin
You would like to get drowned, you would love to dive in
In a body-search pose, don´t you love her
She came out of the blue, bright blue skies above her
Bloc Party - Intimacy
4.4/5
Je to ještě indie nebo už elektro, tázají se redaktoři Filteru v aktuálním zářijovém vydání. A nemusíte desku dlouho protáčet v přehrávači či em-pí-frý, abyste zjistili, že zde nastává možnost no. 2. Už první věc na desce má k poklidnému popíčku a la I Still Remember z minulé desky daleko jak Venda Klaus k problémům Gruzínců. Následující Mercury (jinak první singl) možná na první poslech zklame a i klip je na poměry Bloc Party špatný, ale je to podobný grower jako The Prayer z Weekendu. Na první poslech sračka, na třetí taky, ale na šestý už z plna hrdla jedete my mercury's in retrograde. A totéž víceménně platí i o ostatních prvcích kolekce s názvem Intimacy. Nic z toho není špatné, produkce je ucházející, texty znovu vybroušené na maximum, ale co z toho, když Weekend je se svou soudržností prostě někde jinde?
Tady nejde zas až tak o to, jestli chlapci vezmou do svých zlatých ručiček kytary nebo se omezí na mačkání čudlíků. Zrovna tak je jedno, jestli zrovna producentskou taktovku drží Lee (tj. A Weekend In The City) či Epworth (tj. Silent Alarm). Je taky jasné, že Bloc Party nikdy nenatočí špatné album (na to mají moc talentu a kvalitní tým v zádech) a vždy budou zárukou kvalitně strávené 3/4 hodinky. Stejně mě ale napadá, že už nejspíš nikdy nepřekonají dokonalost druhé desky. Protože tehdy před dlouhým rokem a půl, ať si každý říká co chce, spatřil světlo hudebního světa kotouč, který se zařadí do top pětky nejlepších kotoučů první desetiletky nového století.
Intimacy má všechny prvky skvělé desky, je lepší než 87% všech vydaných desek posledních let a do historie britských indie (nyní tedy už elektro) band se zapíše jako album, které revivalům Beatles typu Fratellis dalo rázné fuck off. Kdo však chce slyšet Okerekeho a spol. se vší parádou, pustí si A Weekend In The City. Protože tam se, a to už se poněkolikáte opakuji, dotkli hudebního nebe a shodili odtamtud bratry Gallagherovy konečně zpátky tam, kam patří.
top tracky
Mercury, Biko, Better Than Heaven
similar to
Hadouken! - Music For An Accerelated Culture
The Killers - Hot Fuss
Muse - Black Holes And Revelations
Je to ještě indie nebo už elektro, tázají se redaktoři Filteru v aktuálním zářijovém vydání. A nemusíte desku dlouho protáčet v přehrávači či em-pí-frý, abyste zjistili, že zde nastává možnost no. 2. Už první věc na desce má k poklidnému popíčku a la I Still Remember z minulé desky daleko jak Venda Klaus k problémům Gruzínců. Následující Mercury (jinak první singl) možná na první poslech zklame a i klip je na poměry Bloc Party špatný, ale je to podobný grower jako The Prayer z Weekendu. Na první poslech sračka, na třetí taky, ale na šestý už z plna hrdla jedete my mercury's in retrograde. A totéž víceménně platí i o ostatních prvcích kolekce s názvem Intimacy. Nic z toho není špatné, produkce je ucházející, texty znovu vybroušené na maximum, ale co z toho, když Weekend je se svou soudržností prostě někde jinde?
Tady nejde zas až tak o to, jestli chlapci vezmou do svých zlatých ručiček kytary nebo se omezí na mačkání čudlíků. Zrovna tak je jedno, jestli zrovna producentskou taktovku drží Lee (tj. A Weekend In The City) či Epworth (tj. Silent Alarm). Je taky jasné, že Bloc Party nikdy nenatočí špatné album (na to mají moc talentu a kvalitní tým v zádech) a vždy budou zárukou kvalitně strávené 3/4 hodinky. Stejně mě ale napadá, že už nejspíš nikdy nepřekonají dokonalost druhé desky. Protože tehdy před dlouhým rokem a půl, ať si každý říká co chce, spatřil světlo hudebního světa kotouč, který se zařadí do top pětky nejlepších kotoučů první desetiletky nového století.
Intimacy má všechny prvky skvělé desky, je lepší než 87% všech vydaných desek posledních let a do historie britských indie (nyní tedy už elektro) band se zapíše jako album, které revivalům Beatles typu Fratellis dalo rázné fuck off. Kdo však chce slyšet Okerekeho a spol. se vší parádou, pustí si A Weekend In The City. Protože tam se, a to už se poněkolikáte opakuji, dotkli hudebního nebe a shodili odtamtud bratry Gallagherovy konečně zpátky tam, kam patří.
top tracky
Mercury, Biko, Better Than Heaven
similar to
Hadouken! - Music For An Accerelated Culture
The Killers - Hot Fuss
Muse - Black Holes And Revelations
září 04, 2008
Keane - Spiralling
a jsou tu znovu - pianoví klučíci s image, kvůli které je každá dospívající holka pod 13 musela milovat - a to aspoň platí pro první dvě placky. teď však vylezl na světlo hudební scény první singl z chystané desky - a světe div se žádné piano, ale nefalšovaná 80s diskotéka.
I fashioned you from jewels and stone/I made you in the image of myself/I gave you everything you wanted/So you would never know anything else
těžko říct jestli singl bude náladou následovat i zbytek alba, ale každopádně by to bylo jen ku prospěchu. že by se zčistajasna pročistila scéna (žádní coldplay a keane) a na jejich místo nastoupili třeba takoví kubb? zajímavá představa.
I fashioned you from jewels and stone/I made you in the image of myself/I gave you everything you wanted/So you would never know anything else
těžko říct jestli singl bude náladou následovat i zbytek alba, ale každopádně by to bylo jen ku prospěchu. že by se zčistajasna pročistila scéna (žádní coldplay a keane) a na jejich místo nastoupili třeba takoví kubb? zajímavá představa.
září 03, 2008
Everything Is Borrowed
a je tu znovu starý známý mike skinner aka the streets, aby povzbudil vaše ego tím, že zdaleka nejste ti nej looseři. osobně bych mika poprosil o nějakou další hymnu typu weak become heroes. kdo ho znáte, vyřiďte mu to. mám totiž tyhle hochy jako jamie t, example a spol docela rád - docela dost. kdy se od nich konečně poučí čeští borci typu pio squad a dojde jim, že k hip stylu nepotřebujete 5kilové řetězy?
těšim se na nové snow patrol, z keane u mě panují menší obavy a kdy už se konečně vytasí franz ferdinand? říjnové vydání je prý passé, tak snad to bude do konce roku. trochu klepavku mám z chystaných a prý už dokončených kaiser chiefs, i když ricky wilson má u mě (spolu s yannisem philippakisem) respekt za to, jak se projevili na obranu mého hrdiny keleho okerekeho v bitce vs john lydon ze sex pistols. palec nahoru. a sex pistols - jděte a vysypte se konečně do sajrajtu
těšim se na nové snow patrol, z keane u mě panují menší obavy a kdy už se konečně vytasí franz ferdinand? říjnové vydání je prý passé, tak snad to bude do konce roku. trochu klepavku mám z chystaných a prý už dokončených kaiser chiefs, i když ricky wilson má u mě (spolu s yannisem philippakisem) respekt za to, jak se projevili na obranu mého hrdiny keleho okerekeho v bitce vs john lydon ze sex pistols. palec nahoru. a sex pistols - jděte a vysypte se konečně do sajrajtu
srpna 31, 2008
some facts about franz-goumet. vol. I.
01. propadá temným náladám vždy, když nemůže obsadit svou oblíbenou busovou pozici (tj. zadní polovina, levá řada, třetí zleva, nohy na stupadle)
02. propadá temným náladám vždy, když se teplota nepohybuje mezi 18-24 stupni03. propadá temným náladám vždy, když na musicserveru.cz odstřelí jeho oblíbenou desku
04. propadá temným náladám vždy, když ho dotihnou příznaky blížící se migrény, rýmy či návštěvy jakéhokoli lékaře
05. propadá temným náladám vždy, když nemůže slyšet bloc party aspoň jednou denně
06. propadá povzbudivým náladám vždy, když si v místní knihovně půjčí nějakou tu dobrou publikaci
07. propadá povzbudivým náladám vždy, když v místním bazénu nejsou obsazeny všechny plavecké dráhy
08. propadá povzbudivým náladám vždy, když na musicserveru.cz vychválí jeho oblíbenou desku
09. propadá povzbudivým náladám vždy, když se naučí další italské slovíčko
10. propadá povzbudivým náladám vždy, když zaklapnou dveře od domu a on se může odebrat ke knize, filmu či svému iPodu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)