Massive Attack - Heligoland // Mluvit o deskách minulých, z minulého století, nemá asi moc vysokou rentabilitu, ostatně brány rapidsharu jsou otevřený all night long. Pak by se asi nabízelo srovnání s Third od Portishead, temnou klaustrofobickou deskou vyznačující se ještě propracovanější, upgradeovanou temnotou, neprodyšnější než dvě desky předchozí. Ovšem i zde Heligoland pokulhává - proces se tady odehrál přesně opačný. Nebo dost možná, že se za tu jednu dekádu hrany obrousily a temnota už není temnotou. Což ve výsledku nic neubírá na tom, že noví Massive Attack v tomto ohledu stojí na stejné doskokové čáře jako poslední Cure či Tricky, ikony, jejichž produkce klouže v takovém uleptaném koridoru a nachází se zřejmě už ve fázi pokročilejšího dojezdu. Přitom výchozí pozici měli MA v mnoha ohledech přijatelnější a povzbudivější - o nějaké přesycenosti trhu či fanoušků se mluvit nedalo nikdy plus stačí zlehka připomenout Tunde Adebimpeho (TV On The Radio) nebo Damona Albarna v pozici hostů, a vůbec kromě svébytných latentních připomínek o nevyhnutelném poklesu formy a kvality nebylo moc proč se 4. alba nějak zásadně obávat. Pořád si proto říkám, jestli z toho už ve Winampu nekrystalizuje něco, to něco, které by v tom bylo záhodno slyšet, a ono to dosud pořád vypadá tak jak vypadalo, sugar lemonade that makes you fall asleep. Čestná výjimka adresovaná do NY za Pray For Rain, pokývnutí hlavou za Girl I Love You a možná Atlas Air, ale jinak vrásky na čele za tuhle kolekci. Na druhou stranu dovedu si představit podstatně odpudivější model, tenhle aspoň otevřeně nevyvolává agresi (uspat & klid). Obecně se ale děsím slabý chvilky, kdy se potkáme v u pokladen ve Sparu.
Dial M For Murder! - Fiction Of Her Dreams // Fiction of her dreams. Svět jejích snů. Postavička z nich. Zběsilé klaustrofobické vývody a výplody její nervové výbavy. After all, she's the one. Pomocí téhle dvojky švédských producentů se to celé převrací do poněkud světlejších prostorů. Moc bych si nemyslel, že se k tomu dostanu, ale tenhle indie/el./pop se smutně-nezávislým postojem a mírným předkusem baví, a asi nejenom mě. Ohromně (a to ohromně tu nestojí jen jako obvyklý výplňkový dorozumívací prostředek) chytlavá deska. Skoro by se i chtělo říct, že adekvátní duševní potrava pro ty intelektuálnější z intelektuálních fans Filtru a pro průměrné na newmusic. Ale ono když se člověk chvilku probírá těma komentářema a se zaujetím to čte, a narazí na to, na co tam narazí, tak o tom občas taky pochybuje. (ty vole, kluci) unbeliable.
Deastro - Moondagger // Deastro je Randolph Chabot a říká: “I wake up and I’m just determined to write a better song than I did yesterday. I’m determined to make a difference.” Těchhle rozdílů a výhod se dá vysledovat dost, Deastro má tu výhodu, že nekecá. Na své loňské (první) official desce Moondagger se s tím moc nepáře, takže možnost objevit jeho přednosti není vůbec těžký. Když sám sebe na myspace popisuje jako gothic/shoegaze/religious, měl by tam v rámci objektivnosti připojit nějaký rudý plyšáky a pár o číslo menších palčáků. Místy better than heaven. (headline je taky jeho)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat