Ben Slavík to v aktuálním Respektu píše pěkně. Zaujetí samotnými tituly skladeb - Shy, Passionate Introverts, Loudly. Kdyby se to zamíchalo ve zpomaleným mixéru, bylo by zajímavý sledovat odlišnosti jednotlivých charakterů. Fascinace mlhou, sny, vybledlými barvami na plátnech i v obličeji. Uhýbání pohledem, plastické sny i prožívání. Na konci dekády počatá móda v ukrývání vlastních hlasů v hluku, maskování vlastních pohlaví v nebeském, zamlženém ruchu. Snaha udržet zvukové slogany co nejdéle schované, pak je trochu poodkrýt. Prožití delšího než kratšího času za účelem poznat se. Mazlit se, nedrtit. "This is the first time I've ever tried to write melodies, so I'm pretty insecure about them. Burying though is probably more to obscure the words. I've never really written lyrics before either. Also, I just like having the vocals there as another instrument. But I don't think I bury them all that much."
Žádné komentáře:
Okomentovat