Na prvním stanovišti se mračil do televizních kamer, proběhl ale slušnou rychlostí a i podle mezičasů si hověl v pěkné širší špičce. Potom začal padat pořadníkem a z toho svahu se spíš klouzal, než že by dodržoval nějakou vytyčenou strategii, druhý checkpoint ho však vábil potleskem, který se nevázal ani tak na upřímnost, jako spíš na obecné povědomí o tom, že tenhle kluk ve špinavejch modrejch trenkách má na to posouvat se postupně nahoru. No a tohle zhruba se stalo nejdříve Essienovi, a pak Yeasayer: na prvním albu se vlnily osmdesátky a proletáři pořádali popracovní pondělní dýchánky o čaji a pardubických perníčcích, Odd Blood se ovšem tváří jinak. Kluci si s sebou na výlet přibalili reflexní vesty, ohákli se do fialových šusťákových souprav a navzájem se převázali svítivým krepákem. Podle subkulturních stereotypů přibylo drugs, ubylo chlastu a marlborek. Konta by ještě před deseti lety vykazovala zvýšený příjem i výdej. Nejsem si ani moc jistej, zda bylo tak úplně úmyslem potřít se takhle agresivní vrstvou, i když i ta s rostoucím počtem společně strávených minut klesá. Ty dobrý položky v menu se dají najít a stojí zato je chutnat, ale jinak si v tom svým paranoidním rozmaru říkám, že jestli tohle má někoho spasit, tak sobě i pár jiným bych to moc nepřál. Ale asi na to nemám dostatečně kontaminovanou blood.
++ (2010/Secretly Canadian)
Žádné komentáře:
Okomentovat