To, že se Japandroids povedlo uhrát takhle chytlavou desku, jde ve zkratce vystihnout nějak v tom smyslu, že na čistou popovou skladbu naložili všechen ten zvukový smog, a ve výsledku jim to zní míň arty než No Age, zato víc chytlavě (dřív mi to tak nepřipadalo, ale teď už to nevidím jako rovnocennou výměnu, 1>2). Kapesní příručka na adolescentní optimismus, kde si nelze procházet zmatené mantry, ale stručné plusy. Melodické no-fi z varné konvice, kde ta teplota neleze exponenciálně vzhůru, jen si tak příjemně bublá na 70%, schopná 8krát vylézt až nahoru do varného bodu.
++ (2009/Unfamiliar)
Žádné komentáře:
Okomentovat