ledna 20, 2010

(there is no sun/for me)


Není přímo záhodno hned vytahovat asociace na Justina Vernona, ať už tedy asociace vizuální či sonické - u obou platí jemné diference, větší pak u té druhé, zvukové. Na rozdíl od Bon Ivera se tolik nebuduje atmosféra, nešponuje se hlasem. Paul Baribeau se tváří civilněji, zpívá i hraje tak nějak trhavě, emoce ze sebe neprská zabalené červenou mašlí, ale v elementárních stádiích, slož, co můžeš - jako kostičky z lega, červenou trojku na hnědou dvojku, v rohu vždy splácat dohromady tak, aby to nepopadalo. Je obyčejnější, odrbanější, zemitější. Hipsterská komunita se k němu nedostane, nemůže - nemá ten láskyplný potenciál Fleet Foxes, zní přeci jen víc jako z koupelny, přízemněji. Eskalací tempa na jeho druhém albu Grand Ledge je Falling in Love with Your Best Friend, podobně drásavá jako Vernonova Blood Bank. Na last.fm ho zná skoro 26 tisíc uživatelů, prokopej se k nim.

Žádné komentáře: